the one place

..22..

Pov Quackity
Už čtyři dny jen sedí na gauči a přemýšlí. První den jsem se mu to snažil nějak vymluvit a nějak ho rozptýlit, nikdy jsem se nedočkal lepšího výsledku než ingoru. Bylo podivuhodné že za celou tu dobu neuronil ani slzu. Ničí mě vidět ho v tomhle stavu. S Dreamem byl chodící radost, a optimismus dohromady. Před tím se neustále usmíval tím jeho přiblblým úsměvem který jsem tak moc miloval a nenáviděl zároveň, teď tu sedí jak tělo bez duše. Neprojevuje žádné emoce, jako by byl duši někde úplně jinde.

Došel jsem k němu a pohladil ho po tváři. " Gogy, nechceš se jít projít ? Možná by ti to pomohlo, trochu čerstvého vzduchu pomáhá vždy." Zeptal jsem se hlasem co připomínal spíš šepot. George sebou škubl jako bych jeho duši vrátil spět do jeho těla, dobře možná bych mohl přestat koukat na všechny ty seriály. V tu chvíli jsem zahlédl první slzu tekoucí z jeho oka. Vtáhl jsem si ho do objetí a on ho hned přijal, celkem mě zarazilo že byl lehký jako pírko. Z jeho očí ztékaly slzy a na mém triku to nechávalo mokré skvrnky. " Al.. Alexi, co dělám špatně?" Je tak moc zoufalý, do očí se mi nahrnuly slzy. Tenhe strašný pocit mě probodává skrz na skrz. " Já nevím, víš Gogy, každý někdy děláme něco špatně a je lidské dělat chyby, je lidské se plést ale poslouchej mě co ti právě řeknu." George popotáhl a tím naznačil že mě poslouchá." Dream je ten co to zvoral ne ty, každý děláme chyby a ostatní kvůli nim někdy trpí. Ty si ale nemáš dávat co za vinu, on tě podvedl ne ty jeho. " Celkem mě píchlo u srdce když jsem si uvědomil že Clay mi dával před pár lety stejnou radu. Když George vzlykl tak jsem si ho přitáhl do silnějšího objetí, byli jsme jako uzlíček neštěstí. " Nejhorší na tom je to že já se vážně snažil, dělal jsem pro něj první poslední ale i tak mu to bylo málo, protože mu stejnak šlo jen o to jedno." Poslední větu zašeptal tak moc potichu že jsem jí ani já skoro neslyšel. " Ještě horší je to že ho stále miluju, přes tu vnitřní bolest, přes to že když jsi mi to řekl měl jsem pocit že se něco ve mně rozbilo a už nikdy se to nespraví. Kdyby mi napsal zda se k němu nevrátím tak to s radostí příjmu a snad se mu ještě omluvím, přeci jen jak jsme si  řekli u toho zatraceného oltáře. Na věky, dokud nás smrt nerozdělí. " Jeho hlas zněl tak moc zdrcený, vybavila se mi ta jejich nádherná svatba, jejich polibek a to s jakými jiskrami v očích na sebe hleděli. " Tohle rozhodnutí je na tobě ale myslím že pokud miluješ, tak miluješ pořád i přes všechno co ta osoba udělá. Je lidské milovat a je normální takto přemýšlet. Láska je sice svině co bolí a bodá ale když najdeš toho pravého, je jako droga, dostává se ti pod kůži, cítíš se tak moc štastně že nemyslíš na nic jiného. Jen se jí nesmíme nechat pohltit, jen mysli na to že jsem tu pro tebe pořád Georgi a já tě mám rád." Nevím kde se ve mně vzali všechny tyto rady a moudra, jenže jsou pravdivé a o opaku mě nikdo nepřesvědčí. Jen opět vzlykne. Nehodlám na něj tlačit v ničem. Klidně tu budu clý den a objímat ho pokud mu to nějak pomůže.

George usl a mě už začala ubíjet nuda. Na papírek jsem mu napsal vzkaz že jdu do kasína a že se vrátím zhruba v devět. Devět je sice jen za tři hodiny ale nechci ho tu nechat moc dlouho samotného. 

V kasínu opět vládne vůně alkoholu a doutníků. Připomnělo mi to horké dny v Mexiku, rád bych se tam vrátil jenže teď tvrdnu tady. 

Odehrál jsem pátou hru pokeru když jsem spatřil kdo právě vstoupil dovnitř. 

Guysss, doufám že se vám trochu kratší kapitola líbila. 

jsem rád za každý jeden komentář či hlas, tak se neboj tam cokoli napsat, rád si přečtu vše. 

u další kapitoly ahooooooooj

679 slov

Niko