the one place

..10..

"Gogy! Clayi! Tak já už půjdu." Zařval jsem ve dveřích. Tentokát jsem proti slunci vyhrál, vzal jsem si totiž brýle, jedna nula pro mě. " Počkej hned jsem u tebe." Zařval na mě George z druhého patra. Ani ne za minutu už jsem byl v Gogyho objetí a poslouchal přednášku o tom že se za nimi mám co nejdříve stavit. Všechno jsem mu odkýval a po boku Wilbura jsem odešel bůh ví kam.

"Víš vůbec kam jdeme?" Zeptal jsem se po té co jsme prošli asi deseti ulicemi. Wilbur mluvil o tom jak prožíval střední a čirou náhodou chodil na stejnou střední jak já. Svou otázkou jsem ho z jeho vyprávění vyrušil a on na mě hodil vražedný pohled. " Do parku, ale nejdřív se stavíme u mě, chci si tam odložit věci." Pravil Will. Já jen přikývl a Wilbur se vrátil k jeho vypravování. Po pravdě mi vůbec nevadí že to byl pouze monolog z jeho strany. Vždy jsem ten který spíš poslouchá než mluví. Bavilo mě poslouchat jak vypráví a každý moment prožívá znovu a znovu.

Wilburův byt je přesný opak toho mého, vše je zorganizované a nikde není žádný nepořádek. Nábytek je laděný do bílé a vše je stylizováno do moderna. Na nic víc než tiché wow jsem se nezmohl což Willa rozesmálo. " Tento byt jsem vyhrál v pokeru. Dřív patřil samotné Lady X, avšak jednou byla tak moc na dně že do sázky dala tento byt, který jsem já vyhrál." Očividně je dost dobrý v pokeru. Není divu že nad de mnou vyhrál. Lady X je jedna z nejlepších hráček v celém státu. Já sám jsem se s ní chtěl jednou utkat ale štěstí mi nepřálo a do její smrti jsem ji nikdy nepotkal. Do dnes se na ni vzpomíná jako na legendu.

Will sundal batoh a dal ho ke dveřím od ložnice, svižným krokem došel do obýváku a ze stolu popadl krabičku cigaret. " Půjdeš dál nebo budeš pořád stát v předsíni?" Pravil a ušklíbl se na mě Wilbur. Probodl jsem ho pohledem a došel k němu. " Chceš ?" Optal se brunet a ukázal na cigaretu co svíral v ruce. Bez váhání jsem ji popadl a z kapsy u kalhot jsem vyndal zapalovač. Will se uchechtl. " Co je ?" Zeptal jsem se a z úst mi vyšel obláček kouře. Wilbur zakroutil hlavou na náznak ne a u toho se usmíval, následně otevřel ústa jako že chce něco říct ale vzápětí je zavřel, pak to zopakoval ale tentokrát promluvil. " Jen si hrozně fascinující člověk." Špitl. " Budu to brát jako kompliment. "Řekl jsem se smíchem. Smích a kouř zaplnil celý obývací pokoj.

" Kam bys rád šel ?" Zeptal se mě když jsme stáli u rozcestníku. Po chvíli přemýšlení jsem zvolil malé, roztomilé místečko u rybníčku kde nikdy nebývá moc lidí. Je tam voda tudíž je dost velká pravděpodobnost že tam budou kachničky. " Myslíš že tam budou kachničky." Zeptal jsem se a můj hlas zněl až přes příliš dětsky, protože jen pouhá představa toho že by tam mohly být mě nutila se rozpouštět. Will neodpověděl a pouze se smál. Zabral jsem mu za ruku a rychle šel podle cesty, která byla naznačená modrými značkami na stromech. Wilbur neprotestoval a nechal se táhnout, ani se nesnažil se mnout srovnat krok, pouze držel mou ruku.

" Kachničky !" Zapištěl jsem když mé oko spatřilo to malé, roztomilé stvoření. Will tam jen stál a pozoroval jak se tam já rozpouštím nad kachničkama. Po chvíli přešel ke mně a chytl mou ruku. Co hodlá dělat? "Je sice hezké jak tu poskakuješ a mácháš rukama ale mám lepší místo co bych ti rád ukázal." Řekl když pustil mou paži. Sice mě mrzelo že budu muset odejít od kachen ale zvědavost co za místo to je byla větší. Smutňe jsem přikývl. " Věřím že nebudeš litovat." Pravil Wilbur sebejistě. Kývl jsem na souhlas a tím jsem mu dal svolení aby odešel. (Quackity generál)

Jdeme už asi dvacet minut, vyšli jsme úplně ze stezky a bloudíme lesem. Nebo aspoň já bloudím, Will nevypadá že by se nějak strachoval o to že se ztratíme nebo tak něco. Já už úplně ztratil pojem o tom kde a kam jsme odbočili avšak Will byl přesný opak mě. Zdálo se že tudy už šel tolikrát že se to nedá snad ani spočítat. Neříkal náhodou že je zde nový ? Strach ve mně se ale zvedl a zmocnil se mě. Nehodlá mě zde znásilnit a zabít ? " Netáhneš mě tak daleko od civilizace protože mě tam chceš znásilnit či zabít že ne ?" Plácl jsme bez toho aniž by to navazovalo na naší minulou konverzaci o kasínu a o tom jak jsem si jednou popálil ruku jen kvůli prohře v žolíkách. " To nikdo neví." Odpověděl Will. Teď mán strach. Srdce mi začalo být tak moc že jsem ho cítil snad až v krku. Žaludek se mi sevřel natolik že kdyby mi sem někdo přinesl třeba i kebab tak ho ihned vyzvracím. Zastavil jsem se a jen sledoval než si toho všimne. Protestuju. Nemůže mě vzít do lesa a říct toto. " Bože, to byla sranda." Prohlásil Wilbur když si mě asi po minutě všiml že s ním nedržím krok, který jsem nedržel ani před tím ale teď jsem byl o dost po zadu. Jak "všímavý" hoch. Do pár vteřin byl Wilbur u mě a čekal až něco udělám ale já rozhodně nikam nepůjdu, na to mám až moc rád svůj život. "Alexi, opravdu tě nehodlám znásilnit nebo zabít." Řekl Will zoufale. Neříkají toto všichni a pak skončí na několik let ve vězení za vraždu? Stále jsem se nepohl. " Pojď nebo tě tam odnesu třeba i na zádech." Vyprskl jsem smíchy. " No to bych chtěl vidět." Řekl jsem. Will nad tím ani nepřemýšlel a rovnou mě uchytil pod koleny a pod rameny, tudíž jsem se ocitl v jeho náruči jako nevěsta. Jeho hruď vyzařovala příjemné teplo. Nejradši bych zavřel oči, na nic nemyslel a nechal se ukolébat pomalými krůčky a pohyby co dělal Wilbur. Nechal bych zmizet všechny starosti a jen pomalu oddechoval do Willovi hrudi a užíval si zavál jeho pro mě tak moc známé vůně. Až teď jsem si uvědomil že mám stále jeho mikinu. Je mi jedno jedno že toto není správné, není správné přemýšlet tak jak právě přemýšlím, není správné toužit po jakémkoli doteku od Wilbura. Není správné nic z toho co se za posledních pár dní stalo. I přes toto všechno jedno mi je jasné, chci si to užít.

Mé tělo se naklánělo s každým Wilburovým krokem což mě uspávalo. " Už jsme tady." Řekl Will a opatrně mě položil na zem. Byl zvláštní pocit stát opět na nohou. Will přiložil dlaně na mé oči takže jsem nic neviděl. " Wille co děláš ?" Zeptal jsem se dost zmateně. Tímhle moc nepomáhá tomu abych si myslel že mi nechce ublížit. " Věříš mi?" Nad jeho otázkou jsem se musel zamyslet. Věřím mu? " To bych tu s tebou nebyl." Prostě jsem se vyhl odpovědi to by to ale nebyl Wilbur kdyby mě nenechal. " Ano nebo ne ?"

•taaaaak joooo jsem tu s další kapitolou. Trochu napínavé muhehe ( nebo jsem se o to aspoň pokusil 😭)
• každopádně doufám že se vám kapitola líbila. Jsem rád za každý komentář takže však už to znáš. Můžeš napsat cokoli ( buď něco vtipného nebo klidně i něco negativního, vše si rád přečtu.)
• dneska to je celkem delší takže snad vám to vynahradilo ty dvě předchozí kratší.
• nezapomeňte že teď by měli vycházet kapitoly dvakrát týdně yey
• 1227 slov
~Niko~