the one place

..35..

"Georgi! Vzal si něco na to opékání, jako buřty nebo tak?" Křikl Will na zmíněnou osobu a pokračoval v přehrabování se mezi svými věcmi. Snažil se najít jeho nejoblíbenější žlutý svetr. Venku už totiž začalo být celkem chladno a navíc nepotřeboval aby se stal večeří pro nálet komárů. George za ním za chvíli doběhl a vypadal jako by právě uběhl maraton. A taky že to nebylo daleko od pravdy. Podle Georgovo trhaného vyprávění Will pochopil že běžel do obchodu protože ty věci zapomněl a nemohl se dovolat Dreamovi tudíž neměl klíčky od auta. Will se nad tím zasmál a za oplátku si vysloužil praštění do ramena.

O chvíli později se do stanu přiřítil Quackity se žlutým svetrem...až moc podobným tomu Willovému. Bylo to až moc viditelné že Alex není jeho oficiálním vlastníkem až to bylo k smíchu. (Právě jsem se málem udusil cukrem, díky Echie) Oba chlapci na něj hleděli a snažili se nevybuchnout smíchy. Wilburovi to ale přišlo zároven i rozkošné, nikdy neměl takový ten vztah kde si navzájem kradli mikiny nebo kdy si říkali milá slůvka plná citů a především lásky.

Alex si přišel divně a tak se prostě zeptal co se děje. "Víš zlato, když ukradneš svetr, který jsem ted zrovna shodou náhod hledal, zrovna mně půjde to celkem poznat (Fr už musím někde ten svetr sehnat)."Pravil Will a šel blíž k Alexovi. Alexovi se v krku udělal knedlík a tváře mu přímo hořeli, bože co se s ním děje, ptal se sám sebe. "Dobře, já radši půjdu. Nepotřebuju být svědkem toho jak zboříte stan." Řekl Gogy a měl se k odchodu.

Willovi se líbilo vidět jak červeňoučké tváře Alex má a tak ho chytl za bradu a naklonil se k němu tak moc že by stačil jen jeden malinký pohyb, jeden milimetr a jejich rty by se spojili, euforie naplnila jejich těla, jejich dechy by se spojili ale to to vysoké pako neudělalo. "Měli bychom jít za Georgem." A s těmito slovy Will odešel...nebo aspon chtěl odejít. Quackity ho ale chytl za ruku a přitáhl k sobě, políbil ty krásné, měkoučké rty. Polibek plný lásky a chtíče je pohltil a oni propukli euforii. Je to to tak krásný pocit když se dva mladí lidé milují, když se konečně cítí úplní. Alex se odtáhl a zíral na toho nádherného bruneta, co tak krásně voní, co mu dává pocit úplnosti, bezpečí, radosti a především lásky, na ten krásný, malinký obličejíček a na nosík na kterém mu držely brýle. Bože jak moc on ho miluje. "Nekoukej tak na mě." Řekl Will. "Jak?" Zeptal se nechápavě Alex. "Jak kdybych byl nějaký bůh." Alex se zasmál."Wilbure ty pako jedno, ty jsi můj bůh. Teď už ale pojď, měli bychom pomoct Georgovi a Clayovi."

Zapadlo slunce a chlapci seděli u táboráku, jídlo už dojedli a ted se nechávali unášet Willovím zpěvem. Všichni zpívali takové ty lidové písničky a moc si to užívali, hlavně Alex co okupoval Willův klín a díval se na jeho obličej v měsíčním světle. Když se začal malinko nudit tak začal přejíždět po Willové pokožce. Nejdříve paže, pak ramena, následně hrud (bohůžel jen přes svetr)až k břichu. Díky bohu si nikdo nevšiml jak najednou začal zpívat více falešně. Bylo pro Willa děsivé co s ním dělají doteky toho malého človíčka.

Okay guyys. Dneska vydám ještě další kapitolu ale tohle jsem chtěl vydat aby měl Phill co číst. takžee se za chvíli ještě uvidíme.

569 slov