Zapomeň

Válka se blíží

Severus Snape

Nechala mě tam napospas ve vzpomínkách. Pořád se mi vracely nové vzpomínky a motaly mi hlavu dokola.Tak strašně mě to bolelo. Prožíval jsem si ty hrozné a smutné vzpomínky pořád dokola,až se mi z toho udělalo opravdu zle. Byla pryč. Zmizela mi ze života a jen mojí chybou. Byl jsem zmatený,nevěděl jsem, co je skutečnost a nemohl jsem se skutečně vzpamatovat. Byl jsem mimo a tak jsem se přemístil na hrad do svých komnat. Bylo to to jediné,co jsem dokázal. Dostal jsem,co jsem si zasloužil. Musel jsem si lehnout alespoň na pohovku. Bolí mě všechno,co se stalo. Nejde to zapomenout a teď mě to bolí ještě více. Tak moc mě bolí to vše,co se stalo. Vše jsem podělal a nejhorší na tom je, že není cesty zpět. Je konec.

***

Spal jsem jak zabitý. Celé to navrácení vzpomínek mě strašně vyčerpalo. Spalo se mi tak krásně do té doby,než přišel narušitel.

,,Kde je Anna, chlapče?" Zeptal se mě Brumbál a trošku mě tím znejistěl. Kde vlastně je? To byla věc,kterou jsem opravdu nevěděl.

,,Já nevím." A protřel jsem si oči a zívnul si.

,,Měl si na starosti jen jí a Harryho. Zklamal si mě, Severusi." A prohrábl si svůj šedý plnovous a sjel mě opravdu nepříjemným pohledem, ze kterého mě zamrazilo na zádech.

,,Zklamal? Ne, nezklamal. Není to jen o vás? Máte strach,že ta dívka je lepší než Harry že? O ničem jiném to není,máte strach, že se věštba plete!" Zuřil jsem a upřímně mi to moc nemyslelo a možná jsem to vážně přehnal.

,,Dost!" A vstal a hůlkou mě přitiskl na zeď. Pomalu ke mě šel a v očích mu šlehaly plameny. Bezová hůlka měla neobyčejnou sílu. V nesprávných rukách by to mohl být konec pro kouzelnický svět.

,,Myslíš si,že víš všechno, chlapče. Víš jen to,co chci. Dostaň ji zpět. Nařizuji ti to. Nebo si jako bývalý Smrtijed ve školství ani neškrtneš." Podíval se na mě s takovou zlostí. V jeho očích si stále pohrával plamínek. Většinou nemám strach,ale něco mi říkalo,že to již není ten senilní, hodný stařík. Je stejně prolezlý zlem,jako Voldemort. Problémem je, že nevím z kterého z nich, mám větší strach..

,,Byla to její volba. Je to svobodný člověk, narozdíl ode mě." Dodal jsem přiškrceně.

,,Nebýt tebe,nestane se to. Přiveď ji do týdne zpět, nebo poznáš na vlastní kůži následky." A pustil mě. Protřel jsem si krk a Brumbál se vydal pryč. Tohle se mi snad jenom zdá. Před tím mi to přišlo pošetilé. Že válka bude tak brzy. Jenže teď mi to přišlo tak,že se to blíží a každý mi drží nůž na krku. Nemůžu ji přivést. Rozhodla se a já musím respektovat alespoň tohle. Cítil jsem to, brzy válka vypukne. Myslel jsem si, že prožiji ještě něco navíc. Jak moc jsem se pletl. Sedl jsem si na svou pohovku a začal zoufale brečet. Nevěděl jsem,jak z té situace ven. Smutek vystřídal vztek. Zničil jsem vše,co jsem pod ruku dostal. Kopal jsem kolem sebe, ničil knihy a rozbil stolek. Bylo mi to jedno. Za pár dní už mi tyhle věci budou k ničemu. Odejdu s prázdnými kapsami. Jenom díky ní jsem si nepřipadal sám. Jenže teď  mě nesnáší a má k tomu důvod. A já mám díky tomu všechny vzpomínky zpět. Díky Anně konečně vím,že jsem Lilly nikdy nemiloval tak moc, jak jsem si myslel. Byla to spíše dětská láska. Tak moc jsem toužil po tom všem, to vrátit zpět. Marně.

***

Pár dní uběhlo od rozhovoru s Brumbálem. Stále jsem nedělal absolutní nic. Naštěstí mě zachránil pán Zla. Znamení se mi rozpálilo na předloktí. Čekal jsem,že i on mě zavrhnul,po tom, co mě předhodil Anně. Nedivil jsem se mu,nic neudělal. Způsobil jsem si to vše já. To já jsem ten špatný. Všechny temné myšlenky mě sužovaly po cestě na Malfoy Manor. Štěrk mi křupal pod nohama a vzduch se zdál být těžší než jindy. Došel jsem do sídla a před vstupem jsem se vyklidnil a nahodil svůj klasický,nic neříkající obličej. Nic jiného jsem již neměl.

,,Ach Ssverusi, jssi živ a zdráv. Nečekané." Ušklíbl se pán Zla a všichni se zasmáli. Ukázal mi na židli vedle Draca. Znejistěl jsem,vedle Draca totiž seděla Anna a s nic neříkajícím výrazem se dívala před sebe. Byla přesně po pravici pána Zla.

,,Za dva dny zaútočíme na Bradavice! Sežeňte všechny!" Řekl pán Zla a všichni začali jásat.

Konkrétně Bellatrix a Peter Pettigrew. Lucius nasadil vážný výraz a podíval se na Draca , který byl bledší než obvykle. Smrt se blížila a byla čím dál více blíže. Yaxley s Igorem se usmívali a připili si sklenicí whisky na vítězství. Zbytek osazenstva se začal rozcházet a radovat se z války.  Za dva dny to vypukne. Stále mi nedocházela situace. Voldemort svolal své hlavní nejvěrnější. Aby to rozšířili co nejdál, aby se to dozvěděl každý. Jediný,kdo byl naprosto klidný a bez emocí byla Anna. Vůbec jsem ji nerozuměl. Celou dobu jsem neměl možnost se jí omluvit, jelikož mi vždy někdo zastoupil cestu. Jediný,kdo mě odchytil, byl Draco. S tím jsem zrovna o ničem bavit opravdu nechtěl.

,,Zničil jste to poslední krásné,co v Anně bylo. Nedokážu ji poznat. Není to ona. Je mi z vás zle." A s tím odešel i s Annou, která se na mě jen letmě podívala. Nevyčetl jsem ani náznak emoce.

***

Do Bradavic jsem se již nevrátil. Nesplnil jsem to,co jsem měl a hlavně jsem ani  nechtěl. Užíval jsem si posledních pár hodin. Procházel jsem si myšlenky a přemýšlel nad svým zbytečným životem. Děti jsem neměl, rodiče zemřeli. Byl jsem na tomhle světě naprosto sám. Nebyl nikdo,kdo by se zajímal. Až zemřu, nikdo tu nebude,aby mě oplakal. Prostě jen zemřu. A to mě mrzelo nejvíc, že jsem za svůj pitomý život nedokázal alespoň jednu dobrou věc. Vždy jsem vše zkazil a dělám to dokola. Sebral jsem plášť a šel se projít. Jsou to možná jedny z těch hezkých a posledních okamžiků. V Tkalcovské ulici dnes nikdo nebyl. Bylo to tu dost ponuré. Ostatně jako můj život. Nedalo mi to a přemístil jsem se. Procházel jsem se lesem a došel na místo,kde jsme se potkali s Lilly a které jsem ukázal Anně. Ty vzpomínky mě ničily, ale Anna měla pravdu. Já si nic jiného nezasloužil. Nezbývalo mi nic jiného,než přijmout fakt, že prostě jsem to zkazil a není cesty zpět. Na poslední chvíli jsem si všiml pod stromem osoby. Pomalu,jak jsem se přibližoval, mi docházelo, o koho se jedná.

,,Musíme si promluvit."