Zapomeň

Draci? Draci!

Draci? Tak Snape mi nakonec vážně pomohl. Ze všeho na světě jsem zrovna tohle nečekala. Dokonce jsem si troufla říct, že mě snese. Co jsem se bavila s Dracem nebo Pansy, neměl rád nikoho a dával to hodně najevo. Musela jsem se pro sebe usmát. Pro někoho to nic neznamenalo, ale pro mě to bylo velké gesto. Odebrala jsem se do pokoje, vykonala hygienu a rozvalila se na postel. Spokojeně jsem si začala broukat, vůbec mi nedocházela celá situace.

**

Celou noc jsem spokojeně spala, ještě že mi zbyla lahvička Bezesného spánku od Snapea. Protáhla jsem se a připravila se. Dnes je velký den, o čem to přímo bude, to stále netuším, možná nějaký boj s drakem? Po snídani, na kterou jsem se z nechutí dostavila, se všichni odebrali na menší stadion, který tu rozhodně včera nestál. Stále mě to dokáže okouzlit. Na stadionu to žilo, čtyři části a podle kolejí. Všichni jásali a dokonce se vsázeli? Počkat. Neuvěřitelný. Musela jsem se usmát,na čem v dnešní době se vydělává. Brumbál nás svolal do menšího stanu vedle stadionu, no menší. Vevnitř byl neuvěřitelně velký. Zvětšovací kouzlo, pomyslela jsem si. Z přemýšlení mě vytrhl Brumbál.

,, Pánové a dámo, dnes vás čeká těžká zkouška. V tomto hnědém sametovém pytlíku jsou čtyři obávaní draci, vaším úkolem je ukrást drakovi zlaté vejce, které vás navede na další úkol." Usmál se a začal všem pytlík nabízet. Ticho by se dalo krájet. Roger si vytáhl červeného čínského ohniváče. Cedric si vytáhl švédského krátkoocasého draka. Harry si vytáhl maďarského trnoocasého draka a já? Na mě zbyl velšský zelený drak.

Roger to zvládl skvěle, dokázal si poradit s drakem jak nikdo jiný. Cedrik měl menší komplikace, protože drak ho srazil k zemi ocasem. Naštěstí si poradil a vyšel z toho jako hrdina. Harry neměl zrovna štěstí na výběr a bohužel se to i potvrdilo. Drak se urval ze řetězu a šel po Harrym. Upřímně se mi zatajil dech. Harry měl možná více štěstí než rozumu. Zavolal si své koště a snažil se drakovi uniknout. To se mu bravurně podařilo. Jako poslední jsem měla jít na řadu já. Celá jsem se třásla a stále chodila po stanu sem tam.
,,Anno!" Zavolal kdosi. Musela jsem se otočit.
,,Draco! Ty si přišel? Mám strašný strach!" Celá jsem se třásla a Draco mě bez řečí objal. Můžu říct,že mi to chybělo. Strach ze mě maličko opadnul a já se konečně pořádně nadechla.
,,Díky." Draco kývnul hlavou a než jsem stihla cokoli dalšího říct, zmizel. Jak kdyby věděl, že jsem na řadě. Brumbál pro mě přišel a odvedl mě do arény. Arénu z převážné části tvořily kameny. U jednoho rohu byl přivázaný na řetězu drak. Jeho oči byly tak rudé, až člověka pohltil strach. Z huby mu šel oheň a zápach hnijícího masa se linul celou arénou. Byl celý zelený a leskl se. V jiné situaci bych ho obdivovala, ale teď jsem se nezmohla na nic jiného, než na to,že jsem jen stála a zírala. Být tebou,začnu něco dělat. Rozeznělo se mi v hlavě. Okamžitě jsem vzala hůlku do ruky a snažila se potichu vplížit k tomu vejci. Bylo položené nejvýše,jak to snad šlo. Frustrovaně jsem si povzdechla. Co teď? Drak byl blízko a stále mě hledal. Vejce bylo ale proti kouzlům imunní, takže jsem ho nemohla přivolat. Musela jsem jednat rychle, protože skončit drakovi v žaludku jsem rozhodně nechtěla. Kousek od draka byla hromádka větviček a listí. Incendio. Zašeptala jsem a listí vzplálo v ohni. Myslela jsem si,že ho to odláká. Ale nejenže, ho to skoro neodlákalo, ale ke všemu jsem byla v naprosto nevyhovující pozici. Oppugno! Zařvala jsem a kolem draka se objevilo hejno ptáčků. Natolik to draka rozhodilo a zaměstnalo,že jsem vyběhla,popadla vejce a utíkala do bezpečí. Všichni začali jásat a mě se ulevilo. Zvládla jsem to. Byla jsem na sebe pyšná. Neuniklo mi dokonce uznání od Snapa. Teda myslela jsem si to, protože na mě z pódia pokynul hlavou.

**

Po aréně mě nakonec čekala malá oslava na naší koleji. Všichni jásali a ač jsem nebyla nejrychlejší, obsadila jsem třetí místo, což si zasloužilo uznání.

,, Otevři to vejce, chceme to vidět!" Jásali spolužáci. Musela jsem se smát,jak byli nadšeni. Vzala jsem vejce a dala ho nad hlavu a otevřela ho. Najednou nás ohlušil neuvěřitelně hlasitý křik? Nevím,jak to přesně popsat. Všichni se na mě divně koukali, ale pak to nechali být a vrátili se k pití a tancování.  Byla to má oslava,ale já jsem si ji moc neužila, sebrala jsem někomu flašku alkoholu a odebrala se pryč, kam mě nohy donesly. Sedla jsem si do výklenku a pila. Alkohol mi začal moc stoupat do hlavy, ale byl výborný. Zlatavá tekutina se leskla v záři měsíce.

,, Alkohol je na celé škole zakázaný, ale to jistě víte. Stejně tak vycházky po večerce." Neměla jsem slov. Měl pravdu a já si bezmyšlenkovitě vysloužila očividný vyhazov.

,, Já .. omlouvám se, jen toho je na mě moc." Položila jsem láhev vedle sebe a koukala z výklenku ven. Snape tam jen stál a nic neříkal, natáhl se po lahvi a trošku upil a nabídl jí i mě. Ráda jsem ji přijala a napila se taky. Stejně tak mi nedalo se na něj podívat. Sice byla tma, ale část jeho těla osvětloval měsíc. Díval se na mě a jakoby čekal. Upřímně mi to přestávalo myslet. Začala jsem být hodně unavená. Snape se najednou pohnul a nabídl mi ruku, abych slezla z výklenku. Celou cestu jsme spolu nepromluvili, jen tak jsme šli hradem. Beze strachu, prostě naprosto bez emocí a přetvářek. Byli jsme v tu chvíli sami sebou a to se mi líbilo. Upřímně mě to nabylo pozitivní energií. Došli jsme před kolej a Snape se beze slova odebral kamsi pryč. Vlezla jsem do postele a usnula ani nevím jak.

Severus Snape

Procházel jsem se hradem a snažil se nemyslet. Chtěl jsem prostě vypnout. Jenže Merlin to asi tak nechtěl.

,,Alkohol je na celé škole zakázaný, ale to jistě víte. Stejně tak vycházky po večerce." Blacková se na mě smutně podívala a začala se omlouvat. Všiml jsem si láhve se zlatavou tekutinou, přemýšlel jsem,zda se mám napít. Zajímalo mě, jaký má vkus. Vzal jsem tedy láhev a polkl doušek ohnivé whisky. Chuť mi roztančila chuťové pohárky. K čertu vem pravidla. A nabídl jsem láhev zpět Blackové. Něco ji trápilo, ale já tomu prostě nerozumím. Spíše rozumět nechci. Když už na ni šla únava,nabídl jsem ji doprovod. Šli jsme v tichosti, na nic se neptala a já neměl důvod ptát se jí. Před kolejí jsem ji opustil a těšil se na klidný spánek, když v tom mě začalo pálit znamení zla.