Zapomeň

...

Válka skončila a kouzelnický svět se začal dávat postupně dohromady. Voldemort byl již definitivně mrtvý a Brumbál byl chycen bystrozory. Možná to byl nejsilnější kouzelník na světě,ale ani to mu nepomohlo. Mohl se snažit jak chtěl,ale dostal to,co si zasloužil. Starostolec ho poslal do Azkabanu. Nikdo neuteče před svým osudem, ani on.

Minerva McGonagallová se stala novou ředitelkou Bradavic a po jejím boku byl Severus Snape, jakožto zástupce ředitele. Severus byl zproštěn obvinění. Vypovídal pod Veritaserem a skutečně nikdy Smrtijedem nebyl. Nikdo tomu ovšem nechtěl uvěřit. Ale jeho myšlenky a činy tomu nasvědčovaly. Ale stále to pořád byl starý netopýr, jak ho někteří studenti nazývali. Bohužel po válce se moc studentů nevrátilo do Bradavic. Válka zasáhla všechny až moc. Ale nikdo se ani slovem nezmínil o Anně Blackové. Jako kdyby nikdy neexistovala. Severus věděl,že něco není dobře. Jako kdyby mu chyběla část sebe, ostatně jak spoustě dalším studentům, kteří bojovali ve válce. Například Hermiona Grangerová. Výborná studentka,která přežila. Nikdo ale neví jak a ona sama to neví.  Zvláštní.

O rok později

Severus Snape

Každý den byl pro mě utrpení. Učit ty tupé studenty mě stálo čím dál více námahy. Už jsem se viděl,jak konečně sedím na své pohovce a popíjím whiskey. Den uběhl velmi pomalu a já si to razil svižným krokem zpět do svých komnat. Rozrazil jsem dveře a zavřel je za sebou a opřel se o ně čelem. Bylo to pro mě  vše moc unavující. Dnes to zrovna byl rok od války a všichni to museli probírat. Posadil jsem se na pohovku a v klidu vydechl. Můj život poslední dobou neměl vůbec tu jiskru. Promnul jsem si spánky a zadíval se na stolek. Ležel tam dopis. Rozhlédl jsem se a opět spočinul pohledem na dopise. Opatrně jsem ho vzal do ruky. Bylo na něm napsané mé jméno. Váhal jsem,zda ho otevřít,nebo zda to je nějaký vtípek od studentů. Nakonec mě zvědavost přemohla. Vzal jsem dopis a otevřel ho.

Milý Severusi,

možná ti nic ještě nedává smysl, ale potřebuji s  tebou mluvit a říct ti něco osobního. Sejdeme se   zítra v poledne na místě,kde si potkal Lilly.

A.B.

Díval jsem se na dopis a přemýšlel. Kdo je AB? Albus to být nemohl,ten je v Azkabanu a hlavně jak by věděl,kde jsem potkal Lilly? Dopis jsem odložil na stolek. Něco mi říkalo,že bych tam měl jít. Vytřepal jsem myšlenky z hlavy a otevřel si láhev whisky. Hořké potěšení. Naštěstí je zítra sobota a člověk nemusí vstávat brzy. Poslední dobou jsem si rád přispal.

***

Vyspal jsem se celkem obstojně. Stále jsem přemýšlel,zda mám jít. Nakonec jsem si oblékl svůj cestovní plášť a přemístil se. Zvědavost mi nedala.

***

Byl jsem tu přesně v poledne. Ale nikdo tu nebyl. Už jsem chtěl odejít,ale slyšel jsem známé přemístění. Přede mnou stála černovláska a dívala se na mě. Stále jsem netušil,kdo to je. Díval jsem se na ni a ona ke mě přešla.

,, Severusi, chyběl si mi." Pronesla a já se jen na ni díval a stále ničemu nerozuměl.

,, V pořádku, dovol mi ti vrátit paměť a pochopíš." Trošku znejistěla. I já jsem si nebyl jistý, ale něco mě k té dívce táhlo.

,,Kdo jste?" Zeptal jsem se a dívka se zasmála.

,, Dovol mi vrátit ti paměť Severusi, pochopíš." Bojoval jsem s pocitem, že dělám chybu. Každopádně nemám co ztratit. A tak jsem jí kývl. Začala a myšlenky se mi najednou hemžily a vzpomínky se draly do hlavy. A pak mi to vše došlo. Promnul jsem si spánky a podíval se na ni.

,,Co se stalo?"

,, To je na dlouho." Usmála se na mě a já ji objal.

,, Prosím, potřebuji to vědět." Upřel jsem na ni pohled a jen si povzdechla.

,, Dobře. Dobře víš,že jsem zachránila Dobbyho no a Dobby mi na oplátku pomohl. Draco jakoby zemřel, aby ho nikdo nehledal. Sám to nechtěl. A zbytku studentů,včetně tebe, vymazal Dobby paměť na mě."

,, Ale to nevysvětluje to,že nemám znamení zla." Pronesl jsem.

,,Dělala jsem na lektvaru a byl úspěšný." Hrdě se usmála a já se upřímně zasmál.

,, Blacková a vařit lektvary? Jak neslýchané!" Oba jsme se upřímně zasmáli. Jenže pak mě smích přešel.

,,A... dítě?" Anna se usmála a podala mi ruku. Přemístili jsme se do malého městečka. Byla to spíš taková samota. Bílý dům a velká zahrada. Šel jsem za ní, až jsme došli za dům a posadili jsme se. Po chvilce vyšel Draco a držel dvě holčičky. Anna se zvedla a šla k té černovlasé holčičce.

,,Tohle je Elizabeth, tvoje dcera." Řekla a já se podíval na tu malou holčičku. Natáhla ke mě ručičky a já nevěděl, co dělat. Anna mi ji dala na klín a stále se smála. Elizabeth si hrála s mým pláštěm a koukala se na mě těma zelenýma očima.  V ten moment jsem věděl, že pro ni udělám cokoli. Měl jsem po všech těch letech konečně důvod žít. Měl jsem svoji malou Elizabeth.

THE END