the one place

..25..

Pov Quackity
"Víš, já nevím jak to ze sebe dostat. Poslední dobou jsem na tom nebyl zrovna no... nejlépe, kvůli jedné věci. Odstřihnout se od tebe mi přišlo jako nejlepší možnost. Utíkal jsem před svými problémy, myslel si že to je správné, omlouvám se." Slovo 'tebe' vyplyvl jako by to nejhnusnější co kdy řekl. Co mám já společného s tím že se on cítil špatně? "Co je ta jedna věc?" Zeptal jsem se skoro neslyšně. Odpověď jsem však nedostal. Jen se přiblížil ke mně a chvíli mi hleděl do očí. Ten pohled byl pronikavý a projel mnou jako blesk. Z jednoho oka mu vytekla slza. V jeho výrazu bylo poznat že se k něčemu odhodlává a než jsem to stihl zaregistrovat tak přitiskl své rty na ty mé, jeho tak měkké a příjemné rty, jenže toto nejde. Odtáhl jsem se a viděl bolest v jeho očích. "Jsi opilý." To byla poslední slova před tím, než jsem odešel spát.

Nemohl jsem usnoust. Pořád jsem jen přemýšlel nad tím proč to udělal a co to znamená. Možná to nic neznamená protože je opilý. Chci to vůbec? Jeho rty, byly tak měkké a vlastně neodolatelné. Před tím jsem měl co dělat abych se ovládal a nezačal ho líbat se vší chtíči co jsem měl v sobě, jenže to neznamená že s ním chci být, nebo ano? A odpověď možná ani znát nechci. Bože jsem tak moc zmatený.

Normálně bych si došel pro vodu ale nemohl jsem protože je hned u obýváku kde spí Will. Vstal jsem a šel jsem k oknu, potřebuju na vzduch. Měsíc na nebi svítil a hvězdy pro mé překvapení svítily zřetelně. Je úplněk. Připomnělo mi to jak jsme s Willem byli v parku a pak šli na ten kebab. Jak dlouho už mě chtěl ignorovat? Sedl jsem si na zem a nechal slzám volný přístup. Co bych teď měl dělat? Přes své slzy jsem si ani nevšiml že se George vzbudil. Sedl si ke mě a vzal si mě do objetí. Kdy jsme si stihli vyměnit role? "Co se stalo, vyklop to?" Ptal se mě milým a vřelým hlasem. Všechno jsem mu to tedy řekl.

" Ah, Alexi, podle mě tě má rád a líbíš se mu ale prostě potřebuje čas na sebe a myšlenky. No a když vidím jak to rozhodilo tebe tak si myslím že jsi na tom  dost podobně. Tohle nevyřeší nikdo jiný než vy dva. Potřebujete si spolu promluvit nebo se budete oba dál topit v slzách až se nakonec utopíte. Alexi, vím jaké to je někoho milovat a nevědět zda jsou city opětované, není to nic lehkého a tak se na něj prosím nezlob." Vlastně má pravdu, bylo by ode mě sobecké kdybychom se něj kvůli tomu zlobil. "Máš pravdu." Přiznal jsem. "Já vím že mám." "Egoisto." Po té jsme se oba zasmáli. Otřel mi palcem slzy a znovu mě objal. "Pojď už si lehnout" Vybídl jsem ho.

Ráno mě vzbudily něčí ruce, které se mnou třásly dozadu a dopředu. George, samozřejmě že to byl George. "Alexi! Vstávej, William někam zdrhl." V tu ránu už jsem byl na nohou a moje rozespalost byla ta tam.

"Jak jako zdrhl?" Ale moje zmatenost neodešla. "Pro Krista pána Alexi! Zkus hádat. Unesli ho mimozemšťani a odvezli ho na planetu opic." Jo, George byl vždy hrozně "vtipnej". "Ha, ha ha ha, hrozně vtipný. Kdy stihl odejít? Nenechal někde nějaký vzkaz?" V tuhle chvíli už jsem byl na cestě do obýváku. "Ne, je to tu jako by tu nikdy nebyl." Aaaa, Wilbure, já z tebe jednou zešílím.

591 slov
~Niko~