the one place

..30..

Alex věděl přesně co se stalo ale nepřišlo mu to skutečné. Tohle se nemohlo opravdu stát, bylo to moc krásné a neskutečné na to aby to mohla být pravda. "Prosím ať tohle není jenom sen." Zamumal Alex když se jejich rty odpojily. Hned jak se mezi nimi objevila mezera tak se Alexovi zastesklo po příjemném teplu co ho hřálo s Willovými rty. "Pokud je to sen tak se niky nechci probudit." Alex se usmál od ucha k uchu a vzal ho za ruku. "Tak pojď nebo tam nedojdeme ani za sto let." Zatáhl ho za ruku Quackity a vláčel ho za sebou.

Opět jsou na tom místě, na místě kde to všechno začalo. "Pamatuješ na naše první setkání?" Zeptal se náhle Will. Samozřejmě že si na to Alex pamatoval. Nesnášel ho za to jak moc dobře hrál a za všechny ty prohry s ním. "Jak bych nemohl." "Už v ten den jsem si říkal že bych tě rád poznal ale bavilo mě vidět ten tvůj zhrzený výraz pokaždé co si prohrál." Alex se rozesmál a šťouchl ho do ramene. "Haleee, nemůžu za to že hraješ tak moc dobře." Řekl Quackity rádoby uraženě. "Počkat, tohle si musím nahrát. Řekni to znovu. Ty si vážně právě přiznal že hraju dobře? Co se to s tebou děje?" Provokoval ho Wilba. Vždy ho rád provokoval. Alex ho jen propálil očima a odešel ke stolu s žolíky.

"Ha! Já vyhrál!!! Já jsem vyhrál nad Williamem Goldem! Já říkal že ten den jednou nastane." Zakřičel Alex když zavřel. Bylo mu jedno že se tu nemá křičet, měl radost že porazil Wilbu a to bylo v tu chvíli to hlavní. "To proto že jsem tě nechal vyhrát." Řekl Wilbur přičemž se usmál a ukázal své rozkošné ďolíčky. Alex ty ďolíčky miloval. Nic není víc roztomilé než Willovi ďolíčky.

~Time skip~

"O můj bože ono prší!" Zapištel skákající Quackity. Quackity miluje déšť snad víc než Willa a cigarety, zkrátka je to tak moc uklidňující a dokonalé že by za to vyměnil cokoli.

Bylo mu jedno že mu kapka deště uhasila cigaretu. V tuhle chvíli mu je vše jedno. Quackity se rozeběhl na chodník a stal tam jako sloup. Nechal na sebe dopadat kapky deště a fetoval tu vůni. Bylo mu i naprosto jedno že má oblečení naprosto promočené. Jediné co ho trochu štvalo bylo jak se mu bílá košile lepila k hrudi ale očividně byl sám komu to vadilo protože Will na to moc nevypadal. Prohlížel si Alexovu hruď jako by to byl nějaký svatý obrázek. Quackity se nad jeho pohledem ušklíbl. "Líbí se ti co vidíš?" Zeptal se a čekal na Willovu odpověď. "Ani nevíš jak ale jelikož nejsem takový fanda deště jako ty tak bych si tyhle řečičky nechal na doma kde nebudu umírat zimou a budu moc v klidu kouřit. " A tak se vydali směrem k Willovi domů.

~Time skip~

"Navrhuju čínu a Netflix." Řekl Alex když se uvelebil na Willově gauči. "Že budeš tak hodný a objednáš to?" Zeptal se Will a rukama naznačil gesto prošení. (Nikolas a jeho popisování v půl jedenácté 🤩) "Samozřejmě aleee něco za něco." Odpověděl mu Alex s úsměvem na tváři. "A co by to něco mělo být?" Pravil Will a přiblížil se k Alexovi. Alex se přiblížil ještě blíž, doslova mezi nimi byla mezera tak milimetr ale Alex jejich rty nespojil, místo toho se jen usmál a foukl mu do tváře. "Podíváš se se mnou na Srdcerváče. "Will vypadal zmateně a jeho tváře vypadali jako rajčátka ale po chvíli jen přikývl. "Bože kdyby si se teď viděl. Jsi rudý jako rajče!!" Smál se Alex. Wilbur po něm hodil polštář a tím začala polštářová bitva.

"Aaaaa, tu máš!" Zapištel Alex a mrštil po Willovi polštář, ten mu ale chytl ruku a naklonil se k němu. "Je sice hrozně hezké a rozkošné vidět tě jak se snažíš mě zabít polštářem ale mám hlad a čína za půl hodiny zavírá takže bys ji mohl už konečně dojít objednat Duckling." Alex už chtěl jít když si uvědomil jak ho to nazval. "Jak že si mi to řekl?" "Duckling, sedí to k tobě a navíc je to stejně rozkošné jak ty když mě zabíjíš polštářem." Nad jeho poznámkou se začervenal ale hodil po něm ještě naposledy polštář.

•Doufám že se kapitola líbila a pokud ano tak napiš komentář nebo zanech hlas plsky.
•721 slov

~Niko~