Zapomeň

Špatné zprávy

,,Měla bys vstávat, nebo přijdeš pozdě na snídani  a nestihneš vyučování." Zvolala na mě Pansy po náročném víkendu.

,, Jdu, dej mi minutku." Oblékla jsem se a provedla ranní hygienu. I přes velmi nepovedený víkend jsem byla odpočatá a spokojená. Pansy totiž nějak propašovala láhev alkoholu na kolej. Takže si dokážete představit,v jakém duchu víkend byl!

,, Anno pohni!"

,,Už běžím!" Vzala jsem si učebnice a naposledy se podívala do zrcadla a šla s Pansy chodbou do velké síně. Tentokrát nebyla tak přeplněná, asi si chtěli studenti trošku přispat. Sedla jsem si ke stolu vedle Draca, který tu byl až moc nezvykle brzy. Nandala jsem si na talíř vajíčka a toust a s chutí jsem se do toho pustila. Po snídani jsem se vydala sama do třídy, protože Pansy si zapomněla učebnici. Někdy se spěchat nevyplácí. Dnes jsme měli rozvrh plně obsazený a první hodina- lektvary. Takže další setkání se Snapem, který kdo ví proč, je velice nepříjemný. Hodina začala a Snape nikde. Jemu se tohle rozhodně nepodobá. Zhruba po pěti minutách se rozrazily dveře.

,, Strana 394, lektvar doušek živé smrti, do konce vyučování chci lektvar na stole!" Štekl a sedl si za stůl. Jeho vlasy byly nezvykle mastné,byl neoholený a byl z něho cítit alkohol. Asi jsem nebyla jediná,kdo měl náročný víkend. Musela jsem se pro sebe zasmát. Snape mě probodl očima, ale neřekl ani slovo a vzal brk a něco horlivě zapisoval. Ticho by se v místnosti dalo krájet. Jediné,co bylo slyšet,tak bublání kotlíků a kouzelné formule.

V půlce hodiny se ozvalo ťukání na dveře a potom,co Snape svolil, vešel dovnitř nějaký muž a v čele byl ministr kouzel Kornelinus Popletal. Celá třída utichla.

,, Nerad Vás ruším, profesore Snape, ale máme zde neodkladnou záležitost, potřebujeme soukromě mluvit se slečnou Blackovou."  Snape se napřímil a podíval se na mě a pokynul hlavou směrem k nim. Vstala jsem a šla k Popletalovi.

,, Ah, slečna Blacková,těší mě." Podal mi ruku a já mu stisk oplatila.

,, Raději bych si vzal věci sebou, pan profesor vás jistě rád omluví." Podívala jsem se na Snapea a ten měl jen založené ruce na hrudi. Uniklo mu jen tiché zajisté.

,, V tom případě mě následujte." Šla jsem s ním až do ředitelny. Byl zde přítomný Brumbál a jeho výraz značil smutek. Ministr se podíval na jeho společníka a posunky ho poslal pryč.

,, Posaďte se slečno." Promluvil Popletal.

,,Asi nevíte proč tu jste že?" Zakroutila jsem hlavou a polkla knedlík v krku. Zpětně jsem přemýšlela,co jsem udělala špatně.

,,Kdy jste naposledy viděla,či komunikovala s otcem?"

,, Když jsem nastoupila do Bradavic. Od té doby jsme se nebavili. Proč vás to zajímá?"

Popletal se napřímil a přešel ke stolu a vzal si druhou židli a posadil se naproti mě.

,,Nerad Vám to sděluji já, bohužel musím. Váš otec byl zabit Smrtijedy." Nevěřícně jsem se na něj dívala.

,, To nemůže být pravda,otec je velmi mocný kouzelník!"

,,Je mi to líto slečno, vraha stále hledáme, bohužel zatím bezúspěšně." Začala jsem plakat. A vůbec to neustávalo.

,, To není možné!" Stále jsem brečela a křičela. Popletal se mě snažil uklidnit, ale proboha! Zemřel mi otec rukou nějakého pošahaného vraha!

,,Bohužel Vám ještě nebylo osmnáct, takže budeme muset Vám určit opatrovníka." Dál už jsem nevnímala. Popletal se bavil s Brumbálem a já se pomalu uklidňovala. Až jsem přestala.

,, Slečno,s ředitelem jsme se domluvili,že bude jako nejvhodnější opatrovník profesor Snape. Přes prázdniny zůstává zde v Bradavicích, takže budete mít kde zůstat."

,, Chci domů, nechci být zavřená v Bradavicích!" Opět mě pohltil smutek.

,, Je mi to vážně líto,bohužel to nejde, vaše věci vám doručí náš skřítek z ministerstva. Peníze po otci budete mít uložené v Gringottově bance. Po prokázání totožnosti vám je skřeti vydají." Povídal ještě další věci,ale to už jsem byla duchem mimo. Po půl hodině různého dohadování a zbytečné konverzace o mém životě, mě konečně propustili. Na celý den mě Brumbál omluvil z vyučování. Zalezla jsem si do pokoje a přikryla se dekou. Už jsem nikdy nechtěla vylézt. Nejhorší na tom bylo to,že jsme s otcem byli rozhádaní a to mě mrzelo nejvíce. Že jsem se mu nemohla omluvit za to,jak jsem špatná dcera, nemohla jsem mu ani říct, jak ho mám ráda. Byla jsem naprosto v háji. Nejenže jsem přišla o posledního člena rodiny, ale přišla jsem tím i o domov. Ten domov,kde jsem se cítila opravdu doma, přišla jsem o vzpomínky na mámu, nějaký Smrtijed mě připravil o to jediné, co jsem měla. Teď nemám nic. Jediné,co mi zbylo je zlost. Najdu a zabiju toho smrtijeda. A jestli umřu? Tak ať. Pomstím otce. Za každou cenu.

**
Druhý den se mi nechtělo vůbec vstávat na vyučování a tak jsem prostě nevstala. Kolem poledne na dveře kdosi zaťukal.

,, Chci být sama!" Křikla jsem zpět a zase se schoulila pod deku. Návštěvník očividně nerespektoval soukromí. Kroky se blížily až k posteli a dotyčný se posadil. Chvíli bylo ticho, z pod deky jsem cítila vůni toustů. Ani nevím,kdy jsem naposledy jedla.

,,Musíš jíst, je mi sice líto,co se stalo, ale musíš být pro něj silná. Nechtěl by tě takhle vidět." Byl to Lupin. Vrátil se po dlouhé době zpět do školy. S námahou jsem odkryla peřinu a podívala se na něj. Jeho vřelý úsměv mě odrovnal.

,,Zkus se najíst,až ti bude lépe, můžeme si promluvit. Třeba u máslového ležáku."  Mírně se pousmál a posunul talíř blíže ke mě.

,, Do Prasinek nemůžu, nemám schválení od zákonného zástupce." Povzdechla jsem si.

,, To máš pravdu,ale v doprovodu profesora můžeš." Mrknul na mě a zvedl se.

,, Až ti bude lépe, očekávám,že navštívíme společně Prasinky. Uleví se ti." Naposledy ke mě přistoupil a obejmul mě. Ano. Upřímně to mi scházelo. Jenže i to netrvá věčně. S úsměvem se rozloučil a já zase byla sama se svýma myšlenkami a s talířem dobrot.

Severus Snape

,, To nemyslíte vážně! Takže teď ze mě děláte opatrovníka? Copak jsem něčí chůva?" Cítil jsem se naprosto mimo. Takže teď už mám dokonce vychovávat děti?

,, Severusi, nikdo jiný mi nepřišel jako vhodný kandidát, slečna bude mít alespoň někoho, v kom vidí oporu."

,, Tomu už tak dávno není! Nejsem chůva a nebudu na ni dohlížet!"

,, A dost!" Brumbál se napřímil a podíval se na mě.

,,Přikazuji ti to chlapče. Bez debat. Pokud máš nějaké námitky, můžeš si vyklidit sklepení." Vždy mě dostal do míst,kam nechci.

Brumbál si vzal citronový bonbón, nasadil si brýle a začal si číst Denního věštce.  Opustil jsem ředitelnu tak vztekle,že se divím,že to dveře vydržely. Svoji zlost jsem zapil ohnivou whiskey. Bohužel to neskončilo u jedné skleničky.