the one place

..8..

Pov Wilbur

Po té co jsme gauč rozložili jsme si lehli, pro mé překvapení jsme se tam všichni vešli bez mačkání. V mé mysli se draly na povrch myšlenky o tom co se tu za posledních pár hodin odehrálo ale já svůj mozek musel uklidnit. Myšlenky stále bojovaly o mou pozornost ale po nějaké době jsem tento souboj vyhrál a usl. 

Všude kolem mě je tma a jediné světlo, které je tak slabé že by vyšlo na stejno kdyby tu žádné nebylo, je to co vychází z koupelny. Mé oči spatřili digitální hodiny pod televizí které ukazovali že je půl čtvrté ráno. Domem se vanul nechutný smrad zvratek. Zvedl se mi žaludek ale i přes to jsem se rozhodl jít zkontrolovat osobu co právě vyprazdňuje obsah svého žaludku. I přes odpor mého mozku jsem se zvedl a prsty si zmáčkl nos abych zmírnil intezitu smradu co se mi dral do nosu. Čím blíž jsem byl ke koupelně tím byl zápach horší. Když jsem zaťukal na skoro otevřené dveře tak se nikdo neozýval a tak jsem bez pozvání vtrhl dovnitř. "Wilbure?" Zeptal se Alex trhaně a obouma rukama objímal mísu. Jeho vlasy byli z části pozvracené a pod očima měl silné kruhy z nedostatku spánku, očividně toho moc nenaspal. Všiml jsem si že mu z jeho pytlovitých očí tečou slzy. "Bože ty vypadáš." Řekl jsem mu zhrozeně. Nejsem u zvracejícího člověka poprvé takže vím dost dobře co dělat. Rychle jsem k němu přišel a chytl mu vlasy. Neměl jsem u sebe žádnou gumičku a tak jsem se rozhlédl po něčem čím bych mu mohl vlasy svázat. Všiml jsem si Alexova náramku a tak jsem mu ho sundal a nandal na vlasy. Pomalu jsem přešel k boku mísy a sedl si k ní. Začal jsem Alexe hladit po zádech a uklidnovat ho. Slzy už mu téct přestali a to mě z části uklidnilo.  " Děkuju. " Pošeptal Alex tiše a stále trhaně. Jen jsem se usmál a přitáhl si ho do objetí. Je mi jedno co všechno se mezi námi kdy stalo, nechci na to myslet, chci si užít tento okamžik a pomoct Alexovi, to je jediné o co mi právě teď jde. Alex se do mého objetí uvelebil, seděl mezi mýma nohama a já ho rukama objímal kolem pasu, on měl tvář opřenou o mou hruď a jeho teplý dech zahříval mé tělo. Každý jeho výdech vyvolal vlnu která projela celým mým tělem. " Už nikdy nebudu pít. " Zamumlal sekaně protože má stále podrážděný krk kvůli zvratkům ale stále se mohl smát což teď bylo opravdu slyšet, smál se tak nahlas že se divím že někoho nevzbudil. " Jo to říkají všichni a stejně se za pár dní opijou znovu." Řekl jsem též se smíchem akorát ne tak moc hlasitým. " Pravda. " Přitakal mi Alex se smíchem který ale pro tentokrát nebyl tak moc hlasitý. 

" Budeš ještě zvracet nebo si můžeme jít lehnout?" Zeptal jsem se asi po deseti minutách, když už to bylo celkem zvláštní. " Můžeme jít. " Řekl a vyhoupl se na nohy čímž se mi vyvlíkl z objetí. " Uklidím to, ty si běž lehnout, očividně si toho moc nenaspal." Quackity už byl na odchodu když se najednou zastavil. ''Eh takhle oblečený jít spát nemůžu.'' Ajo, je celý od zvratek. Nic lepšího než dát mu svou mikinu mě nenapadlo. Přetáhl jsem si ji přes hlavu a podal mu ji, on se usmál a vyměnil George triko za mou mikinu, chudák Gogy, ted má triko od zvratek. Quackity v ní vypadal hrozně roztomile protože mu byla velká. ''Nezírej tak.'' Řekl Alex panovačně. Teď už to byl opět ten Alex kterého znám z kasína. ''Já si myslím že po mém pohledu přímo toužíš tak nedělej drahoty. '' Zasmál jsem se, v mém hlase byla cítit ironie. '' O neee, moje tajemství bylo odhaleno. '' Řekl Alex s ironií a smíchem. Už mluvil normálně což mě potěšilo. '' Tak už běž. '' Řekl jsem mu, on mě poslechl a rozešel se směr obývak. Když jsem pak po asi deseti minutách douklízel tak jsem se též vydal spát. Uvelebil jsem se vedle Alexe a únavou usl. 

•tak jo je tu další kapitola. Sice trochu kratší nebo ne trochu ale hodně ale to snad nevadí.
• chci vám všem ještě jednou moc moc poděkovat za těch 200 přečtení protože to je pro mě hrozně velké číslo. Těší mě že si to našlo i pár lidí které to baví protože jsem fr přemýšlel že bych skončil ale toto mě doplnilo motivaci za což moc děkuju.
• doufám že jste si kapitolu užili. Klidně můžete něco napsat do komentářů jakoukoliv připomínku nebo něco k příběhu je to jedno prostě cokoli.
•762 slov
~Niko~