Zapomeň

Nová já

Anna Blacková

Jeden z těch krásných dní,za které jsem byla ráda. Už to nebylo tak lehké, jak to z počátku se vše zdálo. Stávala jsem se dospělou a to mě moc děsilo. Teď už jsem neměla nikoho, kdo by řídil můj život a pomohl mi se všemu důležitými rozhodnutími. Byla jsem na vše naprosto sama. Vím, jsem možná jiná, ale jsem taková ráda. Okolnosti změní snad každého. Možná byla chyba začínat si se Severusem, ale díky němu jsem alespoň dala šanci Dracovi. On mě vrátil zase do života to štěstí. Teď už zbývalo to poslední, co mě neuvěřitelně tížilo. Zjistit vraha mého otce a stát na vítězné straně. Bohužel tak či tak. Buď zemřu nebo půjdu do Azkabanu. A to,co  jsem slyšela o Azkabanu. Zemřít je více důstojnější.

,,Podíváme se na film?" Zeptal se Draco. Byl to krásný týden po jeho boku. Byly samé filmové večery, krásné procházky a úžasné milování. A hlavně, Draco úžasně vařil. Konečně jsem žila. Nemusela jsem se schovávat a skrývat vztah. Žila jsem. Což se nedalo říct o pár členech Weasleyovic rodiny. Týden zpět na ně zaútočilo pár Smrtijedů, Bellatrix a ještě někdo, bohužel nikdo nevěděl kdo, jelikož dotyčný byl skrytý nebo zmizel hned po požáru. Naštěstí Harry, chlapec ,co přežil,vyvázl živý, což se nedalo bohužel říct o Fredovi. Sice jsem se s ním nikdy nebavila, ale byl to milý kluk a každého rozesmál. Byla ho škoda. Mladí by neměli umírat.

,,Stále myslíš na ten požár?" Jenom jsem kývla.

,, Nemysli na to, šli jen po Harrym." Snažil se mě povzbudit Draco. Nepřála jsem si, aby někdo umíral, ale druhá část mé říkala, že zemřeli, protože něco udělali. Občas černá magie ovlivňovala moje myšlenky, což se mi nelíbilo.

,,Au." A chytla jsem se za předloktí.

,, Co se děje Anno?" Podíval se na mě Draco a pochopil. Znamení zla. Okamžitě jsem se zvedla a během mžiku přemístila. Pozdní příchody nejsou tolerovány.

***

Tentokrát to nebylo Malfoyovo panství,což jsem si dost oddychla. Nikdy jsem to tam neměla ráda. Tentokrát jsem se ocitla na hřbitově. Tam,kde to vše začalo. Přeběhl mi mráz po zadech. Atmosféra byla temná a pán Zla stál uprostřed hřbitova a já nevěděla, co se děje.

,, Vítám tě. Líbí ssse ti dům?" Zeptal se pán Zla. Já jen s pokorou přikývla.

,,K věci." Kývla jsem na něj,že poslouchám a on začal.

,,Vím,kdo je vrah tvého otce." Dech se mi zatajil a srdce začalo bít jako o život.

,,Jak jsem slíbil." Za ním seděl muž na zemi a ruce měl svázané za zády a na hlavě pytel. Mělce oddychoval.

,,Ale chci po tobě ještě jednu věc."  Přešel ke mě a zašeptal mi to do ucha. Dohoda je dohoda. Věděla jsem,že zadarmo nic není. Jen jsem mu přikývla a on použil kouzlo. Na mé ruce se objevila modrá značka, která zářila. Strašně to štípalo, ale dohoda je dohoda a já nesměla vycouvat.

,, Už je jen tvůj, dělej si s ním co chceš." A přemístil se během mžiku pryč. Konečně, žilami mi prostupovala černá magie. Tak moc jsem se těšila na tento okamžik. Vztek se mě zmocňoval čím dál víc. Vyndala jsem si hůlku a šla k tomu dotyčnému. Hůlku jsem mu tlačila na krční tepnu. Cítila jsem jeho tep, cítila jsem strach. Muž polknul, ale stále zachovával klid. I když v jeho nitru byl totální zmatek. Jak  podivné. Konečně pomstím otce. Vzala jsem pytel, co měl muž na hlavě a chtěla ho stáhnout dolů. Jenže mé ruce neposlouchaly, měla jsem strach. Přemýšlela jsem,zda to chci vědět. Chci. Sundala jsem pytel muži z hlavy a v tu chvíli se mi zastavilo srdce.

***

Dívala jsem se muži do očí a veškeré mé ideály a vše se rozplynulo.

,,Severusi? Co to má znamenat?" Polkla jsem slzy a celá roztřesená jsem hůlku sklopila. Jen se na mě podíval a jeho černé oči se zabodly do těch mých. Tak moc mi chyběl. Byl stejně překvapený jako já. Věděl, že tohle je konečná.

,,Mrzí mě to." Vydechl nešťastně. A slza mu stekla po tváři. Jenže tohle už je pozdě.

,, Milovala jsem tě." Při posledním slově se mi zlomil hlas. Hůlku jsem opět zvedla a vztek se mnou začal cloumat.

,, Odpusť mi. Pán Zla mi to nařídil a co, co tady děláš?" Koktal a zoufale se snažil zjistit vše.

,,Co? Zničila jsem si život. Chtěla jsem vědět vraha a tak jsem tady, jsem Smrtijedem." A ukázala jsem mu předloktí. Ten jen polknul a žalostně zaskučel.

,,Ty ne, řekni že ne." Hlas se mu zlomil a sklopil hlavu dolů.

,,Co se staráš? Podvedeš mě, a ještě mi zabiješ otce." To už jsem se neudržela a zakřičela na něj.

,, Věděl si to a ještě si mi lhal do očí!"

,,Prosím,neměl jsem na výběr,kdyby Brumbál-"

,,Nezajímá mě to, stejně tak ani  ty!" A namířila jsem na něj hůlku a přidržela mu jí silou u krku. Severus pochopil, že tohle se prostě nedá odpustit.

,,Celou dobu se ho snažím najít, a ty neřekneš ani slovo. Tak moc mě to trápilo! Zneužiješ mě a odkopneš mě." Plivla jsem vedle něj na zem.

,, Odpustíš mi?"

,,Nikdy, tohle je nejhorší den v mým životě. Připravil si mě o vše. A teď ti vrátím to,co si zasloužíš." Vyndala jsem z kapsy lektvar, měl jedovatou,zelenou barvu.  Severus zpozorněl.

,,Otevři ústa." Severus je se strachem v očích otevřel. Nalila jsem mu tekutinu do úst a pro jistotu držela, aby to nevyplivl.

,,Co to je?" Zeptal se po tom,co polkl.

,, Jsi profesor lektvarů. Ty víš, co to je." Byl to lektvar,co navrací paměť. Konkrétně všechny věci, které jsem mu vymazala z hlavy,na jeho přání. Po pár sekundách lektvar začal působit. Projevuje se strašlivou bolestí hlavy. Severus se skácel na zem a trpěl. A já jen tomu přihlížela. Vím,jak to funguje. Nejdříve vás bolí hlava, pak vám přijde,že vám ji to trhá na malé kousky. Bolest se stupňuje, vzpomínky se objevují, dokola se vidíte, až to utichne. Kolotoč vzpomínek.Je to jen o bolesti, a vzpomínky jsou  po chvíli zpět na svém místě. Severus vydechl bolestí a podíval se na mě.

,,Proč?"

,,Smrt je vysvobození. Ty si nezasloužíš klid. Trp! Trp jako já!" Rozvázala jsem mu ruce a vstala a pomalu odcházela. Severus se zvedl a chtěl mě dostihnout, ale já se přemístila. Ano, uměla jsem létat bez koštěte, ostatně stejně jako Severus nebo pán Zla. Tak moc to bolelo. Přemístila jsem se daleko od všech. Je konec staré Anny. Začíná nová éra.