the one place

..6..

Pov Alex
"Kdo teď točí?" Musel jsem se zeptat protože to jsem úplně nepobral. "Wilbur, protože plnil." Odpověděl mi Clay. Jak nečekané že to byl zrovna on kdo odpověděl. Zastavil se mi dech když jsem spatřil jak to padlo. Já jsem musel plnit a Will zadával- super.

Bez zeptání jsem oznámil že chci úkol a Wilbur přikývl na souhlas. "Hmm....tak třeba, vypij pět panáků a pak se jdi vysprchovat i v oblečení." Očividně se nemohl rozhodnout, který úkol je lepší a tak to zkombinoval. "Nemůžu udělat jen jednu věc z toho?" Zeptal jsem se protože jsem opravdu nechtěl dělat dva úkoly. "No dobře tak si vyber." Řekl Will a u toho protočil očima. "Eeee....tak třeba tu sprchu." Řekl jsem po chvíli zvažování.

Věděl jsem že vypít pět panáků takhle na začátku není nejlepší nápad proto jsem zvolil sprchu. Sice se mi do sprchy nechtělo ale zároveň se mi nechce strávit opět celou noc u záchodové mísy.

V té malé věci v mé hlavě se objevila vzpomínka na to když jsem byl po prvé v baru. Bylo mi 19 a mým kamarádům čerstvě 21. Všude byly nahé ženy, alkohol a někde v rohu by si i narazil na někoho kdo prodává drogy. Ten den jsem po prvé zkusil marihuanu, byl to příjemný pocit. Byl jsem takový celý uvolněný ale nebylo nejlepší rozhodnutí to kombinovat s alkoholem. Celý víkend po té jsem strávil u záchodu a zvracel. Nikdy víc.

"Ale jakoby nemám oblečení na převlečení." Řekl jsem když jsem si uvědomil že mám pouze triko na spaní. "Můžeš zůstat nahý zlato. Určitě by ti to moc slušelo." Ozval se Wilbur. Agr proč toto pořád dělá? Proč mi pořád říká zlato a chová se úplně jinak? "Perverzáku." Okřikl jsem ho. "Až po svatbě." Dodal Karl. Dostal jsem záchvat smíchu.

"Neboj Gogy ti něco půjčí." Řekl Clay když jsme se všichni přestali smát. George se zvedl ze svého přítele a vyšel schody nahoru.

"Tak jo, jdeme." Řekl jsem protože už jsem to chtěl mít za sebou. Vlezl jsem do sprchového koutu a pustil na sebe vodu. Chudáci moje vlásky, jsou teď úplně mokré.

Teplá voda mi stékala po celém těle a oblečení se na mě lepilo. Agr úplně nenávidím když se na mě oblečení lepí. "Teda Alexi, nikdy bych do tebe neřekl že budeš mít břišáky." Řekl Tommy a na konci hvízdl. Posilovna pro mě znamená něco jako relax. Vždy když toho na mě je moc a vždy kdy by si všichni ostatní dali pauzu a udělali si odpočinek, chodím do posilovny. Ještě k tomu je to zdravé.

"Můžu už jít?" Zeptal jsem se když už mě nebavilo jen tak stát a sledovat kapičky které se pomalu dostávali z mých vlasů na podlahu. Až teď jsem si uvědomil že jsem si zapomněl přibalit hřeben. Já věděl že mi něco chybí.

"Mnn....ne." Řekl Wilbur rádoby hrozně zamýšleně. Agr. Prostě jsem si jen sedl na studené dlaždičky a přemýšlel. Dlaždičky mě nepříjemně chladily ale to nezabraňovalo mému mozku přemýšlet. Hlavu jsem měl plnou myšlenek. Co se tu děje? Proč se Wilbur najednou chová tak fajn? Proč dělá že jsme kamarádi? Jsme tedy kamarádi? Nenávidíme se? Nenáviděli jsme se někdy předtím? Proč mě před tím objal? Tráví se mnou rád čas že za mnou tak pořád dolézá? Bože mám tak straně moc otázek. Mám chuť křičet. Cítím jak na mě padají teplé kapky a to mě z části uklidňuje ale stále mám pocit jako bych měl za pár minut explodovat, tak moc jsem plný jen otázek. Dlaní jsem si otřel všechny kapky z obličeje ale nebylo to moc účinné protože tam hned spadly nové.

"Dobrý, tak už můžeš ven." Řekl Wilbur asi po deseti minutách. KONEČNĚ. Vylezl jsem ze sprchy a podíval se na hromádku poskládaného prádla. Obsahovala velkou mikinu, triko bez potisku a tepláky. "Ehm rád bych se převlékl. " Řekl jsem protože se vážně nechci převlékat když tu budou.

Všichni až na Wilbura to pochopili a odešli ale Will tam stále stál. Před ním se rozhodně převlékat nebudu. Co čekal? "Williame mohl by si prosím odejít?" Zeptal jsem se ho zoufale. Chvíli dělal že hrozně přemýšlí a pak konečně odpověděl. "Mmm...ne." Aaaa, Wilbure já tě tak moc nenávidím. Zoufalství ve mě vzrostlo natolik že jsem udělal přesně to o co mu šlo...nebo aspoň myslím že o toto mu šlo." Prosím." "Mám pocit že jsem tě neslyšel. Budeš muset víc nahlas, zlato." Řekl Will s úšklebkem. Toto je snad za trest. " Ne." Řekl jsem mu, nehodlám ho tu prosit na kolenou jak nějakej subík. "No tak jak chceš, neodejdu." Bože pomoc mi prosím, sice jsem v tebe nikdy nevěřil ale jsi moje jediná záchrana.

Pov Wilbur
Je vtipný pozorovat Alexe který stojí před sprchou v mokrém oblečení, jak prosí o to abych odešel. Vlastně ani nevím proč tu stále jsem ale, když už jsem to začal tak to i dokončím. "Perverzáku." Očividně si myslí že tu jsem z úplně jiného důvodu. Bylo by mi jedno i kdyby tu stál třeba nahý, jsem tu protože mě baví sledovat jak je zoufalej.

"Tolik si nevěř zlato." Řekl jsem mu a u toho na něj mrkl. Zoufalství v jeho očích by si všiml i slepý, přímo se dralo ven. "Prosím." Špitl Alex. Tohle „prosím" bylo jiné, mělo podtón který mě bodal v uších. Pocit který vycházel z jeho slov mě probodl skrz na skrz. Najednou mi ho bylo líto. Nechce se mi ho dal trápit. Nutkavá chuť opět ho objat stále vzrůstá ale odhodlání jsem k tomu nedostal. Jedna z miliardy důvodu proč to byl špatný nápad byl ten že se mi nechce být celý mokrý. Navíc lidi co se nemají rádi se normálně nezajímají ne? Nebo jsme už kamarádi? Chce být vůbec kamarád? Já nevím, bože Alexi proč jsem z tebe tak moc zmatený? "Tohle bylo lepší." Řeknu teď už jiným tónem. Tento tón byl upřímný a jemný, ten předtím byl plný ironie. Alex rukou zamával na náznak že mám odejít, nejlépe hned. "Promiň" Řekl ještě skoro neslyšně. Zabral jsem za kliku a vyšel ven. Tento den mě nutí přemýšlet a to se mi nelíbí. Tohle je moc přemýšlení na mě. Baví mě si z Alexe dělat srandu ale zároveň se nechci neustále hádat. Nechci aby opět plakal. Ta vzpomínka mě zabolela, byla bolest vidět ho plakat.

Pov Alex
Chce se mi brečet a křičet. Bože proč jsem tak moc slabý? Prostě nenávidím situace ve kterých jsem jak v pasti, že se nemůžu rozhodnout protože každé mé rozhodnutí bude špatné. Na Wilburovi bylo vidět že ho to též ranilo, že si uvědomil že to dojebal. Ruce mám rozklepané. Ne Alexi schop se. Však se nic nestalo, byla to jen sranda u které Wilbur chtěl aby si poprosil, nic špatného. Prostě se jen uklidni. Po tváři mi stekla slza, pak další a pak další. I když jsem se opravdu snažil přestat, kazdá slza mě nutila víc a víc plakat. Ne znovu ne. Dvakrát za den je moc. Nemůžu znovu plakat, to prostě nejde. Rukama jsem si setřel slzy a nasadil falešný úsměv který jsem měl perfektně natrénovaný ze střední školy. Převlékl jsem se a své mokré oblečení dal do umyvadla. Gogyho oblečení mi skvěle padlo, nebylo ani moc velké ani moc malé. Ven jsem vyšel s úsměvem a dělal jakože nic. Nechci aby kdokoli poznal že jsem plakal. To co se stalo zůstane v koupelně a na mně je teď pouze to abych zachoval úsměv na tváři.

•Takže nová kapitola je tu !! Dnes není nijak extra dlouhá ale myslím že si ji užijete. Abych byl upřímný skoro jsem plakal když jsem to psal.
• doufám že se vám kapitola líbila, pokud ano jsem rád za každý komentář yey :)
•1275 slov
~Niko~

(Opraveno)