Zapomeň

Odpouštět je lidské

Myšlenky na Severuse mě ničily a to doslova. Myslela jsem si, že po tom všem,co mi udělal, na něj dokážu zapomenout a prostě to jen přejdu jako další neúspěch. Bohužel se mi to nedařilo a každý to na mě viděl. Draco se snažil ke mě chovat krásně,za což jsem mu byla vděčná a Pansy mi dost často psala dopisy, ale nebyl by to život,co by mi házel klacky pod nohy. Ráno jsem se probudila včasně. Poslední dobou jsem nemohla vůbec spát. Ke všemu měla dnes být schůze s pánem Zla, na kterou jsem se ani netěšila, ale nemohla jsem ji vynechat. Znamenalo to vidět Severuse a já na to prostě nebyla připravená, věděla jsem ale,že mu budu muset odpustit. Nechtěla jsem tu po mé budoucí smrti nechat trápit další lidi. Vstala jsem z postele a protáhla se a hned na to se mi zatočila hlava. Můj nezvyklý pohyb probudil Draca.

,,Jsi v pořádku, zlato?" A přispěchal ke mě a podepřel mě. Odpovědí bylo to,že jsem se mu vyzvracela na tričko. Okamžitě jsem zrudla a hodila na Draca omluvný pohled. Ten jen mávnul rukou a odvedl mě do koupelny a držel mi vlasy. Takhle špatně mi snad nikdy nebylo. Co je to se mnou?  Celé tělo bylo v agónii,protože jsem bytostně nesnášela zvracení. Po pár minutách nevolnost přešla. Draco se na mě ustrašeně podíval a já z toho nebyla taky dvakrát nadšená.

,,Mám to? Víš co myslím." A jen jsem kývla hlavou a Draco se šel obléknout a zmizel. Trošku jsem se opláchla a převlékla do normálního oblečení. Draco byl za půl hodiny zpět a přinesl mi to,co jsem potřebovala. Těhotenský test. A raději dvakrát.

,, Nechám tě zatím tady a dojdu nám pro snídani." A políbil mě na rty, což jsem mu oplatila.

,,Děkuji ti." Draco se na mě jen usmál a odešel.

Vzala jsem si test a vše provedla podle návodu, naštěstí to nebylo vůbec složité. Po třech minutách by měl být známý výsledek. Čekání bylo asi to nejhorší, co na tom bylo. Odpočítávala jsem sekundy, až to byly tři minuty. Nervozita se stupňovala.Vzala jsem test se zavřenýma očima do rukou a modlila se. Otevřela jsem oči a spatřila dvě čárky. To ne. Test hlásil těhotenství, a ke všemu více jak tři týdny. Začala jsem panicky počítat dny. To není možné, tohle se nemohlo stát! Ještě jsem se párkrát podívala a zkusila i ten druhý a oba ukazovaly to samé. Byla jsem naprosto zoufalá. Draco po pár minutách přišel a našel mě sedět skleslou na posteli. Zarazil se a pravděpodobně mu to došlo.

,,Severus je otec,že?" Vydechl Draco a podíval se na mě a já jen zoufale přikývla. Začala jsem brečet a Draco mě jen obejmul.

,,To nevadí. Budu to dítě mít rád, jako vlastní, nezáleží na tom,že není moje." A políbil mě do vlasů. Je pravda,že tuhle reakci jsem nečekala a Draca obejmula.

,, Draco, já tě mám strašně ráda,ale musím to Severusovi říct." Draco si povzdechl a pohladil mě po zádech.

,, Rozumím ti. Měl by to vědět. Víš,kde ho najdeš?" To jsem netušila, ale něco mi říkalo,že bych mohla mít štěstí u potoka, kde potkal Lilly.

,,Myslím si,že vím."

,, Mám jít s  tebou?" Zeptal se Draco a já jen kývla hlavou,že ne. Draco pochopil a dál mě nechal.

,,Pojď se najíst, pak můžeš jít." Usmál se a já s láskou přijala jeho ruku a šli jsme do kuchyně. Draco přinesl skvělé koblihy. Mňam.

***

Původně jsem chtěla jít na to místo dopoledne, ale nakonec jsme s Dracem skončili ještě v posteli. Po tom jsme si chvíli četli a já nakonec šla uvařit oběd. Po obědě jsem se konečně k tomu dostala, přemístila jsem se na místo a rozhlédla se. Nikdo tu nebyl, což znamenalo jediné - budu muset čekat a doufat,že přijde.  Čekání mě celkem zmáhalo a nakonec jsem na chvíli usnula. Zdál se mi krásný sen. Probudilo mě až křupání větviček, otočila jsem se a spatřila ho. Byl tu, jak jsem předpokládala. Povzdechla jsem si a podívala se na něj. Dost mě bolelo ho vůbec po tom všem vidět,ale měl právo to vědět.

,,Musíme si promluvit." Řekla jsem jako první a Severus se lehce zarazil a posadil se vedle mě a chvíli jsme zírali před sebe na řeku a na ptáčky,co se proháněly po obloze.

,,Nerada sedím vedle tebe po tom všem, jen se na tebe podívám,je mi z tebe zle." Severus si povzdechl a potichu řekl promiň. Byla jsem možná až moc upřímná.

,,Ale k věci, neříká se mi to moc snadno. Já- já jsem těhotná." Severus přestal pomalu dýchat a jen se na mě nevěřícně podíval.

,,To není možné, však jsem ti dával lektvar."

,,Já jsem tomu taky nevěřila a rozhodně jsem to nechtěla. Bohužel si to našlo vlastní cestu."

Severus si položil hlavu na kolena a jen seděl. Neznala jsem ho dlouho,ale cítila jsem tu zoufalost. Nemluvil a to mě děsilo asi nejvíce. Nevěděla jsem,co si o tom mám myslet. A tak jsem jen položila hlavu na jeho rameno, ucítila jsem, jak se třese. Dělalo mi problém vedle něj sedět ,ale city tam byly. Tak moc mi chyběl.

,, To dítě si nechám. Ovšem jestli přežiji válku."

,,Musíš utéct,pomůžu ti." Podíval se na mě a doufajíc,že jeho nabídku příjmu,ale já jsem se jen zasmála.

,,Ty to nevíš,že?" A zadívala jsem se před sebe. Nevěděl to,jak by mohl.

,,Co mám vědět?" Podíval se na mě.

,, Vyvolený není Harry,ale já. Dokud nezemřu, válka bude pokračovat. Proto mě bolí jen pomyšlení,že bych to vůbec měla šanci přežít. Nemám šanci. V tom je ten vtip."

,, To nemůže být pravda. Lžeš." Ohradil se Severus a já jen použila své myšlenky a uvedla vše na pravou míru. Severus ztichl a již neměl další připomínky.

,,Takže musíš zemřít." Jen jsem přikývla.

,,No nic, to je vše,co jsem ti chtěla říct. Po válce budeš volný, tak ten život nepromarni." A vstala jsem a oprášila se a Severus taktéž.

,,Zemřu po tvém boku. Nic jiného si nezasloužím."

,,Ne Severusi, každý má to své napsané. Jen chci,abys věděl,že i přes to vše, co si mi udělal, ti odpouštím. Nemá cenu se hrabat v tom,co bylo. A ano,stále tě miluji. Tohle je naše naposledy." Podívala jsem se na něj a vzala jeho tvář do dlaní a přitáhla si ho k sobě a naposledy ochutnala jeho jemné rty a nasála jeho mentolovou vůni. Tolik lásky jsem nikdy necítila a upřímně mi bude chybět. A pak jsem zmizela, jen tak, bez rozloučení. Jako ten největší ubožák. Nechtěla jsem,aby se mě Severus snažil přesvědčit v čemkoli. Bylo lepší odejít. Bylo to to nejlepší pro nás oba. A odpuštění? Odpustila jsem mu, protože odpouštět je lidské.