the one place

..37..

Wilbur s dekou zatřásl a prach z jeskyně se rozvířil všude možně, když to udělal podruhé omylem ji hodil Quackitymu přes hlavu a ten hned na to vypískl. Využil ale toho že ho Will nemůže vidět(I když může ale to Alexovi a ani mně nějak nedošlo) a rozeběhl se za ním pod dekou, objal ho a svalil ho silou svého nárazu na zem. Hold si dnes Wilbur na vlastní kůži otestuje že gravitace vážně existuje. "Quackity!" Vypískl Will a Alex se ďábelsky usmál (help to zní strašně divně). Wilbur se snažil z toho nemotorného objetí a deky zároven vymotat ale Quackity ho nehodlal pustit. "Moje, nepustím." Řekl Alex rozkošně a usmál se od ucha k uchu, jeho úsměv mu sice vždy přišel nechutný ale po té co mu Will začal říkat jak krásný je začal si ho vážit. Někdy prostě všichni potřebujeme svého Willa aby nám připomněl jak krásný úsměv máme. (Zdravím Echie:3) Wilbur se nad jeho chováním začal smát. Bylo mu jedno že s každým výdechem vzduchu mu zády projela neuvěřitelná bolest, byl tu s Quackitym...člověkem, kterého miluje.

"Dobře, pustím tě ALE jen pod podmínkou že tě pak na dece budu zase moct objímat." Řekl Alex a zase nahodil jeho úsměv. "Dobře tyrane, když jinak nedáš." Řekl William a zády mu zas projela tupá bolest. "Hale! Já nejsem tyran! Navíc nedělej že ti to nějak extra vadí" Řekl a stoupl si na špičky, teď ho začala jeho výška štvát, když byl takhle nízko nemohl ho Will brát vůbec vážně. "No tak za poslední hodinu mám nohu a záda v prdeli a s kým jsem na procházce?" Alex protočil oči. "Tak bacha abys za chvíli neměl v prdeli i něco jiného." Řekl a deku znovu vyklepal.

"Je ta noha v pohodě?" Zeptal se Quackity když se oba chlapci usadili na dece. "Yes yes, v pohodě." Lež, ta noha ho bolela a cítil jak mu pod tepláky teče krev čeho si Alex určitě také všiml. Přes tepláky šlo vidět že je tam menší ranka ale i přes to jak malá byla to nebyl zrovna pěkný pohled.

"Už mám pro tebe přezdívku." Z nenadání pravil Quackity. Will chvíli přemýšlel nad tím co tím myslí ale pak mu to došlo, úplně zapomněl na to že mu má říkat Smradlavá bačkora. "Jakou?" Zeptal se Wilbur a celkem se bál co vypadne z jeho přítele. "Lhář. To že jsem, teplej neznamená že i slepej. Vidím že ti teče krev, doslova máš v teplácích díru přes celé koleno. Když se tě ptám jak ti je nebo jak se máš tak hned automaticky neodpovídej že dobře."

Alex mu bez varování vytáhl tepláky, z batohu vzal vodu a trochu mu nohu polil. "Bože Williame, ty jsi vážně debil." Pravil Quackity když mu nohu dovymyl. "Ale i přes to mě miluješ." Odpověděl mu na to Wilbur a naklonil se k němu. "A to řekl kdo?" Odpověděl mu černovlásek, nadzvedl obočí a naklonil se k němu také blíž. Jejich dechy se opět mísí a Quackity z toho dostal husinu, i tak ale pokračoval. "Já." Řekl Will sebevědomě. "A nemá chlapeček trochu velké ego." Řekl Quackity s tím jeho neodolatelným mexickým přízvukem, na prsty si namotal Willův svetr, zatáhl a jejich rty se spojily. Polibek to byl urgentní a vášnivý. Jejich rty se pohybovaly rychle a hladově. Alex Willa položil na deku a zajel mu pod triko. Willovi se ale nelíbilo být dole a tak se vyhoupl nahoru a Alexe položil pod sebe, opět spojil jejich rty a prsty mu zamotal do vlasů. Will se odtáhl od jeho rtů a přešel ke krku. S každým dalším Willovým polibkem a fialovým flíčkem na jeho krku se blížil ke vzdechu, nechápal jak to držel tak dlouho ale už to bylo skoro nemožné. Willovi rty byly až tak dobré že se jeho rty roztáhly a vyšel z nich dost hlasitý vzdych...a ne jen jeden. "Miluju tvůj krásný hlásek Duckling." Zašeptal mu Will do ucha a jemně nasál jeho ušní lalůček. Quackitymu ještě víc zrudli tváře...pokud to teda ještě vůbec šlo.

Willovi ruce se začali smiřovat k lemu Alexova...no spíš Willova svetr. Zajel pod látku a dotkl se Alexovi pokožky. "Jsi příjemně teplý." Až po té co tu větu vyslovil si uvědomil jak divně zní. "No kdybych nebyl tak tu asi právě teď neležím, nevzdychám a nelíbám tvé rty, samozřejmě že jsem teplej." Řekl Alex a začal se smát.

Will svetr vyhrnul a políbil Alexe nad podbřišku. Jeho rty začali směřovat výš a výš až se ocitly na Alexových bradavkách. Will ji jemně olízl a pak zkousl. Quckitymu z úst unikl hlasitý vzdych, jeho záda se prohla jak kdyby byl nějaká kočka prsty zmuchlal deku. Wilbur se přesunul k Alexovým kalhotám. "Můžu?" Zeptal se a zadíval se mu přímo do očí. "Prosím." Will zatřásl hlavou. "Ne Alexi, můžu?" Will to od něj potřeboval slyšet, potřeboval svolení. "Ano, můžeš." Pravil a věnoval mu úsměv.

Will mu stáhl kalhoty i s boxerkami a začal dělat ústní práci. (Zde končí moje síly s tím to popisovat)

Will si lehl vedle Alexe a políbil ho. I když už Alex měl za sebou dost orálních nebo i normálních sexů žádný nikdy nebyl tak dobrý, nikdy totiž nebyl s tím koho opravdu miloval.

"Koukej, padá hvězda." (Help chytám solidní flashbacky, Echie yk....chodník muhehe.) Probral Willa známý hlas jeho přítele. "Cože?" "Padá hvězda." Zopakoval mile a pohladil Wilbura po tváři. Wilbur už skoro spal a představa že musí jít ještě hodinu do campu ho děsila.

Will se podíval na nebe a opravdu spatřil malý puntík co padal dolů a za ním se táhla bílá čára. "Přej si něco." Řekl brunet černovláskovi. "Už si něco přeju." Co si ale přál vám i mně zůstane tajemstvím.

TÁÁÁÁK JOOOO. Wohoo toto bylo náročný a dlouhý. Doufám že se líbilo a pokud ne tak sorrka, celkem se nedivím protože jsem dnes úplně vygumovaný.

Jsem rád za každou zpětnou vazbu soooo komentáře jsou vám otevřené a nerad to říkám ale už se chýlíme ke konci. Psaní této fanfikce byla slast a utrpení zároven. Dalo mi to super a užitečné zkušenosti, zlepšení gramatiky a skvělé kamarády (LUV U GUYSSSSSSS) ale zárověn mi to sebralo strašně moc energie a motivace do čehokoliv. Když jsem to začínal psát měl jsem velké oči, vymyšlených miliony zápletek ale prostě na to už není místo. Neříkám že se tímto s touto ff loučím, to ne ale nečekejte nějak obří pokračovaní, vlastně to vidím jen na dvě nebo tři kapitoly.

Adios!!

1077 slov

Niko