Zapomeň

První smrt

Snapeův výraz se změnil. Někomu jinému by ani změna nepřišla, ale já jsem si všímala drobných rozdílů v jeho chování. Tvář měl uvolněnou a možná i nějaká ta vráska zmizela. Je pravda,že mě přibyla, protože jsem udělala něco,co jsem nechtěla. Ale jít proti jeho vůli jsem nechtěla. Už takhle křehké vše mezi námi je.

Leželi jsme vedle sebe na dece a Snape svíral mojí dlaň a pomalu a jistě usínal. Já jsem se dívala na oblohu a pozorovala mraky. To by člověk nevěřil, kolik představivosti v nás je. Jeden mrak vypadal jako pes. Který se změnil v klobouk. Další vypadal jako kousek pizzy. Mňam. Tak tu bych si dala, jelikož jsem začínala mít hlad. V břiše mi začalo kručet a to probudilo Snapa. Otočil se na bok a podíval se na mě.

,, Máte hlad?"

,, Ano, trošku ano." Zastyděla jsem se. Nechtěla jsem zničit tento krásný okamžik.

,,Co byste si dala, první věc, co vás napadne."

,, Dala bych si pizzu." Snape se jen zasmál a zakroutil hlavou.

,, Ach to mudlovské jídlo." Pomalu vstal a podal mi ruku. Vstala jsem a oprášila se a poupravila jsem si sukni.

,,Kde mají nejlepší?" Zeptal se mě a mě to zarazilo.

,,Jako vážně?" Byla jsem naprosto překvapená a natěšená. Pizzu jsem neměla ani nepamatuji.

,, Myslete na místo, přemístím nás." Usmál se na mě a chytl mě za ruku. Londýne! Už letím.

***

Přemístili jsme se do postranní uličky. Zapáchalo to tu shnilými odpadky. Celkem to zkazilo romantický okamžik. Vyšli jsme z uličky a na mě svítil název pizzerie. Soul fired Pizza. Měla jsem to tu moc ráda. Snape se na to moc netvářil, ale šel se mnou dovnitř. Posadali jsme se ke stolku u okna s výhledem na náměstí. Sedávala jsem tu vždy s rodiči. Na stolku bylo menu s pizzami. Já jsem naštěstí měla svoji oblíbenou, takže výběr byl hned hotový, zatímco Snape se na to díval dost zaraženě.

,,Chcete pomoct s výběrem?" Zeptala jsem se Snapa a ten přikývl.

,,Máte rád pálivé? Jste na něco alergický? Sýrové okraje?" Chrlila jsem otázku za otázkou. Snape se jen smál a pravil.

,,Pálivé mám rád, nejsem alergický a výběr nechám na vás." Usmál se a mě to bylo jasné. Po chvilce přišel číšník.

,,Dobrý den, co to bude?" Usmál se na mě. Byl velmi pohledný.

,, Jednu sýrovou s česnekem a jednu s pikantním salámem." Usmála jsem se zpětně a poděkovala.

,,K pití si dáte?"

,, Já poprosím džus, pomerančový."

,, Poprosím čaj." Pravil Snape.

,, Černý, ovocný?" Přišlo mi to vtipné, jelikož Snape byl celý bledý a v černém. Musela jsem se zasmát.

,, Černý, díky." Číšník si vše zapsal a odešel.

***

Po dvaceti minutách nám konečně přinesl pizzu, která provoněla celou místnost.Já jsem hned s chutí se do toho dala a Snape si vzal vidličku a nůž a začal krájet.

,,Rukama se vám to bude jíst lépe." Mrkla jsem na něj a nechala ho se v tom chvíli se nimrat. Snape to po chvíli vzdal a vzal si kousek a začal to konzumovat.

,,Jak vám chutnalo?" Zeptala jsem se ho po jídle.

,, Na to,jak jsem byl skeptický,to ušlo." Otřel si kapesníčkem ústa a připravil peníze na stůl i s dýškem.

***

Snape nás přemístil kousek od hradu. Moc jsem se s ním loučit nechtěla. Zároveň jsem věděla,že je dost pozdě a určitě už si všichni dělají starost, konkrétně Pansy.

,,Bylo mi s vámi dnes moc hezky." Uznal Snape.

,,Mě s vámi také." Usmála jsem se a čekala, co bude.

,,Myslím si,že by bylo vhodné, kdybychom si tykali. Severus." A podal mi ruku a já ji přijala.

,,Anna." Přišlo mi to gesto moc hezké a nečekala jsem ho.

,, Nerada se s tebou loučím." Musela jsem uznat a Severus si jen povzdechl a obejmul mě. Nevím,jak dlouho jsme tam stáli, ale nechtěla jsem,aby to někdy skončilo. Severus se odtáhl a jemně mě pohladil po obličeji.

,, Jsem rád, že jsem s tebou a ničeho nelituji." A políbil mě. Jeho rty byly měkké a naléhavé. Těšila jsem se , až jednou bude můj se vším všudy. Chvilku jsme se líbali až se Severus odtáhl. Bylo jasné, že ho polibek vzrušil, stejně jako mě. Bohužel na mě to vidět nebylo. Trošku nervózně jsem se usmála a Severus mě naposledy obejmul. V tom mě začalo pálit předloktí. To ne. Pán Zla si mě volá! A zrovna v tu nejhorší možnou chvíli.

,, J- já omlouvám se,ale musím jít. Nezlob se." A dala jsem mu letmou pusu na tvář a odešla do hradu. Rychle jsem prošla do jiné části hradu a přemístila se. Jen doufám, že mě nikdo neviděl.

***

Přemístila jsem se. Nevěděla jsem kam, ale toto místo byli naprosto ponuré. Prošla jsem po štěrkové cestě až přímo ke vchodovým dveřím. Mám zaťukat? Pocity se ve mě mísily a tréma narůstala. Nakonec jsem se rozhodla pro variantu zaklepat. Přeci jen je to slušné. Po chvíli přišel otevřít skřítek. Byl malý a pohublý.

,, Dobrý den slečno." Uklonil se a stále měl pohled sklopený do země.

,,Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se skřítka. Bylo mi ho líto. Otroctví skřítků jsem nepodporovala.

,,Dobby slečno, můj pán je pan Malfoy." Aha, takže já budu na Malfoy Manor. Musela jsem se oklepat. Draco říkal,že jeho otec má jisté postavení a že není moc milý.

,,Těší mě Dobby. Jsem Anna." Dobby se usmál a mlčky mě zavedl do síně. U stolu seděl Pán Zla a pokyvoval hlavou. Vedle jeho nohy ležel had a syčel na všechny okolo, co seděli u stolu.

,, Tady tě mám. Posaď se." Nařídil mi a já jsem poslechla.

,, Luciusi, přiveď jí." Ten jen ukázal na Dobbyho a hodil po něm něco ze stolu. Ten jen se strachem zmizel. Po chvilce přilevitoval nějakou ženu. Byla téměř na pokraji sil. Položil ji doprostřed stolu a dle nařízení zmizel.

,, Zachraň jí." Rozkázal pán Zla a všichni na mě začali zírat. Nikoho, kromě Dracova otce,jsem neznala. Přišla jsem k ženě a přitiskla ruce na její hruď. Ponořila jsem se do myšlenek hlouběji a hlouběji. Napojila jsem se na její tělo a pomalu ji začala léčit. Trvalo to ani nevím jak. Ale žena se najednou rychle nadechla a posadila. Hrůza v jejich očích byla nepopsatelná. Bylo mi jí líto. Jenže jen jsem si to pomyslela, žena hned na mě zaútočila. Což nestihla, protože byl pán Zla rychlejší. Přitisknul ji na zeď.

,, Zabij nepřítele,než zabije on tebe. " Řekl a podíval se na mě.

,, Mám ji zabít? Proč bych ji tedy zachraňovala?"

,,Je to vražedkyně nevinných. Je to obyčejný bystrozor bez citu." Upřímně jsem mu to nevěřila. Bystrozoři nám jdou příkladem. Pomáhají a zachraňují.

,, Podívej  se sama."

A tak jsem se podívala. Nestačila jsem se divit, kolik zla tato žena napáchala. Zabila děti Smrtijedů a jiných, ač za to děti nemohly. Bylo mi z ní špatně. Celou dobu jsem věřila,že je zlo a dobro. Jenže teď? Všude je jen zlo. Každý má v sobě kousek zla.

,,Zabij jí." Nezasloužila si žít, to ne. Ale nechtěla jsem ji zabít. Na druhou stranu mě něco nutilo to udělat. Jestli jsem v tu chvíli byla při smyslech? To netuším. Podívala jsem se ženě do očí a ta se ďábelsky smála. Byla čisté zlo. Vzala jsem hůlku a vyřkla.

,, Avada Kedavra."