Zapomeň

Vnitřní boj

Severus Snape

Seděl jsem na své pohodlné pohovce a v ruce držel sklenici s ohnivou whisky. Celý jsem se třásl a nemohl jsem přestat myslet na to,co mi řekla. Bylo to už moc let. Chvílemi jsem myslel,že jsem to dostal z hlavy. Bohužel se mi dařilo to v mysli posouvat dozadu a ta pitomá holka mi ji zase připomene! Zhluboka jsem se nadechl a prohrábl si své černé vlasy. Musím jít dokončit opravy esejí. Už jsem se chystal zvednout a v tu ránu se přede mnou objevil skřítek.

,,Dobrý večer pane, jsem Tobby, ředitel Brumbál mě pro Vás poslal. " Dořekl a uklonil se.

,, Nemám zájem, můžeš vyřídit Brumbálovi,že nemám čas! " Štekl jsem po něm a on jen strachem sklopil hlavičku. Bylo mi ho docela líto.

,, Ale pane, říkal, že na tom záleží spousta životů, pane prosím." Smutně na mě koukal.

Paráda,takže další Brumbálův super plán. Měl jsem toho už po krk. S nechutí jsem se zvedl, oblékl svůj černý plášť a vydal se do ředitelny. Po cestě jsem sebral pár studentům body. Měl jsem upřímně z toho radost, konečně něco,co mě naplňovalo. Když jsem došel před ředitelnu, řekl jsem před chrličem heslo. Citronové bonbóny. Brumbál byl opravdu senilní. Po schodech jsem došel až k němu a rozrazil dveře.

,, Co je tu tak smrtelně důležitého,že jsem musel odejít od esejí?" Povrchně jsem se na něj podíval.

,, Ach, Severusi, chlapče. Posaď se. " Ukázal na křeslo a já razantně odmítl.

,, Ach, jak myslíš. Severusi, budu mít pro tebe důležitý úkol, záleží na tom mnoho životů a možná budoucnost Bradavic." Dořekl to a vzal si bonbón.

,, To nemůžete myslet vážně, já už toho mám dost! Nejdřív musím hlídat Pottera, hrát si na zvěda a teď chcete co? Vy jste se dočista pomátl!"

Brumbál nasadil svůj vážný výraz a poupravil si brýle.

,, Já tě nežádám Severusi, dávám ti to za úkol, za to vše, co jsem pro tebe udělal,bys mohl udělat poslední věc."

,, Vše jsem dělal jenom kvůli Lilly a jak dopadla co?" Nemohl jsem ho vystát a tohle mělo být takové menší rýpnutí.

,, Severusi, myslíš,že by někdo zaměstnal bývalého Smrtijeda?" Usmál se a věnoval se Fawkesovi. Jeho Fénixovi.

Neměl jsem slov, měl pravdu. Nikdo by mě nezaměstnal, ale smrtijedem jsem byl proti své vůli. Tiše jsem vyčkával a v nitru se mnou cloumal vztek. Tak vydírání. Hm.

,,Rozmyslel sis to,chlapče?" Usmál se na mě a já naprostou neochotně přikývl.

,, O co jde ?"

,, Potřebuji, aby si hlídal slečnu Blackovou, je to důležitá osoba a já to každopádně slíbil jejímu otci. Nerad bych,aby se zapletla do jistých věcí. "

,,Do jakých věcí?"

,, To teď není podstatné chlapče. Jen jí buď nablízku, nesmí se jí nic stát. Musí být odolná proti nitrozpytu. " Více mi neřekl a pokynul, abych opustil ředitelnu.

Celou dobu do sklepení jsem pomalu běžel. Ten starý dědek mě opravdu uměl zvednout náladu. Jak jsem ho celým srdcem  nesnášel. Chvílemi mi přišlo,že mi řídil život víc,než by měl. Bohužel jsem byl v situaci,že mi nic jiného nezbylo. Stáhnout se a ustoupit. Pořád dokola až se z toho stávala rutina. Opět jsem vzal do ruky zlatavou tekutinu a tentokrát to nezůstalo u jedné skleničky.

Zbytek večera jsem přemýšlel, jak to udělám. Musím ji hlídat a co? Učit něco,co jen tak nikdo nezvládne? Nadlidský úkol.

Celý nešťastný jsem si šel lehnout. Bohužel noc nebyla taková,jakou bych si představoval. Celou dobu jsem se převaloval a k ránu usnul.

Anna Blacková

Celá jsem se třásla. Po tom,co mě vyhodil Snape ven jsem nevěděla, co dělat. Sebrala jsem se a běžela jsem ani nevím kam. Když jsem se zastavila, vlezla jsem do výklenku a sledovala hvězdy. Bylo to krásné, ale zároveň se mi moc stýskalo po kamarádech a mamince. Někdy jsem přemýšlela,proč mě život tak moc trápí. Ale asi jsem si za to mohla sama. Z přemýšlení mě vyrušil něčí hlas.

,, Nemůžeš spát?" Usmál se na mě Remus a přisedl si.

,, O to nejde, ale nechci to řešit, není mi z všeho moc dobře a nechci Vás zatěžovat."

,, Neobtěžuješ mě. Jen mi to pověz,uleví se ti." A taky že měl pravdu. Povídala jsem mu o rodině, problémech a škole. Dokonce jsem mu i řekla,že dokážu vidět mrtvé. Celou dobu mě poslouchal a snažil se mi poradit. Cítila jsem se po dlouhé době dobře. Měl pravdu a já to věděla.

,, Moc děkuji za vyslechnutí, fakt se mi ulevilo." Usmála jsem se a vstala z výklenku.

Taktéž vstal a obejmul mě. Cítila jsem se v bezpečí. Je pravda,že mi lidský kontakt moc chyběl.

,, Nemáš zač,kdykoli budeš potřebovat,víš kde mě máš hledat." Pousmál se a nabídl mi doprovod na kolej. Rozloučili jsme se a naposledy mě krátce objal a pak zmizel ve tmě.

Řekla jsem heslo a obraz Salazara mě pustil dovnitř. Při mém štěstí ,nebo smůle,tam seděl Draco. Byl zadumaný a vůbec nevnímal nic okolo sebe.

,, Ahoj Draco, stalo se něco?" Zeptala jsem se  trošku nejistě a popošla k němu a posadila se.

,, Ahoj, ne nic. Jen mě otec tlačí do něčeho,co nechci a mám strach. Upřímně nevím,proč ti to říkám." Vjel si rukou do svých blonďatých vlasů a povzdechl si.

,, Můžu vědět,o co jde?" Zkusila jsem se zeptat a on jen s povzdechem zavrtěl hlavou.

,, Není to nic příjemného a změní mi to možná celý život. Bohužel nemám v tebe důvěru, jakou bych potřeboval,abych ti to mohl říct. " S omluvným výrazem se opět zahleděl kamsi před sebe. Byl zoufalý.

,, Nevadí, když budeš chtít si promluvit nebo jen tak zasmát, dej vědět. " Pohladila jsem ho konejšivě po ruce a on se usmál.

Vydala se do svého pokoje. Po sprše jsem se převlékla do svého teplého pyžama a  zalezla do postele. Chvíli jsem se dívala do stropu,jako kdybych hledala odpověď. Ale na co ? Nakonec jsem vyčerpáním usnula.

Trápit se nemá smysl.