the one place

..32..

"Kdo tam bude poslední tak je stará bačkora!" Zapištel Alex a rozeběhl se k baráku. Po venku chodili už skoro tři hodiny a byla už celkem tma tak se rozhodli že půjdou domu si něco pustit. Ne že by Alex stále ještě neměl dost energie a tak se jí rozhodl využít takhle. Wilbur chvíli vstřebával co se stalo ale s jeho delšími kroky tam byl o pár vteřin dřív. No...dobře možná to bylo víc jak pár vteřin ale who cares. "Od teď ti neřeknu jinak než Stará bačkora, uvědomuješ si to že ano?" Řekl Will a zářivě se na Alexe usmál...shit zase ty ďolíčky. "Tím pádem já tobě budu říkat....ah shiit já nevím aleee věř mi že něco vymyslím." "Dobře, Stará bačkoro." Pošťuchoval ho Wilbur. Alex do něj strčil loktem. "Polib si." Wilbur se uchechtl. "Taky tě miluju." Zase ty ďolíčky. Alex si poslední dobou nevšímal ničeho jiného. "Ale no tak! jdi někam!" Alex si zkřížil ruce na prsou. "Jako třeba do tebe? S radostí. A nedělej, sám sis tu přezdívku vybral." Nad Willovou poznámkou mu zrudli tváře. "Víš že je rozkošné když se červenáš?" Dobře tak jestli se jeho tváře červenali před chvílí tak teď Alex vynalezl nový odstín rudé. "A jak se asi nemám červenat po tomhle?"

"Máš tu něco k jídlu?" Zeptal se Alex. Willovi se vybavilo jak mu paní Brownová donesla polévku a jak zápasil s tím ji sníst. Teď už sice jedl normálně ale i tak mu ta vzpomínka vyvolala nepříjemný pocit. Nebo jako, nedalo by se říct normálně, jí malé porce ale má vždy večeři i oběd a to si myslím že je úspěch. "Můžu se podívat a něco uvařit zda chceš." Will má vážně rád vaření, všechny ty koření, ingredience a všechna ta skvělá vůně. Navíc Will vážně vařit umí...narozdíl od Alexe. "Dobře ty něco uvař a já mezitím vyberu něco na co se podíváme ju?" Wilbur jen přikývl a odešel do kuchyně, což vlastně nebylo ani tak daleko když byl obývák spojený s kuchyní.

Z kuchyně se linula krásná vůně ale Will ani jídlo nikde. Z té vší vůně měl Alex ještě větší hlad ale stále jenom čekal a čekal. "Wilby!!! Kdy už to bude?!" Zakřičel Alex směrem do kuchyně. "To se ti tak moc stýská Duckling- teda pardon, stará bačkoro?" "Ne, jenom mám hlad a co tam vlastně děláš tak dlouho? Už to je 30 minut a ty ani jídlo nikde." Zanadával Alex. Jako na zavolanou se ve dveřích od kuchyně objevil Will s dvoumi talíři v ruce. "Ale no taaak. Zase čína? Měli jsme ji včera. A proč já mám tak moc a ty tak málo?" Fňukl Alex. "Tak pardon že nepočítám s tím že mě sem přijde někdo v noci vyžírat. Navíc včera jsme měli nudle a dneska je omáčka s rýží." Alex už ale přestal poslouchat a začal do sebe cpát jídlo. Bože jak moc velký hlad on má. Will se nad tím musel zasmát. "Bože Alexi, spomal trochu. Já vím že jsem skvělý kuchař ale nemusíš tolik hltat."
Alex mu odpověděl jen zdviženým prostředníčkem a pokračoval dál ve svém tempu.

•Vím že jsou ty kapitoly čím dál kratší ale jaksi nemám úplně čas na to vymýšlet nějak promyšlené a dlouhé kapitoly, pardon.

542 slov

~Niko~