Zapomeň

Pohár kouzelníků

Tak moc jsem se těšila do postele. Celé odpoledne jsem trávila s holkama a upřímně budu moc ráda,když se vyspím. Tedy doufala jsem v to. Po sprše jsem se odebrala do komnat a konečně se rozvalila na postel. Po chvíli rozjímání se ozval zvuk. Co to mohlo být? Šla jsem blíže a zjistila, že je to černá sovička a má pro mě balíček. Že by otec si na mě vzpomněl? To jsem hned zavrhnula. To by neudělal. Pustila jsem sovičku dovnitř a dala jí pamlsek. Vzala jsem do ruky ten malý balíček. Hmmm. Snad to nebude nějaký vtípek od někoho. Po rozbalení jsem zjistila, že tam byly dvě ampulky Bezesného spánku a k nim byl napsaný vzkaz:

Přeji klidnou noc.

S.

Takže Snape mi poslal lektvar? Ale jak to mohl vědět? Je pravda, že jsem se zmínila před holkama, ale před nikým jiným a pochybuji,že by za ním jedna z nich šla. No nic, lektvary jsem si vzala a sovičku poslala pryč. Konečně spánek, který si zasloužím.

**

,,Vstávej, vstávej!" Hulákala na mě Pansy. S námahou jsem otevřela oči a viděla její úšklebek.

,,Co je?" Možná jsem mohla volit lepší tón,než naštvaný, ale kdo by nebyl,kdyby vám z čista jasna někdo skočil na postel a řval jak na lesy?

,,Dnes je losování do turnaje kouzelníků! Obleč se a sejdeme se v síni na snídani!" Zvesela odběhla a já si promnula obličej. To nám ten den pěkně začíná. Po ranní hygieně jsem se došourala do velké síně. Dost studentů tu již bylo a snídalo. Sedla jsem si mezi Zabiniho a Goyla a namazala si toust s marmeládou. Dnes jsem neměla moc chuť na jídlo. Po pár minutách se přihnal Brumbál. Něco řešil s ostatními profesory, nikdo si ho zatím nevšímal. Když jsme všichni v klidu dosnídali, ozvala se ve velké síni hudba a u učitelského stolu se objevila věc, zahalená v šedém plášti.

,, Milí studenti a milé studentky, rád bych zahájil desátý turnaj tří kouzelníků, ale jelikož tento rok je speciální, dovolil jsem si se souhlasem profesorů turnaj obměnit. Tentokrát se může účasnit kdokoli a navíc, z každé koleje! Tak se vrhneme na losování!" Začal si hladit šedý plnovous. Síní se rozlehlo ticho a nakonec někdo z nadšených Nebelvírů, začal tleskat. Všude se rozmohlo nadšení. Všichni se smáli a začali si povídat, kdo to asi tentokrát bude. Ve Zmijozelu se moc emoce neprojevovala.

Brumbál mávnul hůlkou a šedý plášť zmizel. Přede všema se objevil ohromný křišťálový pohár, vsazený do stříbrného držáku. V poháru plál modrý oheň. Jako bylo to opravdu zajímavé, z ohně začaly padat modré ohníčky a nakonec vypadl lísteček. Všem se zatajil dech.

,,Máme tu prvního šťastlivce. Za Havraspár se jím stává Roger Davies! Chlapče pojď na pódium." Zvolal zvesela Brumbál, za Havraspár všichni pokřikovali a radovali se. Brumbál mu poblahopřál a mezi tím se pohár rozhořel znovu.

,,Áá, za Mrzimor tu máme Cedrica Diggoryho! Gratuluji!" Celý Mrzimor začal jásat a Cedric, jakožto kapitán družstva, se začal předvádět. Všem to přišlo směšné,dokonce i já jsem se musela zasmát.

Pohár chvíli chrčel. A vzplál i potřetí. Brumbál četl jméno, vypadal,že ho jméno ani nepřekvapilo.

,,A samozřejmě,za Nebelvír tu je náš slavný Harry Potter!" Nebelvír burácel radostí a někteří ostatní studenti si jen posměšně odfrkli. Je jasné,že to musel být Harry Potter, to by přece nešlo bez něj. Je to naše celebrita. Ostatně můj názor sdílel očividně i Snape. Jeho znechucený výraz, když pohár Pottera vybral, byl k nezaplacení.

,, A jako poslední je tu Zmijozel. A na pódium přivítejme... Annu Blackovou!" Brumbál byl strašně nadšený a hned mě zval na pódium. Počkat cože? To ne. To je jediná věc,které jsem se vyhýbala. Zmijozel mě samozřejmě podpořil, ale já jsem si to chtěla rozhodně vyměnit. Neměla jsem pozornost ráda a teď jsem měla dokonce pozornost celé školy. To bude trapas.

***

Po oslavování výherců nás Brumbál pozval do nějaké místnosti ve sklepení. Byla tu mramorovaná podlaha, všude byly vitríny s poháry a různými- pro mě cetkami. Čekali jsme tam celkem dlouho. Podle mého očekávání mě dokonale zbytek čtveřice ignoroval. No jo, Zmijozel asi nebyl nikdy oblíbený. Když dorazil Brumbál, radostně nám předal informace k prvnímu úkolu, který se bude konat druhý den. Vzala jsem si pergamen a četla.

První úkol

Oči jsou červené, duše je shnilá,
na zádech mu pár křídel vyčnívá.
Nemá slitování, vypadá hrdě,
jediné co chce, je tvoje mladé srdce.

Musela jsem se zasmát. Tohle jsem opravdu nečekala. Měla jsem naštěstí dost času přijít na to, co to je. Proto jsem pergamen srulovala a strčila do kapsy a vydala se do svých komnat.

Severus Snape

Že to zfalšuje a vybere Pottera? To jsem čekal. Ale že zrovna vybere Blackovou? To už jsem opravdu nečekal. Musel jsem si povzdechnut. Starej blázen. Nejenže mám nakázáno je oba hlídat, ale ke všemu jsou oba v tom turnaji. To nevěstí nic dobrého. S bolestí hlavy jsem se vydal to svých komnat. Naštěstí dnes po mě Brumbál nic nechtěl. Alespoň mě jednou nechá v klidu si užít zbytek dne v pokoji a klidu. Nalil jsem si skleničku ohnivé whisky a vyklopil ji do sebe na ex. Tekutina mě příjemně pálila v krku. Přešel jsem ke gauči a rozhodl jsem se na chvíli zavřít oči.

***
Když jsem se probral, zjistil jsem,že jsem neležel chvíli, ale pár hodin. U mě nebylo zvykem spát přes den. Ale občas se to hodilo. Vstal jsem a urovnal si plášť a vyšel jsem na chodbu. Pár studentů odešlo opět s výhrůžkami a samozřejmě, strhl jsem body slečně Brownové. Její chování bylo naprosto nemístné. Dělala plaketky s obličejem Blackové, které se rázem změnily v zelenou čarodějnici. Tento druh šikany byl opravdu neuvěřitelný. Jakmile jsem někoho potkal s tou plaketou, body dolů.  To bychom měli, musel jsem se zvesela zasmát. Nevěděl jsem,kde se ve mě bere zájem jí pomáhat. Možná tím,že mi vlastně zachránila život tím, že nenechala Draca zemřít.

Po večeři jsem náhodou potkal na chodbě Blackovou. Byla celá  zamyšlená a nemohla přijít na odpověď. Poznal jsem to z toho,že stále mnula kus pergamenu v ruce. Nedalo mi to, tak jsem sladil krok s jejím. Lekla se, když zjistila že jdu vedle ní, tichost byla moje specialita. Jenom jsem se k ní lehce nahnul a řekl:

,,Je to drak." A s blaženým pocitem jsem odešel do svých komnat. Jestli tam stála nebo mi děkovala jsem nepostřehl. Hlavně jsem chtěl být od ní co nejdál. Stále jsem ji ještě dlužil.