..13..

144 20 47
                                    

Pov Alex:
" Půjdu s tebou na zastávku." Řekl Will když jsme vycházeli z parku. Já už jsem se nenesl na jeho zádech po té co mi vyhrožoval že mě shodí do rybníku. Jen jsem přikývl. " Nechceš pokračovat ve hře ?" Zeptal jsem se když už mě nebavilo pouhé ticho. Wilbur jen kývl na souhlas. " Začni." Řekl jsem, protože pokud mě má paměť nemate tak já se ptal naposledy. " Co rád posloucháš za hudbu?" Zeptal se. Jsem rád že nevytáhl nějaké těžké téma jako před tím já s jeho rodinou, za což se cítím špatně protože očividně to bylo těžké téma. " Rock a Indie rock." Řekl jsem po pravdě. " Koho třeba?" Bylo mi jedno že se ptal na dvě otázky za sebou, protože se jedná o hudbu a já jsem schopný o ní mluvit třeba i několik hodin v kuse. " Cigarettes after sex, My chemical romance, Mitski, Slipknot, Cavetown, babybux atd. " Řekl jsem. Wilbur nadšením vypískl. " O můj bože! Miluju je teda až na Mitski tu neznám ale jinak totálně miluju." Vykřikl Wilbur, musel ho slyšet snad celý park. " O můj bože tohle je snad sen, já nejsem jediný kdo je poslouchá." Vykřikl jsem snad stejně nahlas. Au au moje hlasivky. " Po pravdě, též se tomu divím. " Řekl Will s úsměvem na tváři.

"Podíváš se prosím kolik je? Mně se vybil mobil." Doufám že je méně jak 12 večer protože pak už mi nic nejede. Wilbur rozsvítil mobil a ukázal mi svou zamykací obrazovku. " Mám problém." Řekl jsem a držel jsem se abych nevybuchl smíchy. " Neříkej mi že ti už nic nejede. " Jako odpověď se mu dostal záchvat smíchu. " Jestli chceš tak můžeš přespat u mě." Jen jsem přikývl a snažil se nějak uklidnit svůj smích. " Zajdem na ten kebab?" Zeptal se po té co jsem se přestal smát jak postižený osel. " Myslíš že mají otevřeno?" Pochybuju že v tomto západákově bude otevřený kebab v půl jedné ráno. " Můžeme to zkusit, aspoň se projdeme." Jen jsem kývl.

" Koukej na to nebe!" Zařval jsem na Wilbura který byl dost přede mnou. Wilbur vzhlédl k nebi a jemně vzdychl úžasem. Na černém, nočním nebi zářilo miliony bílých flíčků, které se doplňovali s úplňkem měsíce. Jen jsme tam ohromeně stáli a sledovali tuto nádhernou noc.

Stojíme před malým stánkem kde si vždy dávám kebab. Sice jsem to očekával ale i tak jsem byl zklamaný když jsem spatřil že má zavřeno. " Tak ti to hold musím zaplatit později. " Prohlásil jsem do ticha. Od místa kde jsme se zastavili kvůli nebi až sem jsme nepromluvili ani slovo. To ticho bylo zničující, probodávalo mě skrz na skrz. Jediné nad čím jsem přemýšlel bylo to co říct abych to ještě nezhoršil. On jen přikývl a rozešel se pravděpodobně domů. Udělal jsem snad něco ? " Bože to ticho mě ničí. Udělal jsem něco?" Vykřikl jsem. Můj hlas zněl slabě, byl jsem slabý. " Nic jen." Pravil Wilbur ale větu nedokončil. " Neřeš to." Prohlásil Wilbur a z jeho tomu byla cítit bolest smíšená s tím že to myslí vážně. Chtěl jsem něco udělat, nějak mu pomoct. Pomalu jsem k němu došel a srovnal s ním krok. " Chceš pokračovat ve hře?" Zeptal se Wilbur stále sklesle. Přikývl jsem. " Začínáš." Pravil Will a já se musel zamyslet. " Jaký je tvůj nejoblíbenější monstřík?" Byla to strašné basic otázka ale nic lepšího mě nenapado. " Eee asi monter ultra, ten bílý." ( Omlouvám se všem kteří si to spojili s tou Karlnap ff.) "Nechceš si ještě dojít pro monstříky?" Optal se Will už normálně. Nadšeně jsem kývl.

Will vzal takový ten kovový košík a mě nenapadlo nic lepšího než si tam sednout. Wilbur se usmál úsměvem který vypovídal o tom že má něco v plánu. Rychle se rozeběhl a já se začal smát. Všichni se na nás podívali ale mě to nevadilo. Vítr si zběsile hrál s mými vlasy což mě štvalo protože se mi dostali až do pusy.

Dojeli jsme k regálu s monstříky a já do košíku naházel asi 6 plechovek monteru ultra a dalších asi 10 plechovek mango loco. V našem košíku se za pár vteřin objevilo minimálně 20 plechovek. Očividně moc nešetří. Místo k pokladnám se rozeběhl k regálu s alkoholem a já popadl dvě vodky. Následně jsme už jeli k pokladnám. Opět tam je ta velmi " příjemná " prodavačka. Jupiii. Will začal skládat věci na pás a prodavačka na mě hodila tázavý pohled. "Víte že v tom košíku nemáte co dělat?" Pravila žena s pisklavým hlasem, zněl asi jako když se v konvici dováří voda. " Předpokládám že 21 už bylo." Vyprskla babizna. Will jen přikývl a rovnou vyndal kartu aby naznačil způsob platby.

"Babizna stará.* Prohlásil sem když mě Wilbur odvážel ven z obchodu. Will se nahlas rozesmál.

•774 slov
~Niko~

the one placeKde žijí příběhy. Začni objevovat