Zapomeň

Zrada

Pansy se na mě nevěřícně koukala. Rukou si promnula obličej a povzdechla si.

,,Doufala jsem, že ty se tomu vyhneš. U Draca se to dalo čekat, ale u tebe." Její obličej značil smutek a já nebyla o nic veselejší.

,,Víš, jsi moje nejlepší kamarádka. Vždy mi na tobě záleželo,ač to tak někdy nevypadalo. Nechci přijít o Draca a teď ještě o tebe." Dodala a začala plakat. Slzy jí tekly po obličeji a rukou si je jemně stírala.

,,Pansy. Omlouvám se. Byla jsem zaslepená pomstou. Nepřijdeš o mě, nikdy. To ti přísahám." A objala jsem ji. Pansy se po chvilce uklidnila a nahodila svůj zmijozelský obličej.

,, Přijde doba,kdy se každý bude muset postavit za jednu stranu. Bojovat za dobro. Jenže já nevím, na které straně dobro je. Anno. Přidám se na stranu zla, přidám se k tobě. Radši zhynu po tvém boku, než pro toho pitomce Pottera!" Zavrčela. To jsem nečekala, že by Pansy se přidala na stranu zla.

,, Jsi si jistá?" Ta jen přikývla. Její odhodlání mě dostalo.

,,Chci být s vámi, s tebou a Dracem."

,,Dobře. Snad to neděláš z donucení."

,,Nedělám, vcelku nezáleží,na které straně zemřu." Smutně se pousmála.

,,Pansy." Zaúpěla jsem.

,,Jdi najít Draca, určitě stojí o vysvětlení." Šťouchla do mě a vydala se pryč. Kam, to nikdo neví.

***

Kde může ten paličák být? Ve hradu není, na hřišti není. Zkusím ještě černé jezero. K mému štěstí tu Draco byl. Seděl na kameni a ruce měl založené na hrudi. Díval se do dálky a nad něčím zajisté přemýšlel. Všiml si mě a hlavu otočil zase zpět na jezero. Větřík si pohrával s jeho blonďatou kšticí. Byl smutný.

,, Draco, co se děje?" Ten si jen odfrkl.

,,Proč Snape?"

,,Já nevím, něco mě k němu přitahuje. Asi magie." Draco s odpovědí nebyl značně spokojený.

,, Ty žárlíš?" Usmála jsem se a Draco nereagoval.

,, Dráčku?" Snažil se být vážný, ale bylo mi jasný, že to tak je. Že mu na mě záleží.Položila jsem hlavu na jeho rameno a seděla jen vedle něj.

,, Máš mě ráda?"

,,Mám." Usmála jsem se na něj a on si jen oddychl. Chvíli jsme tam seděli a jen tak se dívali na hladinu jezera. Bylo to tu krásné. Ten pocit, že mám kolem sebe tolik lidí,co mám ráda. Do nedávna bych tomu nevěřila, ale teď jsem přesvědčená, že bych pro tyhle lidi obětovala život.

,, Musím ti něco říct." Řekl Draco.

,, Zamiloval jsem se do tebe. I když to necítíš stejně, počkám." Ztuhla jsem. To ne. Nebýt Severuse, taky bych s Dracem byla.  Je to ten typ kluka, kterého chce každá.

,, Neodpovídej, nekaž mi naději." Poprosil mě Draco a objal mě zpět.

,, Začíná se stmívat." Pochopila jsem,že již chce jít zpět, tak jsem se zvedla a oprášila se. Chtěla jsem mu říct,že jsem Smrtijedem, ale nebyla na to příležitost. Vydali jsme se do hradu a na večeři. Všichni tři jsme byli rozpolcení. Doufám,že se to urovná.

***

Dny ubíhaly a Severus stále neměl čas. Chyběla mi jeho přítomnost a jeho polibky. Vídat ho pouze na hodinách mě ubíjelo. Naštěstí jsem měla z toho fakt špatnou náladu, takže i Brumbál vypadal spokojeně. A Remus byl spokojený. Jak já jsem ho nenáviděla. Hlavně jsem ani nevěděla, co po nocích Severus dělal s tou ženou. Věřila jsem mu, ale ten pocit byl a je prostě silnější.Po konci vyučování jsem poslala  Severusovi sovu se vzkazem, že ho chci vidět. Na odpověď jsem čekala pár hodin.  Naštěstí kolem půlnoci mi na okno zaťukala sovička se vzkazem.

Očekávám tě v jednu hodinu u mě.
Severus

Bylo to zajímavé, Severus nikdy nepsal své jméno, ale pouze své iniciály. Je pravda,že se toho dost mění, takže to může být pouze moje domněnka. Před jednou hodinou jsem se oblékla a trošku upravila. Těšila jsem se, až ho obejmu a ucítím tu krásnou, mentolovou vůni. Vyplížila jsem se z pokoje a narazila na spícího Draca na pohovce ve společenské místnosti. Naštěstí jsem ho neprobudila a mohla jsem v klidu projít. Měla jsem to přesně. Už jsem chtěla zaklepat, ale všimla jsem si,že dveře byly přiotevřené. Znáte to, ta Zmijozelská povaha mi nedala a musela jsem se podívat skrz škvírku. Nic jsem neviděla a tak jsem trošku dveře otevřela více. To, co jsem viděla, tak na to v životě nezapomenu. To nemůže být pravda!

Severus seděl na pohovce a kalhoty na sobě dávno neměl. Na něm se pohupovala ta žena a slastně vzdychala. Severus jí mačkal ňadro a druhou rukou ji držel za zadek a určoval si tempo. Vzdychali oba tak nahlas, až se mi udělalo zle. Vyjekla jsem a ta žena se otočila a zákeřně se na mě podívala. Severus se na mě podíval stále v euforii. Byl zmatený, ale to pro mě nic neznamenalo. Věděla jsem,že mu nemůžu věřit. Věděla jsem,že se něco stane. Zabouchla jsem dveře a utekla do hradu. Věděla jsem moc dobře, kam jít. Ve třetím patře,za jednou cihlou, byl schovaný alkohol a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Sedla jsem si do výklenku a pila. Slzy mi tekly po tváři a srdce mě bolelo. Tak takhle bolí láska? Tohle bylo přesně to, čeho jsem se chtěla vyvarovat.

Mohlo mi to být jasné. Já husa blbá. Měla jsem tomu zabránit, ale já ne. Nechala jsem tu ženskou mě připravit o jediného muže,o kterého jsem stála. Dopila jsem flašku a hodila ji do koše. Odkryla jsem si znamení zla. Bylo mi už vše jedno. Jestli mě vyhodí? Tak ať. Nepřála jsem si nic jiného, než ho v životě nevidět. Zlomil mě. Momentálně můžu říct, že mi vzal vše. Došla jsem do společenské místnosti a svojí náladu jsem fakt neskrývala. Probudila jsem Draca a ten na mě koukal jak na Boží dopuštění.

,,Co si dělala?" Zeptal se Draco a snažil se mě pomoct nahoru.

,,Nech mě být. Nic ti do toho není." Řekla jsem dosti přípitě. A snažila se ho odstrčit. Došla jsem do pokoje a už už chtěla zavřít dveře, jenže spasitel Draco mi zkřížil cestu. Zavřel dveře, použil tišící kouzlo a zamknul.

,,Co to do tebe vjelo!" Křikl.

,, Jdi se vycpat." A máchla jsem rukou, ale bohužel vedle. Draco se naštval, jenže pak se zadíval na moji ruku. Přešel ke mě a zmáčkl mě na zeď.

,,Co to má znamenat, proč máš znamení zla na ruce. Proč?!" Křičel a naštvaně se mnou cloumal. Došlo mu, že to přehnal a pustil mě. Veškeré mé hrdinství bylo ta tam. Sedla jsem si na postel a Draco jen stál a zoufale bušil do zdi.

,, Řekni mi prosím,že ty ne." Leskly se mu oči.

,, Promiň." A začala jsem brečet taky. Neměl se to takhle dozvědět. Sedl si vedle mě a objal mě a líbl mě do vlasů.

,,Co se stalo?"

,,Severus mě podvedl." A začala jsem vzlykat jak nikdy. Draco se snažil přijmout fakt,že jsem Smrtijedem a to,že mě podvedl Severus.

,,S kým?"

,,To je jedno." Potáhla jsem a opřela se o něj. Draco ale neváhal a pustil mě a odešel pryč. To jsem slušně podělala. Lehla jsem si a hned usnula.