the one place

..29..

Guys rozhodl jsem se psát opět ze třetí osoby. Přijde mi to lepší a i hezčí na čtení. Mám v plánu z této ff udělat aspoň něco dobrého. Omlouvám se všem co museli číst všech těch 29 kapitol.

Quackity a George zrovna došli před Willův byt když se dohádali o tom zda je lepší Mindless self Indelgence nebo My chemical romance. Dohodli se že se zeptají Willa a ten rozhodne.

George zaklepal na dveře, chvíli se nic nedělo ale pak otevřel rozespalý Wilbur. Na sobě měl jen boxerky a vlasy mu stáli do všech směrů. "Dobré ranko." Řekl George s úšklebkem a Quackity se rozesmál, opravdu a hluboce. Takhle Wilba vypadal opravdu roztomile, roztomile a nevinně. Po pravdě Quackity měl nejradši tyhle chvíle, kdy se probudil a chvilku byl tak mimo že si neuvědomoval tíhu celého světa.

"Něco pro tebe neseme." Řekl Quackity když vešli do kuchyně. Položil misku s polévkou na stůl a mile se na Willa usmál. Will mu rozpačitě úsměv opětoval. Oba věděli že si budou muset promluvit a tak se Quackity rozhodl něco udělat.

"Wilby, můžeš na chvíli?" Zeptal se Quackity. Chtěl aby to znělo odhodlaně ale buďme upřímní...neznělo. Jeho hlas byl roztřesený a plný obav. "No tak já vás tady nechám o samotě hrdličky." Pravil George a měl se k odchodu. "Hrdličky no tak to určitě." Řekl si Quackity sám pro sebe ale i přes to to Will slyšel, nad jeho poznámkou se pousmál. "Co se třeba projít." Navrhl Alex. "Klidně ale nejdřív si chci sníst tu polévku."

A tak mu Alex celou dobu co Will jedl vykládal různé hovadiny z jeho běžného života. Řekl mu i o zvláštním muži z baru. O tom jak vyhrál 30 000 za jednu hru. O tom jak pozoroval krásný východ slunce, kde i poprvé potkal toho chlápka. O tom jak byl nemocný a prostě o všem možném a nemožném. Will ho s nadšením poslouchal. Vypadal že hltá každé jedno slovo což bylo fascinující protože to vlastně ani nebylo nijak zábavné. Quackity sice už skončil se streamováním ale i přes to se mu stále zůstali jeho schopnosti udržet diváka a zároveň ho pobavit. Will se několikrát zakuckal kvůli polévce, kterou omylem vdechl když poslouchal místo toho aby jedl. Bylo uvolňující si takhle s ním povídat. Měl pocit že vyhrál. Protože konečně se Will rozhodl že ho nebude ignorovat. Představa že by ho Wilbur do teď ignoroval ho nepříjemně zabolela.

"No a ta divná cápka mi sáhla na stehno, no prostě fuj. Po pravdě jsem v tu chvíli začal dost přemýšlet o své orientaci...a ty už jsi dojedl takže můžeme jít." Will se na Alexe usmál. Oba věděli kam půjdou. To osudné místo. Místo kde se potkali, zažili hádky i společné výhry. Slzy a smích. To kde to všechno začalo. To jedno místo. "Kasíno?" Will přikývl. "Kasíno."

Vyšli před barák a Quackity si rovnal slova v hlavě. Will si nepříjemně odkašlal. "Ehm asi ti dlužím vysvětlení." Quackity se usmál. "No to teda ano! Začít jen tak někoho ignorovat je celkem debilní nápad." Will se nad jeho poznámkou pousmál. "Jo to teda je. No prostě ehm, když jsme šli z té přespávačky tak jsem začal tušit ale nechtěl jsem si to přiznat. Nemohl se mi začít líbit někdo koho znám tak krátce no a prostě to bylo hrozně zmatené a taky jsem měl celkem gey krizi nebudu lhát. No ale pak když jsme se rozloučili ten poslední den před tím kasinem tak jsem věděl že jsem v prdeli. Moje city prostě byly až moc hluboké a silné a prostě až moc velké. Byl jsem na tom psychicky fakt špatně a celkem jsem si upevnil přátelství s alkoholem a jako nejlepší možnost mi přišla tě prostě odstřihnout ze svého života, bylo to zbabělé já vím ale prostě jsem nevěděl jak jinak ze své situace. Měl jsem totiž pocit že ty to určitě necítíš stejně, což je vlastně i můj strach právě teď ale rozhodně budu radši žít s tím že mě nemiluješ než žít bez tebe." Alex nevěděl jak na to odpovědět. Slyšel každé druhé slovo kvůli tlaku a hučení v uších co měl. On ho vážně miluje, opravdu a silně. A tak Alexe nenapadlo nic jiného než Wilbura políbit, opravdu a silně, tak moc jak Wilbur pravděpodobně miloval Alexe tak moc on líbal Wilburovi velké a sladké rty.

•Doufám že se dnešní kapitola líbila. Pravděpodobně se už blížíme do konce takže se můžete těšit na něco už víc kvalitního co vyjde za nedlouho.

•Každý jeden komentář nebo hlas mě vždy zahřeje u srdíčka. Takže můžeš zanechat pokud chceš.

•762 slov

~Niko~