Zapomeň

Dobré načasování

Harry celý týden šťastně každému vyprávěl, jak moc se mu to vše povedlo. Jak byl chrabrý a statečný a že ho Brumbál velice příjemně ocenil. Upřímně to začalo lézt krkem i některým studentům z jeho koleje. Kdo by taky chtěl poslouchat chrabrost Harryho Pottera, jak zneškodnil úplně lehce  a s přehledem Ďasovce a hrdě se probojoval bez přísunu kyslíku na povrch? Uh!

Ono ho to brzy přejde.

Zaznělo mi v hlavě. Pohled jsem stočila ke komu jinému,než ke Snapovi. Seděl u stolu a jeho obvyklá snídaně se skládala z černé kávy a toustu. Stále mě štvalo, že mi lezl do hlavy. Neříkám,že tomu neumím zabránit, ale prostě a jednoduše se mi vážně nechce. Usmála jsem se na něj a pokračovala dál ve snídani. Ještě zbýval poslední úkol. Labyrint. Upřímně jsem z toho měla hrůzu. Jako malá jsem byla s otcem a matkou v labyrintu. A hádejte co. Ztratila jsem se a museli mě hledat. Naštěstí pro mě živý plot nebyl vysoký a rodiče mě hned našli. Ale stejně na tu bezmoc nezapomenu. Po vydatné snídani složené z míchaných vajíček a pomerančového džusu, jsme se s Pansy a Dracem vydali na hodinu. Měli jsme obranu proti černé magii. Remus nás tentokrát učil jak zvládnout bubáka. Přišlo mi to dost vtipné i když ve skutečnosti už by to taková velká sranda pravděpodobně nebyla. Ve velké skříni byl uzamčen bubák a každý,kdo přišel na řadu, musel ze svého největšího strachu udělat něco velmi vtipného. A poté použít zaklínadlo riddikulus.

,,Anno, pojď to zkusit." Usmál se Remus a já přišla před skříň. Připravila jsem si hůlku a dala jsem mu znamení,že může bubáka vypustit. Chvíli se nic nedělo a pak ze skříně vylezl-počkat. Ze skříně jsem vylezla já? Takže já se bojím sama sebe? Všichni se zmateně na mě dívali a bubák v tu chvíli zaútočil. Okamžitě jsem ho pomocí riddikulus zahnala. Naštěstí hodina již končila. Nikdo nějak ani neřešil,co se stalo. Každý měl, když to hodně přeženu, normální strach z normálních věcí. Nikdy jsem si nemyslela,že bych se bála sama sebe. Z myšlenek mě vytrhl Remus.
,, Nic si z toho nedělej, prozradím ti malé tajemství. Stalo se mi to samé,jako tobě. Víš, vlkodlakem jsem byl již od dětství a spousta let mě sužoval pocit,že někomu jednou ublížím. Strašně jsem se bál a jednou,když nás bývalý učitel obrany proti černé magii učil toto zaklínadlo, ze skříně jsem vylezl já. Samozřejmě všichni měli ze mě legraci a mě to nepřidalo. Ale zvykl jsem si na to a teď díky tobě už nemusím být tím,čím jsem byl. A za to jsem ti vděčný. Tak na to zapomeň a věř si ." Jeho řeč mě dojala. Pohladil mě po rameni a mile se usmál. Někdy jsem si říkala,že někteří lidé by trpět neměli, zrovna Remus byl milý a inteligentní a rozhodně si nezasloužil trpět. Možná i Snape trpí... Myšlenky jsem odsunula a poděkovala Remusovi a vydala se na další nudné hodiny.

***

,,Anno, dáme si dneska voraz?" Zeptala se mě Pansy v pátek večer.
,, Co myslíš tím vorazem? Co máš v plánu?" Podívala jsem se na ni s jedním obočím nahoře. Jen se ušklíbla.
,, Uvidíš. Bude to super. Hezky se upravíme, nějaké šaty..."
,, V žádným případě!" Okamžitě jsem ji přerušila.
,,Notak, není s tebou vůbec žádná sranda. Nikdo o tom neví,krom nás a pár lidí z ostatních kolejí.Bude sranda. Nenech mě v tom." Smutně se na mě podívala a zkusila štěněčí pohled. Občas jsem si říkala, za co mě bůh trestá. Holt kamarády si člověk nevybírá.

,,Fajn." Vzdala jsem to a sedla si s knížkou na společenský gauč.
,,Musíme se vyfintit. Bude tam i Blaise." Zasnila se.
,, Počkej cože? Nemáš náhodou Draca?" Musela jsem se zasmát.
,, Víš, Draco nemá zájem a já se nebudu doprošovat!" Naštvaně pronesla a sedla si na gauč vedle mě.

,,Draco mě nikdy neměl v lásce, byla jsem pro něj jen jeho jednorázovka. Dost mě to zlomilo. Sám říkal,že potřebuje čas, aby se mě naučil milovat. Jenže už to pár let oddaluje. A já jsem zjistila, že já ten čas nemám." Hlas se jí zlomil. Opravdu byla do Draca zamilovaná. Já ten pocit neznala. Samozřejmě že bych to chtěla poznat,ale nikdo nebyl a jediný, kdo by mi sedl, neměl o mě sebemenší zájem. Objala jsem Pansy a ta mi brečela na rameni.
,,Kluci odchází a přichází,ale já tu pro tebe vždy budu. V dobrém i ve zlém." Pansy si utřela slzy a s vděkem se na mě podívala.
,,Moc ti děkuji, to samé počítej ode mě. No nic, necháme toho a jdeme se připravit."

***

Dvě hodiny zabralo Pansy,než mě učesala a namalovala. Vlasy mi nechala rozpuštěné a dva přední pramínky mi stáhla dozadu sponkou s červenou růžičkou. Šaty jsem Pansy několikrát rozmlouvala. Nakonec jsem si vzala černé šaty s rozparkem od stehna dolů. Ramínka měly širší a v pase jsem měla zelenou stuhu. A samozřejmě tenisky. S tím měla Pansy problém,ale to bych nebyla já. Ale Pansy?  Očividně ráda experimentovala. Měla na sobě červené koktejlky a podpatky. To bude velká zábava. Už podle toho,jak jsme se musely obléct. Když už byl čas, vydaly jsme se potají z koleje pryč. Šly jsme dlouhou chodbou a já přemýšlela, kam chce jako jít. Chodba byla slepá a nikde nebyly dveře.

,, Jdeme dobře,jsi si jistá?" Pansy jen kývla a dala prst před ústa,ať nemluvím. Chvíli se nic nedělo a najednou se objevily dveře.

,, To je komnata nejvyšší potřeby. Vítej!"

Vešly jsme dovnitř a já zůstala zírat. Všude byla výzdoba, balónky, jídlo a punč. Jestli byl nealkoholický, kdo ví. No měla pravdu, opravdu se mi tu líbilo. Tancovaly jsme s klukama, popíjely punč a ani mi nedošlo,že do něj někdo nalil alkohol. To je tak,když se opravdu skvěle bavíte. Po hodině už jsem měla dost. Stejně většina tancovala se svými partnery a já spíš jen byla křen. Někdy jsem jim to záviděla, že já jsem takové štěstí neměla. Pansy si užívala ploužák s Blaisem. Jakmile se začali líbat, sranda skončila.  Vzala jsem nohy na ramena. Když jsem vycházela z komnaty,ještě jsem párkrát kontrovala, zda mě nikdo nevidí a vydala se na kolej. Samozřejmě mě napadlo se jít projít a nebyla jsem jediná,koho to napadlo.

,, Takhle pozdě byste zde neměla být." Pronesl Snape. Na jeho hlase byla znát únava.
,, Jistě, chystala jsem se na kolej."
,, Nevypadáte zrovna,že byste šla spát." Ušklíbl se.
,, Má cenu lhát?" Podívala jsem se na něj tázavě. Ne. Zakroutil hlavou.