Zapomeň

Sobeckost

Severus Snape

Seděl jsem nevrle na tribuně a čekal. Čekal jsem na to, že dnes Harry Potter zemře. Vše jsem musel připravit poctivě a tak dokonale,nebo by mě pán Zla zničil a to jsem nemohl dopustit. Měl jsem ještě spoustu práce, co jsem nemohl hodit za hlavu. Jednak kvůli Brumbálovi, který mě stále vydíral. Severusi tohle a Severusi tamto. Kdo by zaměstnal Smrtijeda. Prostě ten dědek měl vždy v rukávu nějaké eso, proti kterému jsem nezmohl nic. Nic než čekat, co bude.

Po pár minutách jsem se začal nudit. Všichni vesele a živě debatovali,kdo to může vyhrát a kdo byl v minulých kolech silnější. Upřímně jsem si přál,aby to vyhrála Blacková. Jenže jsem věděl,že to se nestane. Plán byl jasný a ona do něj naštěstí nezapadala. Na druhou stranu jsem byl rád. Alespoň se držela od toho všeho dál. Vyčítal bych si,kdyby se cokoli stalo a hlavně. Pán Zla nemá slitování a pro tak mladou dívku by to byl konec. Možná v sobě měla silnou magii, ale je nezkušená a nedokázala by se mu ubránit.

Minuty ubíhaly,když v tom se obloha rozsvítila. Červená světlice. Srdce mi poskočilo. Bohužel při mé smůle to byl pouze pan Davies. Pár minut na to další. Prosím,ať to je slečna Blacková. Bohužel jsem opět neměl štěstí. Byl to pan Diggory a byl zraněný, naštěstí to bylo pouze povrchové. Už zbývali jen dva. Věděl jsem,že jistě už to brzy přijde. Jenže nic se nedělo. Ani po hodině jsem neviděl červené světlo. Začal jsem panikařit. Co jsem udělal špatně? Znamení zla mě nepálilo, nic se nedělo. Další minuty jsme všichni vyčkávali a už to pro nikoho nebyla taková zábava. Měl jsem tušení,že se něco pokazilo. Když v tom jsme uslyšeli hlasité prásk. Harry přistál s pohárem před tribunou. Všichni začali jásat a vítězná hudba začala hrát a rozezněla celý prostor na míle daleko. Všude jsem jen slyšel, jak Harry vyhrál. Harry je nejlepší. To není správně. Harry tu nemá být. Okamžitě jsem přešel spěchem k Harrymu, ostatně jako zbytek sboru. Hudba utichla a plačící Harry se skláněl nad pohárem a díval se do země.

,, Harry,co se stalo?" Zeptal se Brumbál a položil Harrymu ruku na záda.

,, Pán Z-zla." Vydechl Harry.,, Nešlo nic dělat. Dostal Blackovou. Nezbylo nic jiného,než se zachránit." Vzlykal a držel si hlavu. Proč jsem mu to nevěřil? Možná mi radila moje intuice?

,, Vyhlásíme pátrání, Minervo, zavolej všechny, kdo může, ať se přidá." Dodal Brumbál a pomohl Harrymu vstát a šel s ním pryč. Ptal se ho, kde byli, ale Harry nevěděl. Já to věděl. Rychle jsem nenápadně zmizel daleko od všech  a přemístil se. Doufám,že nejdu pozdě.

***

Hřbitov byl temný a necítil jsem se tu vůbec dobře, hlavně kdo by to tu měl vůbec rád? Kde může být? Procházel jsem kolem hrobů. Některé náhrobky byly zničené, co víc mě zaráželo bylo to,že spousta z nich, byly děti. Upřímně na hřbitově jsem byl naposledy, když zemřela Lilly. Nikdy jsem kvůli nikomu jinému na toto místo ani nepáchl. Nebylo to pro mě příjemné a vyvolávalo to ve mě staré vzpomínky, které stále bolely. Chtěl jsem odsud nejrychleji zmizet, jenže jsem ji zde nemohl nechat. Nezasloužila si to. Po chvíli jsem ji našel. Ležela celá zakrvácená a mělce dýchala. Vůbec jsem se divil,že přežila setkání s pánem Zla. Začal jsem si to vyčítat.

,,Slečno, slyšíte mě?" Zkusil jsem s ní zatřást. Bez úspěchu. Po těle měla ošklivé rány. Některé byly až moc hluboké. Ztratila moc krve. Opatrně jsem ji zvednul a přivinul si ji k sobě. Bude poznamenána do konce života, jizev se nikdy nezbaví úplně. Opatrně jsem ji podepřel hlavu.

,,Omlouvám se, moc mě to mrzí." Šeptal jsem ji do vlasů. Dýchala tak mělce,že jsem musel jednat rychle. Neměla moc času. Opatrně jsem ji zvedl ze země a přemístil se s ní na ošetřovnu.

,,Poppy!" Křičel jsem na ošetřovně a položil Annu na nejbližší možné lůžko. Poppy hned vylezla se zmateným výrazem a málem se zajíkala.

,,Co se jí stalo, proboha Severusi!" Okamžitě s pomocí zjišťovacího kouzla ji vyšetřila. Naštěstí to nebylo až tak vážné, jak se zprvu zdálo. Spousta modřin, dvě zlomené žebra a pár tržných ran. Naštěstí na vše existoval lék. Poppy neváhala a okamžitě se vydala pro lektvary. Kostirost a dokrvovací lektvar a další už jsem ani nepostřehl. Zajímalo mě jen to,aby byla v pořádku. Mojí chybou mohla zemřít.

,,Již by ji mělo být lépe. Pro jistotu jsem ji dala bezesný spánek. Měla by odpočívat. Co se stalo Severusi?" Byl jsem celý vyděšený. Zároveň se mi ulevilo, protože byla z nejhoršího venku a vypadala mnohem lépe. Nevěděl jsem,co Poppy říct. Koneckonců, dozvěděla by se to tak či tak.

,,Přežila setkání s pánem Zla. Poppy, Voldemort se vrátil." Poppy vyděšeně vydechla a zakryla si ústa. Nečekala to.

,,To není možné. To nemůže být pravda." Začala být zoufalá. Bohužel to pravda byla, věděl jsem,že to teď bude těžké. Sám jsem to věděl pár měsíců, že to jednou tak dopadne. Nejhorší na tom je ta bezmoc. Bohužel v utajení nezmůžu nic. A to mě na tom štvalo úplně nejvíce.

,,Je to statečná dívka." Musela uznat Poppy a já v duchu souhlasil. To je.

***

Vrazil jsem do ředitelny jak neřízená střela.

,,Víte něco?" Štekl jsem na Brumbála a ten jen přikývl. Věděl jsem,kdo za to může.

,,Ach Severusi, posaď se chlapče." Pronesl Brumbál lhostejně.

,,Na to nemám opravdu čas. Jak se to stalo? Proč se vrátil jen Potter?" Brumbál si nasadil brýle výš a vzal si citronový bonbón a převaloval ho v ústech.

,,Můžete mi laskavě odpovědět?" Štekl jsem podruhé, ale Brumbál byl očividně jinde.

,, Harry za to nemohl, Severusi. Prostě si zachránil život. Nemůžu mu za jeho sobeckost nic udělat. I když se nezachoval správně, důležité je,že žije. To víš moc dobře, chlapče."

,,A že málem zemřela studentka jeho vinou je v pořádku? Jste blázen!"

,,Severusi. Harry jí neublížil, to Voldemort. Jsi moc zaslepený." Brumbál byl naprosto v klidu. Někdy mi přišlo,že nikdy nebránil stranu dobra, ale spíše své zájmy. Jeho největší starost je Potter. Potter nás zachrání,Potter je klíč k vítězství. Jak by mohl nezkušený spratek zachránit svět? Možná tak omylem!

,,Takže Harry nebude potrestán a Blacková kvůli němu musí teď bojovat o život? Nepřijde vám to směšné ?" Už jsem byl opravdu vytočený.

,,Alespoň žije. To je důležité. Teď jdi. Nemám momentálně čas řešit zbytečné věci!" Řekl již mírně naštvaně a věnoval se čemusi na stole. Nemělo cenu odporovat. Na to jsem toho šedivého dědka znal až moc dobře. Měl moc, ale to je to jediné, co má. Jednou nastane den,kdy na vše bude sám. A ani Harry Potter mu nepomůže. Vsadil na špatného koně.