Zapomeň

Nepříjemné zjištění

Severus Snape

Zavytí. To mě stačilo utvrdit v tom,že tu nejsme sami. Tušil jsem,kdo to mohl být. Okamžitě jsem zavelel a již jsme spěchali zpět do hradu. To je ksakru den! Když už jsme byli téměř ze Zapovězeného lesa, něco se mi nezdálo.

,,Profesore, Anna zmizela!" Zahulákal Malfoy a mě to utvrdilo v tom,že mám pravdu.

,,Běžte pro Brumbála, okamžitě!" Dal jsem rozkaz a vydal se zpět do lesa. Kde může být? Neslyšel jsem ani náznak po tom, kde je. Tohle se mi nepodařilo, jediný úkol a já ho zpackám. Asi vycházím z formy. Povzdechl jsem si a šel hlouběji do lesa. Po chvíli jsem narazil na krvavé fleky. Sevřelo se mi srdce. To není možné. Začal jsem panikařit a okamžitě se dal do běhu po krvavé cestičce. Dovedla mě až přímo k jezírku. Můj pohled spočinul na polomrtvém vlkodlakovi a na Blackový. Z rukou jí proudila neznámá síla. Modré oslnivé světlo.

Vše se vlastně událo moc rychle. Jen jsem ji spatřil, modré světlo zmizelo a ona padla k zemi. Okamžitě jsem se sebral a běžel k ní. Měla puls, ale dýchala strašně mělce. Byla celá bledá. Vzal jsem ji opatrně do náruče a nechtěně nasál její vůni. Byla téměř stejná jako měla Lilly. Musel jsem ty zpropadené myšlenky vyhnat z hlavy ven. Zarazil mě jen jeden vzdech, který patřil vlkodlakovi, který se začal měnit zpět. Poznal jsem, kdo to byl. Náměsíčník. Jeho tělo bylo poseté jizvami a některé rány byly ještě otevřené. Dýchal. Takže jsem ho tam nechal a vracel se zpět po cestě. Samozřejmě Brumbál nebyl pozadu a potkal jsem ho i s ostatními profesory po cestě a řekl mu o vlkodlakovi. Dál mě ten tvor nezajímal. Donesl jsem Blackovou na ošetřovnu k madam Pomfreyové a nechal jí tam svému vlastnímu osudu a spěchal jsem do sklepení. Když jsem došel do pracovny, okamžitě jsem se napil ohnivé whisky a šel ze sebe smýt krev. Až teď mi docházela situace. Vzal jsem jim hůlky, byli naprosto bezmocní. Zamotala se mi hlava, nevím, zda to bylo únavou nebo alkoholem, ale nechtěl jsem to podcenit. Umyl jsem se celý a vyčerpaný jsem se ponořil do snů.

Tentokrát to nebyla noční můra. Seděl jsem na louce plné květin a motýlů. Bylo nádherné počasí a paprsky slunce mě jemně šimraly na tváři a lehký větřík mi čechral mé černé vlasy. Byla to úžasná idylka. Vzápětí se tam objevila ona. Lilly. Stála tam a smála se na mě. Chtěl jsem za ní jít, bohužel mě nohy neposlouchaly.

,,Doufám,že ji ochráníš." Pronesla Lilly sametovým hlasem a usmála se na mě.

,, Koho máš na mysli?"

,,Annu, věřím ti Severusi." Jen to dořekla a sen se rozpadl.

Anna Blacková

Jak jsem byla dlouho mimo nevím. Probrala jsem se na ošetřovně a strašně mě vše bolelo. Kolem mě byly na stolku květiny a bonboniéry. Moc mě dojalo, že na mě někdo myslí. Jakmile si mě Madam Pomfreyová všimla, hned ke mě pohotově přispěchala.

,,Jsi v pořádku děvče?" Zeptala se se starostí v hlase.

,,Ano, ale vše mě bolí, co se stalo?" Smutně se na mě podívala.

,,Pravděpodobně tě napadl vlkodlak, ale kromě jizvy na zádech jsi v pořádku, když tě profesor Snape přinesl,byla si v bezvědomí a téměř bez magie. Nevíme,co se stalo, ale dala jsem ti pár lektvarů a mělo by vše být v pořádku."

,,Děkuji Vám." Snažila jsem se o úsměv.

,,Není zač, najez se a ještě tu pobudeš dva dny a pak můžeš zpět na kolej. Ten týden byl pro nás všechny těžký." Řekla a odešla do své pracovny.

Týden? Nevěřila bych tomu,ale můj žaludek jak kdyby umíral. Snědla jsem celou porci brambor a kuřete. Dokonce i jahody jsem tu měla. Zvedlo mi to náladu. Mezi vším jsem si všimla dopisu v obálce. Pro mě. Neváhala jsem a otevřela jsem ho.

Milá Anno,

převelice ti děkuji za záchranu mého života. Nebýt tebe, pravděpodobně již nejsem mezi živými. Nevím,co se přesně stalo,ale omlouvám se za tvá zranění. Rozhodně bych to nikdy neudělal schválně,bohužel své druhé tělo nedokážu ovládat. A chci poděkovat za něco neuvěřitelného. Nevím,jak si to udělala, ale zbavila si mě kletby.  Byl to pro mě šok. Tímto bych ti chtěl celým srdcem poděkovat a jakmile můj stav bude přijatelný, vrátím se zpět do Bradavic a rád ti za vše znovu poděkuji.

PS. nechal jsem ti na stolku čokoládu, je fakt dobrá.

Remus

Já jsem někoho zbavila kletby? Přišlo mi to divné. Jako čarodějka se hodnotím průměrně a kromě vidění duchů nemám žádné speciální vlastnosti. Budu si s ním pak muset popovídat.

Dva dny utekly jak voda. Spolužáci že  Zmijozelu mě chodili často navštěvovat a dokonce se za mnou stavila na skok i Hermiona. Bylo příjemné si s někým popovídat.

Konečně mě pustili z ošetřovny. Už jsem z toho začínala pomalu bláznit. Po cestě na kolej jsem potkala Snapea. Nijak se neobtěžoval ani oplatit pozdrav a jak přišel,tak rychle i zmizel. Pochopit tohoto muže asi není lehké.

,,Ááá slečna Blacková, jak vám je mé dítě?" Usmál se na mě Brumbál. To mi ještě chybělo.

,,Dobře, byla jsem v té nejlepší péči."

,,Oh ano, Poppy je úžasná." Musela jsem souhlasit.

,,Pojď se mnou do ředitelny, jen se na něco optám." Odpor by mi asi neprošel a tak jsem jen kývla a vydala se za ním.

,,Chvilku na mě počkej, hned se vrátím." Vzal si citronový bonbón a zmizel bůh ví kde. Jedinou společnost mi dělal Fawkes. Koukal na mě a jakoby mi viděl do duše. Otočil hlavu a vytrhl si pírko ze zad a zobákem mi ho podal. Vzala jsem ho, zářilo zlatou barvou.

,, Fawkes je známý,že jeho slzy léčí, to samé platí i o pírku, pokud ti ho dá dobrovolně." Vysvětlil mi Brumbál a sedl si za stůl. Poděkovala jsem Fawkesovi a sedla si.

,,Rád bych věděl,co se stalo, od začátku." Naléhal.

,,Nezlobte se,ale jsem dosti unavená, kromě vlkodlaka se mi nic nestalo zajímavého." Zkoumala jsem jeho reakci.

,,Lhát se nevyplácí,děvče zlaté."

,,Myslím si,že si to chci nechat pro sebe,ještě teď z toho mám noční můry."

Brumbál se napřímil. Z milého staříka najednou byl zlý stařík.

,,Byl bych rád, kdyby si mi vše řekla po dobrém, nerad bych informoval tvého váženého otce o tom,že dcera lže a její prospěch je naprosto nevyhovující." Řekl to takovým tónem, až mi přeběhl mráz po zádech.

,,Nemám Vám co říct, pane řediteli." To ho naštvalo a hned se sebral a šel rázným krokem ke mě. Opřel se o obě opěradla mé židle a koukal mi do očí. Byl nesmírně naštvaný.

,,Takže po zlém?" Už jsem se nadechovala k odpovědi a v tu chvíli mě zachránila osoba,co rozrazila dveře.

,,Pane řediteli, mám neodkladnou informaci." Štekl Snape a změřil si nás oba pohrdavým pohledem.

Brumbál se narovnal a usmál.

,,Anno, promluvíme si potom děvče, můžeš jít a uzdrav se!" Byl přeslazený jak kompot.

Vstala jsem a s díky jsem se podívala směrem na Snapea. Jeho výraz byl nečitelný. Otevřel mi dveře a já konečně mohla v klidu jít do komnat.

Usnula jsem ani jak nevím.