Zapomeň

Pansy

Vše už naznačovalo začátek války. Všude panovala zvláštní nálada a někteří byli velmi podráždění. Pansy byla stále v Bradavicích a dodávala mi informace o všem,co se tam děje. Dělala to naprosto dobrovolně a já si jí za to vážila. I když věděla riziko.

,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se mě Draco a objal mě zezadu a líbnul mě do vlasů.

,,Však víš, čekám na dopis od Pansy." Jenže dopis ne a ne přijít. Čekala jsem hodinu,dvě a sova nikde. Přišlo mi to dost podezřelé. Pansy je přesná jak hodinky.

,,Asi se něco stalo." Povzdechla jsem si.

,,Jak to myslíš?" Zeptal se Draco a posadil se vedle mě na pohovku.

,,Pansy se za těch pár týdnů neopozdila. Budu tam muset jít, co když se jí něco stalo? Vyčítala bych si to."

,,Půjdu s tebou." Šeptl Draco a stiskl mi ruku.

,,To ne. Musíš zůstat tady. Víš, že tě potřebuji. Co kdyby tě někdo viděl?"  Draco se smutně pousmál.

,,Asi tě nepřesvědčím, že?" A já se usmála a kývla, že ne.

,,Buď opatrná. Miluji tě." Vydechl. Zarazilo mě to. Nic jsem na to neřekla a odešla. I přesto jsem cítila,že Draco to chtěl slyšet. Jenže já si tím nebyla jistá. Nebyla jsem si jistá již ničím.

Přemístila jsem se za Bradavické pozemky. Riskovat odhalení jsem nemohla a tak mi nezbývalo nic jiného,než to dojít pěšky. Cesta byla úmorná, ale nakonec jsem dostála svého. Na to, že se schylovalo k válce, byli dosti neopatrní. Nikde nebyly hlídky a dveře byly otevřené. Vzala jsem za kliku a vešla jsem do hradu a šla přímo na Zmijozelskou kolej. Obraz Salazara mě hned pustil,ač dostal od Brumbála příkaz mě nepouštět. Co mě ještě čeká? Vyšla jsem schody k pokoji Pansy a zhrozila se. Všude bylo poházené oblečení a pokoj byl jak po zápasu. Sedla jsem si na postel a zaryla si ruce do vlasů. Tohle se nemělo stát, vystavila jsem Pansy nebezpečí a teď se jí určitě něco stalo. Jak jsem koukala před sebe na zem, všimla jsem si něčeho,co sem rozhodně nepatří. Knoflík. Při blízkém ohledání jsem zjistila,že patřil někomu z Nebelvíru. Takže oni si nedají pokoj. Celá rozzuřená jsem vyrazila z pokoje a šla po chodbách přímo ke kolejím Nebelvíru. Jenže jsem se tam nemohla dostat, Buclatá dáma by mě hned naprášila. Byla to stejná podrazačka jako Brumbál. Uh! Kam by mohli Pansy unést? V tu chvíli se obraz otevřel a vyšla z něj nějaká dívka. Byla dost podobná Weasleyovi. Možná jeho sestra? Nedalo mi to a šla jsem za ní. Různě zahýbala a pořád se otáčela,jako by měla strach,že ji někdo sleduje. Musela mít něco za lubem. Pomalu jsem se k ní blížila a když nedávala větší pozor, chytla jsem ji zezadu za krk a rukou překryla ústa.

,,Buď ticho, nebo se ti něco stane." Dívka jen polkla a kývla,že nebude dělat problémy. Otočila se a já viděla děs v jejich očích. Namířila jsem na ni hůlku.

,,Kde je Pansy!" Zavrčela jsem a ona se lekla. Začala se klepat a já věděla,že jednou povolí.

,,Kde je?" Dávala jsem důraz na každé slovo. Dívka trošku nabírala bledou barvu.

,,Je v kom-natě." Dodala a začala plakat.

,,V jaké komnatě? Doveď mě tam!" Dívka se otočila a pomalu šla. Zastavila se ve slepé uličce. Chvíli se nic nedělo,ale nakonec se vytvořily dveře. Dívku jsem svázala  a vzala ji hůlku a schovala ji do kumbálu,aby nedělala problémy. Vešla jsem do dveří a přede mnou byla Pansy, přivázaná k židli. Byla celá zpocená a měla plno modřin. Z rtů a obočí ji tekla krev.  Okamžitě začala kroutit hlavou. To už se vedle mě objevil nějaký kluk a snažil se mě sundat. Bohužel mě jen odzbrojil. Nastalo ticho a jediné,co bylo slyšet, byl klapot podpatků. Přede mnou stál Harry a Ron a další posluhovači.

,, Ale ale. Koho to tu máme." Začal se smát Harry. Jak já bych mu ten úsměv ráda rozbila.

,, Přišla sis pro kamarádku? A bez hůlky?" A začali se všichni smát. On vás ten smích přejde.

,,Co to děláš s Pansy? Jsi normální? Okamžitě ji pusť." Zavrčela jsem.

,,Nebudeš mi rozkazovat! Dala nám všechny informace, je nám stejně k ničemu. Ale tebe si vezmeme." Pansy kroutila hlavou,vím že by nezradila. Usmála jsem se a nahodila vítězný úsměv.

,,A říkala ti Pansy o té zrzavé dívce? Ty jo, jak se jen jmenovala. Byla ti dost podobná, Weasley." A usmála jsem se na Rona. Ten začal rudnout a hned po mě vystartoval. Jeho kouzla jsem bez problémů odrážela. Jestli jsem se něco naučila, tak to,že jsem dokázala kouzlit i bez hůlky.

,,Dost!" Zakřičel Harry a Ron přestal.

,,Kde je ty mrcho!" Řval po mě Ron.

,,Mysleli jste si,že máte převahu? Vydej Pansy a já ti vrátím sestru. Jinak nemám slitování." A zasmála jsem se tak ďábelsky, až to všechny zarazilo.

,, Lžeš!"

,,Věděla jsem,že to řekneš." A hodila jsem po něm hůlku,která patřila té dívce. Ron se pro ni ohnul.

,, Ta je Ginny." A polkl.

,,Takže se domluvíme nebo jak?" Štekla jsem a přiblížila se o krok blíž. Harry na mě stále mířil hůlkou a nevěděl, co dělat.

,,Jestli mě zabiješ, zabiješ i jeho sestru." A ukázala jsem na Rona. Ten byl celý bledý a očima prosil Harryho. Harry byl celý naštvaný, protože věděl,že mám nad ním páku .Kývnul na jeho poskoky a ty Pansy odvázali, ta hned běžela ke mě a já si ji stáhla za sebe.

,,Zůstaň za sloupem." A okamžitě jsem vyslala odzbrojovací kouzlo. Všichni se začali bránit, ale ani jeden nebyl dostatečně zkušený,aby mé kouzla odrazil, zbyl jen Harry a Ron, který se jako srab schovával za sloupem. Ostatně to byl velmi slabý článek.

,,Vzdej to Harry. Nemůžeš mě porazit." To Harryho naštvalo ještě víc a chtěl zaútočit. Jenže to nestihnul. Do dveří vtrhnul Brumbál a za ním v závěsu Snape a McGonagallová. Chytla jsem zbitou Pansy a krátce se na Snapa podívala. Naše oči se střetly a my s Pansy zmizely v mlze.

***

Přemístila jsem nás rovnou do obýváku. Pansy byla celá zesláblá. Draco hned přispěchal a snažil se mi pomoct.

,,Anno... Nic ...jsem neřekla." Skuhrala Pansy. Já ji jen pohladila po hlavě a kývla, že to vím. Trhalo mi srdce vidět ji trpět.

,,Bude dobře. Jak dlouho tě tam drželi?" Pansy ukázala na prstech čtyři dny. Bože to ne. S pomocí Draca jsme přemístili Pansy do koupelny. Draco nás tam nechal a já jsem pomohla Pansy s umytím. Po těle měla řezné rány a modřiny. Tam moc musela trpět. Po umytí jsem ji usušila a oblékla.Draco mi přišel pomoct a uložili jsme ji do pokoje pro hosty. Donesla jsem ji ještě dokrvovací lektvar a kostirost. Protože měla zlomená žebra. Ještě lektvar proti bolesti a nechala jsem ji odpočívat a šla za Dracem. Ten byl celý bledý a seděl na pohovce.

,,Co je to za člověka?" Podivil se. Neměla jsem tušení. Harry, chlapec co přežil. A taková zrůda. Objala jsem Draca a seděli jsme ještě dlouhou chvíli na pohovce.

,,Půjdeme si lehnout. Budu při tom dohlížet na Pansy." Draco jen kývl a šli jsme. Doufám,že se z toho Pansy dostane. A Harry? S tím si to ještě vyřídím.