Zapomeň

Konec a nový začátek

Nikdy jsem si nedokázala představit,že bych musela kvůli malé nehodě opustit školu Krásnohůlek, kterou jsem měla ráda.

,,Anno!" Zakřičel na mě otec a založil si ruce v bok.

,,Co má tenhle dopis znamenat, jak vyloučená?" Nikdy jsem ho takhle neviděla naštvaného, jeho výraz naznačoval, že to nebude dobré. Můj otec je vážený kouzelník a pracuje na ministerstvu kouzel v Londýně.

,,Tati, já jsem za to nemohla, nevěděla jsem, co se stane, mrzí mě to," začala jsem brečet, samozřejmě to bylo spíše menší hraní na city. Ano, stala se menší nehoda, možná trošku vybuchl něčí kotlík a možná trošku popálil dotyčnou a možná shodou okolností trošku chytl i kabinet. Ale jak říkám, nevěděla jsem, co udělá kůže Hřímala, když ji hodím do lektvaru Doušku smrti!

,,To je druhý dopis za měsíc! Takhle to prostě dál nejde, dokonce v tom dopise píšou,že tě vyhodili? To jako vážně?" Podíval se na mě pohledem, po kterém každému přeběhne mráz po zádech,pak jen  složil kus pergamenu a povzdechl si. Zlost vystřídal smutek a zklamání. Oblékl si své černé, elegantní sako a zmizel letaxem pryč. Zůstala jsem naprosto sama.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli opravdu jsem to měla zapotřebí. Od té doby, co mi zemřela maminka, to se mnou šlo z kopce. To uznávám. Problémy se začaly kupit a já byla naprosto sama na vše. Otec se uzavřel do sebe a začal ještě více pracovat. A já ? Já se chytla špatné skupiny lidí.

Šla jsem nahoru do svého pokoje. Převlékla jsem se do černých džín, a červeného tílka. Na sebe si vzala marteny a naposledy se podívala do zrcadla. Mé černé vlasy mi padaly na ramena, ráda jsem nosila černé linky a červenou rtěnku. Připadala jsem si vždy tak hezká, elegantní.

Napsala jsem SMS kamarádce a vyšla jsem ven, měla jsem to ještě kus cesty.

Když jsem se večer po desáté vrátila, čekal na mě nasupený otec.

,,Můžeš mi vysvětlit,mladá dámo,kde si jako byla?"

Nezmohla jsem se na odpověď a okamžitě se odebrala do svého pokoje a třískla dveřmi. Najednou se zajímá! Vztekem jsem začala demolovat vše okolo. Zasáhla jsem i obrázek s mamkou. Spadl na zem a sklo se roztříštilo po zemi. Začala jsem brečet, kéž by tu mamka byla. Proč jsem ji nedokázala pomoct ?

Ťuk, ťuk. Ozvalo se na dveře.

,,Musíme si promluvit, " dodal otec.

,,Jelikož tě v Krásnohůlkách vyhodili, byl jsem zkusit mého starého,dobrého známého. Po prázdninách nastupuješ do Bradavic a nechci slyšet ani slovo."  Dořekl to a zavřel za sebou dveře.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Přijdu o kamarády ...

Přijdu o jediné lidi,co mě měli rádi a půjdu na nějakou školu, kde nejsou čistokrevní?

Odfrkla jsem si. To nemyslí vážně.

Zbytek prázdnin probíhal v tichém duchu. Otec se nebavil se mnou a já neměla potřebu se bavit s ním. Užívala jsem si poslední okamžiky s přáteli,než i o ně přijdu. Blíží se nástup do Bradavic. Srdce mi začalo čím dál více bít. Určitě se mi to pouze zdá.

Neměl by život víc dávat,než brát ?