Zapomeň

Zas ten Harry!

Vzbudila jsem se dřív než Draco. Znáte to ne? Když vstáváte měsíce ve stejný čas a tělo už prostě ví,že je čas vstávat. Draco stále poklidně oddychoval. Musím říct, že byl moc pohledný. Jeho jemné rysy, blonďatá kštice. Byl pro mě nedosažitelný a věděla jsem,že jeho cesta nebude lehká a potřebuje po boku čistokrevnou a silnou osobnost. A tím jsem nikdy být nemohla. Je teda pravda, že jsem nad Dracem nikdy neuvažovala,ale kdybych mohla cokoli změnit, určitě bych o něj,jako o muže stála. Nešlo by mi ani o postavení ,ale o to,že bych se měla vždy na koho spolehnout. Ale už takhle jsem si vážila jeho přítomnosti a jeho přátelství.
,, Draco, vstáváme. Dráčku." Jemně jsem ho pohladila po tváři. Nic. Tak jsem do něj šťouchla.

,,Ještě pět minut." A otočil se na druhý bok. Neměla jsem nic proti, tak jsem se šla
umýt a když jsem se vrátila, Draco se pomalu probouzel.

,,Jak se vyspala naše šípková Růženka?" Zasmála jsem se. Draco jen nahodil kyselý výraz a pomalu vstával.

,,Děkuji, úžasně jsem se vyspal."

,,Není zač,já taky." Usmála jsem se.

,,Půjdeme na snídani?" Dloubla jsem do něj.

,,Jo! Už umírám hladem." Zasmál se a vyrazili jsme.

***

Do konce dne zbývala poslední hodina a hádejte která. Měla jsem obranu proti černé magii. Po tom, co se stalo mezi mnou a Remusem, jsem na jeho hodiny chodit nechtěla. Věděla jsem, že to nenechá jen tak a že si o tom bude chtít povídat. Jenže já jsem se na to necítila. Upřímně jsem myslela,že z nás budou dobří přátelé, ale zase se potvrdilo pravidlo, že muž a žena nemohou být přáteli. Tak jsem si za pár posledních galeonů prohodila s jedním klukem z Havraspáru lavici, co nejvíce v rohu a daleko od něj. Od Remuse. Do konce roku. Možná si říkáte,že bych měla čelit svým problémům, jenže někdy to prostě nejde. Naštěstí si mě Remus nějak zvlášť nevšímal a věnoval se výkladu, což se mi fakt ulevilo. Po hodině jsem se okamžitě sebrala a zmizela ze třídy. Přišla jsem si v tu chvíli jako Flash. Stejnak jsem neměla co v plánu po zbytek dne, tak jsem se sebrala a šla k jezeru. Jistým způsobem mě pohled na Černé jezero uklidňoval. Spousta studentů se mu vyhýbala. Pláž byla písková s jemným štěrkem. Nikdo se neodvážil vlézt do vody. Byla velmi chladná a plná nestvůr. Sem tam si někdo v něm smočil nohy, ale to bylo tak vše. Mě to ovšem bylo jedno. Svlékla jsem se do plavek, které jsem si vykouzila a vlezla do chladné vody. Věci jsem si nechala na kameni poblíž, včetně hůlky. Jak jsem postupovala dál, zmocňoval se mě chlad. Na druhou stranu to bylo úžasné. Říká se,že studená voda regeneruje tělo i mysl.Když jsem se dostatečně otužila, zkusila jsem si zaplavat, bylo to příjemné a uvolňující. Naposledy jsem se ponořila a vynořila a šla z vody ven. V půlce jsem se zarazila. Na břehu stál Remus a díval se na mě. Polilo mě horko. Rozhodně jsem nechtěla čelit jemu samotnému. Vypadal,že si dnešní den užívá a že si užívá pohled na mě. Tak moc jsem si přála sem nechodit. Tak jsem couvla tak,abych byla po klíční kosti ve vodě.

,,Neboj se, nekoušu." Ozval se. ,, Jdu v míru." A zvedl ruce nad hlavu. Tohle jsem si opravdu nepřála, jsem tu s ním sama a skoro nahá. Začala jsem litovat toho,že mě tohle napadlo.

,,Odejdi, prosím Remusi."

,, Proč bych měl? Chtěl jsem ti jen něco říct."

,,Tak to řekni, ale pak prosím odejdi."

,, Chtěl bych se ti omluvit a začít znovu. Mám tě rád a cítím k tobě něco,co se nedá popsat. Asi jsem se do tebe zamiloval." Jeho slova mě šokovala. Nevěděla jsem co na to říct. Já rozhodně necítila to samé po tom,co se stalo. Ani před tím jsem to necítila. Byl milý, ale to bylo vše. Je možné, že to je spojitost s jeho bývalou kletbou? Že byl vlkodlak?

,, Zkusíš to se mnou?" Zeptal se s nadějí v hlase.

,,Je mi to líto, necítím to samé." Podívala jsem se mu do očí. Očividně tuto odpověď nečekal. I na dálku jsem poznala,že začínal být nervózní.

,,Věř mi,budeme šťastní a udělám pro tebe cokoli."

,,Cokoli?" Zeptala jsem se a on přikývl.

,,V tom případě mě nech být. Říkáš,že uděláš vše, tak mě prosím už nech být." To ho velmi naštvalo.

,,Budeš litovat. To mi věř. Jednou mě budeš milovat. Vím to. Deletrius!". Řekl kouzlo a moje plavky zmizely. Vzal mi i věci a hůlku zlomil a zmizel. To si dělá srandu? Co teď mám jako dělat? Neměla jsem na sobě nic. Nějak jsem netušila,že mi někdo vezme věci. Chvíli jsem se rozhlížela, až jsem spatřila skupinku studentů. To mi byl čert dlužen. Potter a jeho parta.

,,To je mi náhoda. Kde máš věci." Tlemil se Harry s Ronem a Hermiona je jen zpražila pohledem.

,,Žádné jsem si nebrala." Pokrčila jsem rameny a dál ho ignorovala. Proč já proboha.

,,Kluci pojďte pryč." Prosila je Hermiona. Oni ji však odbili. Tak se s omluvným výrazem sebrala a šla rychle pryč. Harrymu celá tato situace přišla vtipná a tak začali s Ronem házet kameny do vody. Samozřejmě kam jinam než na mě.

,, Harry, proč to děláš?" Zařvala jsem na něj.

,, Protože chci a protože si ze Zmijozelu."

,, Jsi špína." Sykl Ron a dál házel kameny.

,, Nic jsem vám neudělala." Ohradila jsem se.

,, Jenom kvůli tvýmu fotrovi sedí můj kmotr v Azkabanu." A házel dál. Jeden kámen mě zasáhl do hlavy. Naštěstí jen letmo. Bez hůlky jsem byla nahraná. Bylo to neuvěřitelně ponižující. Pak najednou z ničeho nic, Harryho obličej zblednul a začali s Ronem utíkat kamsi pryč. Podívala jsem se opačným směrem,kam utíkali. Kdo myslíte, že mě přijel spasit na bílém koni? Snape. Hrdě si vykračoval po pláži a jedním švihnutím použil kouzlo a Ronovi a Harrymu se svázaly nohy a tvrdě dopadli do písku.

,, Pane Pottere a pane Weasley. Strhávám Nebelvíru padesát bodů. Brumbál o vás již ví. Okamžitě do ředitelny." Zasyčel a kluci se strachem v očích zmizeli. Já tam stále stála ve vodě. Snape si stoupnul ke kraji jezera a ruce si založil na hruď.

,,Chcete pomoct nebo hodláte počkat do soumraku?" Zeptal se. Samozřejmě, že jsem nechtěla, aby mi s čímkoli pomáhal. Ale do večera jsem tu opravdu nechtěla být.

,, Ehm, mohl byste?" Snape pochopil a otočil se. Pomalu jsem lezla nahá z vody a když jsem byla na břehu, Snape se bokem otočil a sundal svůj plášť a podal mi ho. Věděla jsem,že se podíval. Jenže narozdíl od Remuse, mi to od Snapa nevadilo. S díky jsem si ho vzala na sebe. Voněl po bylinkách a mentolu. Poté se na mě otočil a nabídl mi ruku. S obavami jsem se dívala na něj.

,,Chcete jít pěšky nebo se přemístit?" Řekl znuděně a stále nabízel ruku. Nechtěla jsem opravdu vidět,jak na mě všichni zírají.

,, Vy mě sledujete?" Odfrkla jsem si. Snape nepřítomně hleděl na jezero.

,, Poděkujte slečně Grangerové." Dodal jemně a chytl mě za ruku a přemístili jsme se do společenské místnosti. Naštěstí tu nikdo nebyl a tak jsem si oddechla. Snape se mi dále nevěnoval a bez rozloučení zmizel. Plášť jsem stále měla na sobě, v pokoji jsem se převlékla a jeho plášť narovnala na ramínko. Byl to velmi kvalitní plášť. Budu ho muset,ač nechci, vrátit.