Zapomeň

Válka

Všichni jsme stáli na kopci a pozorovali Bradavice. Atmosféra se dala přirovnat k pohřbu. Těžký vzduch se mísil s různými pocity. Strach, nejistota, bolest. Tentokrát nikdo nebyl nadšený a nedebatoval. Všem docházela situace. Situace,ve které jsme. Stojíme proti nejsilnějšímu kouzelníkovi na světě. Samozřejmě, že Voldemort se za něj považuje, ale všichni víme své. Bez bezové hůlky nemá žádnou šanci proti Brumbálovi nebo Harrymu. Pozorovala jsem hrad s nadějí,že to vzdají. Že se vydají Voldemortovi a bude po válce. Je jasné,že se spousta věcí změní a ovlivní to život spousta lidem,ale ušetří se životy. Voldemort nechtěl bojovat,nechtěl se účastnit nesmyslné války a prolévat životy svých poddaných, svých věrných. Cítila jsem z každého jeho slova odpor. Co ho takhle změnilo ? Co ho donutilo stát se tím,čím je? Odpověď je jednoduchá - Brumbál. Místo toho,aby tenkrát mladému chlapci ukázal cestu, naopak mu nijak nepomohl a nechal ho se svýma myšlenkama být. Všichni víme,jak málo stačí k nápravě člověka. Samozřejmě jsou lidé,kteří se nikdy nepoučí. Ale Voldemort - Tom Raddle, takový nikdy nebyl. Byl to chytrý a mocný kouzelník. Mohl dosáhnout velkých věcí a mohl udělat průlom v kouzelnickém světě. Ale jak málo stačí,aby se člověk ponořil do zla. Jak málo stačí a je konec. Nikdy k této válce dojít nemuselo. Stačilo tak málo. Tak málo.

Podívala jsem se na Voldemorta. Nasával vzduch do plic a těžce ho vydechoval. Nechtěl to. Podívala jsem se na Draca,co stál vedle mě. Věděl, že přichází konec. Ta bolest se mu značila v očích a jeho tělo se třáslo. Podívala jsem se i na zbytek Smrtijedů. Někteří nebyli tak špatní a někteří bohužel ano. Ale proč? Jednoduše. Byli to obyčejní kouzelníci plní nadějí. Ale jednoho dne jim to vše někdo vzal. A oni už nevěřili v dobro. A ani já v něj nevěřím. Protože jediný,kdo ničí svět a ideály, jsme my - lidi. Každý z těch lidí si něco prožil. Bolest, zklamání, padnuli na úplné dno. Jenže neměli nikoho,kdo by jim ukázal cestu. Tak fungovali s tím, co měli. Přidali se k odpadlíkovi - přidali se k někomu,kdo to měl stejně. Všichni ho obdivovali. Připojili se k Voldemortovi.

,,Vždycky existuje nějaká naděje ne?" Zeptal se Draco a já se usmála.

,, Určitě existuje naděje, žít bez naděje,znamená nežít." Dodala jsem a dotkla se jeho ruky. Drželi jsme se za ruce a v povzdálí nás sledoval Severus. Měl se vrátit k Brumbálovi, ale on ne. Stál na straně zla. Jak slíbil,ač se ho nikdo o to neprosil, stál tam kvůli mě. Všichni jsme čekali na rozkazy. Avšak nic se nedělo. Kromě toho, že v Bradavicích vytvořili štít. Ve všech pohádkách by je uchránil. Bohužel realita je jiná. Štít není dostatečně silný,aby tolik Smrtijedů zastavil na dlouho. Voldemort se začal smát.

,,Taková pošetilost." Odplivl si a hladil Nagini. Ta se opírala o jeho tělo. Po chvíli se Voldemort napřímil a začal mluvit. Měl mocné schopnosti. Dostal se do hlavy všem.

,, Vydejte Harryho Pottera do hodiny a ušetřím všechny ossstatní. Nikdo nemusssí zemřít. Vydejte ho a nic se vám nesstane." Šeptal všem do hlavy.  Jakmile domluvil, přemístil se s věrnými pryč. Já s ním nešla. Měla jsem za úkol hlídat zbytek Smrtijedů.

***

Minuty plynuly strašně pomalu a  Voldemort nikde. Hodina byla pryč a Smrtijedi byli nervózní,stejně jako já. Začali vše zpochybňovat. Uběhlo dalších deset minut a sesypala jsem se k zemi.

Nepřišel. Zaútočte. Hned. Víš, co máššš dělat.

Draco ke mě přispěchal a chtěl mi pomoct,ale já to odmítla. Stoupla jsem si před všechny a upravila si oblečení. Nastalo ticho a jejich pohledy naznačovali, že chtějí odpověď.

,, Útok!" Vykřikla jsem a všichni se rozeběhli. Válka začala. Všude byl slyšet křik a naříkání a štít se začal pomalu rozpadat. Byla otázka času,kdy se rozpadne úplně. Část Smrtijedů to vzala přes most, ostatní zkoušeli z košťat. Štít pomalu vyhasínal, stejně jako naděje Bradavic na záchranu.

,,Měli bychom jít taky." Pronesl přiškrceně Draco. Zadívala jsem se na něj a přišla k němu. Zůstal tu dokonce i Severus. Sáhla jsem do kapsy a vyndala lahvičku se zelenou tekutinou. Draco se na mě s tázajícím pohledem podíval.

,,Vypij to."

,,Co to je? Chceš mě otrávit?" Musela jsem se zasmát,Draco mě vždy dokázal rozesmát. Jenže do toho vstoupil Severus.

,,Co to je? Chceš ho zabít?"

,, Ochránit." A podala jsem Dracovi lahvičku. Ten ji mnul v ruce.

,,Vypij to." Podívala jsem se Dracovi do očí.

,, Nehodláte se zabít,pane Malfoyi,nebo se pletu?" Draco si nás oba proměřil pohledem. Vzal lahvičku a obsah si nalil do úst.

,,Miluji jí, věřím ji." A polkl. Poslední pohled do očí a Draco padnul k zemi. Severus to nechápal a chtěl vědět proč. Chytl mě za rukáv a já nás přemístila přímo k Voldemortovi. Jakmile jsme se tam ocitli,pochopili jsme,že Voldemort je dost naštvaný a proklíná úplně všechny. Severuse vysvětlení přešlo a stál jen vedle mě. Ani nedutal.

,,Ty víšš, co máš dělat." Ukázal na mě a já jen kývla.

,,A ty Sseverusi, zabiješ Brumbála,máš k němu nejblíž. Vrať ssse do hradu." Zasyčel a Severus kývl. Věděl,že nemá cenu odporovat. A odešel. Neměl šanci.

Já jsem stála vedle něj a čekala. To čekání na tom bylo nejhorší. Harry nikde nebyl a jeho to rozčílilo do běla.

,, Jdeme." A přemístil nás.

Stáli jsme na nádvoří. Vše bylo zdemolované a sem tam se válela mrtvá těla. Bylo mi z toho špatně. Stála jsem stále po boku Voldemorta. Proti nám stál Brumbál a měl na nás namířenou bezovou hůlku. Severus selhal. Prohlížela jsem si studenty a učitele. Nikde nebyl. V hlavě se mi rozeznělo bež. A tak jsem se přemístila do hradu. Všude byly stopy po zápase a mrtvá těla. Bylo to hrozné něco takového pozorovat. Strašně se mi svíralo srdce. Zakopla jsem o další tělo, tentokrát to byl Goyle. Musela jsem jít dál a najít ho. Najít Severuse. Nesměl zemřít. Po chvíli jsem ho našla. Ležel v Brumbálově pracovně a sotva dýchal. Někdo se na něm vyřádil.

,,On. On to věděl." Dostal ze sebe Severus sotva těch pár slov.

,,Mrzí mě to, vydrž prosím." Položila jsem mu ruku na krk a druhou na bok. Severusova krev mi tekla po rukou. Napojila jsem se na Severusovo tělo a modré světlo se zase objevilo. Hledala jsem poškození a našla ho. Rány se pomalu zacelovaly a Severus dýchal poměrně lépe. Po chvíli jsem celá vyčerpaná přestala. Severus se mohl normálně nadechnout.

,,Děkuji. Nezasloužím si to."

,,To ne,ale potřebuji tě."