the one place

..23..

Pov Quackity
Wilbur právě vkročil do kasína. Rychle jsem vstal a a vydal se za ním. Už jsem byl v půlce rozpracování rukou pro objetí když mě Will zastavil. "Dneska fakt  nemám náladu na lidi." To bylo jediné čeho se mi dostalo. Tak rychle jak do kasína přišel tak tak rychle i odešel. Z nějakého důvodu to bylo stejné jako by mi někdo právě dal facku. Stále jsem se snažil sám sebe uklidnit větami jako , třeba jen dnes nemá náladu ' nebo něčím podobným ale bylo to marné, bolelo to a stále to bolí a já vlastně ani nevím proč. Je to pouhých pár měsíců co se známe ale i tak jsem si na něj zvykl. Záleží mi na něm, víc než jsme kdy chtěl aby mi na něm záleželo. BOŽE CO PLAŠÍŠ, JEN NEMÁ NÁLADU NA LIDI. Řve na mě mé rozumnější já. " Uuuuu, tady někdo dostal košem!" Zapěl muž u stolu s žolíky.  Chuť na hru mě dost rychle přešla, jen jsem si došel pro dnešní výhru a odešel domů.

" Ty už jsi doma ?" Zeptal se mě Gogy opět nepřítomně, vlastně to byla spíš řečnická otázka a jsem si jist že odpověď ho ani příliš nezajímá. Rozhodně s ním ale teď Willa řešit nechci, sám má teď svých problémů až příliš a nepřichází v úvahu abych na něj házel ty své. " Dojdu ještě nakoupit, nechceš jít také?" Původně jsem už nechtěl nikam jít ale přišlo mi jako fajn nápad někam George vzít. Chvíli nad mou otázkou přemýšlel ale pak díky bohu promluvil " vlastně, proč ne?" Na tváři se mi rozlil úsměv a sice to nebyl žádný úsměv od ucha k uchu ale i na jeho tváři jsem nalezl náznak úsměvu.

" Tak se pojď obléct." Křikl jsem na něj vesele, měl jsem takovou radost že jsem vlastně neovládal své emoce. Těší mě vidět opět já jeho tváři úsměv. Docupital jsem k němu a energeticky ho vytáhl na nohy. " Donesu ti něco co se ti bude líbit." Hlavou mi proběhli fanarty na něho kde má crop top a sukénku ale to bych mu nemohl udělat. Donesl jsem mu prosté černé tepláky a mikinu a doufal jsem že mu to bude vyhovovat.

" Je mi to malé !!!!" Fňukl George z koupelny. Konečně v něm poznávám toho celého Gogyho co měl se vším problém, což jsem bral dříve jako dost otravnou vlastnost ale teď, teď to beru jako dar z nebes, protože je to připomínka že mu je lépe. " Taky jsem ti mohl donést sukni a crop top, tak si nestěžuj." Shiit teď se cítím jak moje máma když jsem se oblékal do školy. " Tohle je neféér! Cítím se jak eskimák. Vůbec se ale nevyjadřuju kde se ti to vzalo doma." Myslím že se nebudeme vyjadřovat k tomu kde jsem to vzal. NEBUDEME. 

"Alexandře, neser mě a dones mi něco většího." Vypískl a já se musel pousmát, konečně ho zase začínám poznávat.

Když jsem mu donesl šedou mikinu od Nike a černé džíny tak už byl konečně spokojený. Vlastně ani nevím co hodláme kupovat, všechny takové ty základní věci doma máme. Jediná věc co mě napadla byla že bychom mohli zajít na sushi. 

Zrovna stojíme před Walmartem a přemýšlím zda opravdu něco nepotřebujeme. "Chceš něco nebo můžeme jen zajít na sushi? Teda samozřejmě pokud chceš sushi." Jak ale znám George tak on sushi nikdy nepohrdne. Na Gogym bylo poznat že si něco uvědomil. Konečky prstů si zajel do vlasů a nahlas vydechl. "Víš já...já mám peněženku ještě doma." Zrovna si začal nervozně  motat lem trika. "To nevadí, zvu tě." Řekl jsem s úsměvem. Možná ani nechci vědět kolikrát zaplatil on za mě. "Bože ne, to máš zakázané. Nebudeš za mě utrácet." Sjel mě George hlasem ostřejším než břitva a aby víc zdůraznil svá slova tak napřáhl dlan směrem ke mě, jako by byl nějaký policista. "Georgi, toto mě opravdu nezajímá. Ptal jsem se tě zda něco chceš ne zda máš peníze. A vůbec mi to nezkoušej vymlouvat protože jsi ty za mě platil tolikrát že bych to nenapočítal ani na prstech na rukou i nohách u tří lidí, takže ted je řada na mě. " Hodil po mě ražedný pohled ale nic nenamítal. Bez dokladů se ale moc dlouho neobejde, někdy mu pro ní budu muset sjet. 

"Koukej tohle má ještě oči, to si vezmi." Houkl na mě Gogy když spatřil chobotnici co k nám jela na pásu. Ze začátku na nás lidi koukali vražedně protože jsme si nabrali třeba dvacet mističek a tácků najednou ale ted už jen vyhlížíme věci, které bychom si nikdy nedali. Už jsem George donutil vypít nějaké divné mléko co mírně připomínalo jinou bílou tekutinu. On mě na oplátku donutil sníst ústřici-už nikdy víc. Osvobozením mi bylo že si nějaký, mladý pár za námi tu chobotnici vzal tudíž už mi nehrozilo že by se někdy musela dotknout mých úst. "Tohle není fér." Vypískl George a přitom máchl rukama, na jeho výrazu bylo vidět že se snažil vypadat děsně uraženě. "Gogy? Vidíš támhletu misku plnou mořských řas?" Řekl jsem záludně. Když jsem se na něj podíval, vypadal dost zhnuseně. "Do toho mě nedostaneš ani za milion, to vypadá jak Shrekův sopl." Fnukal a fnukal. Zrovna jsem vyndaval mističku když jsem zaslechl známý hlas, dost známý. Wilbur. Bože, co ten tu dělá? V hlavě se mi zase nahromadilo spousty otázek. Proč se po ránu choval tak...prostě tak jak se choval. Udělal jsem něco? Bože, stop už s tímhle. Každý někdy nemá náladu ne? "Wille, ahoj!" Mávne jeho směrem George. Wilbur ho ale nevnímá. Takže jsme mu něco udělali oba? Will se otočil přímo na druhou stranu a odešel. Všiml jsem si jak jiskřičky v Gogyho očích pohasly. "No a ted se můžeš dát do jídla, dobrou chut." Pravil jsem a podal mu mističku. 

Taak jo, je tu další kapitola. Po strašně dlouhé době ale doufám že jste to nějak přežili. Omlouvám se že jsem dlouho nic nenapsal ale nějak jsem neměl...sílu, čas a no celkově motivaci. Tbh přemýšlím že tuhle ff na chvilku stáhnu a trochu jí přepíšu protože s některými částmi nejsem moc spokojený. Btw pokud má někdo nějaký napad jak by mohla ff pokračovat klidně napište protože to co mám já mi příjde dost cringe, takže jsem otevřený všemu. Jsem vděčný za každý komentář či hlas takže klidně něco napiš ;)