Zapomeň

První pusa

Anna Blacková

Probrala jsem se někdy v noci. Nevěděla jsem,co je za den a ani kde to jsem. Podle postelí a pachu dezinfekce jsem si domyslela,že jsem pravděpodobně na ošetřovně. Vše mě bolelo, ani nevíte jak. Po těle  jsem měla spousta obvazů. Ve strachu, že je vidět moje znamení zla, jsem se hned podívala na své levé předloktí. Naštěstí jsem si znamení zla zamaskovala dřív,než jsem upadla do bezvědomí.. Úplně jsem na to zapomněla. Nejvíce mě však zarazilo to,že vedle mě na židli spal Snape. To tu se mnou byl? Jeho gesto mi přišlo velmi milé. I přes bolest jsem se musela usmát. Bylo příjemné vědět,že měl o mě starost. Klidně oddechoval a jeho výraz byl uvolněný. I přes to, jaký to je morous, je velmi hezký.

,,Přijdu vám vtipný?" Zašeptal Snape. Strašně jsem se lekla, až jsem sykla bolestí z nečekaného pohybu.

,,Jste v pořádku? Spala jste dva dny. Po Cruciatu se ani nedivím." Dořekl to a vstal. Protáhl si záda a podíval se na mě.

,, Proč tu jste?" Musela jsem se zeptat.

,, Našel jsem vás. Chtěl jsem se pouze ujistit,zda jste v pořádku a také vás požádat,jakmile to bude možné, o nahlédnutí do toho,co se tam stalo, víte  co tím myslím, že?"

,, Dobře,to bych zvládla. Můžeme teď." Snape jen zakroutil hlavou na nesouhlas.

,,Jste slabá, musíte odpočívat."

,,V tom případě vám příště už tu možnost nahlédnout nedám. Chcete-li to vidět, tak jedině dnes." Snape chvíli přemýšlel a povzdechl si. Nakonec tedy souhlasil a pomocí Legilimens si zjistil,co potřeboval. Samozřejmě jsem mu ukázala falešnou vzpomínku. Nesmí vědět,že jsem Smrtijed.

,,To je neuvěřitelné. Takže za to může! A Brumbál ho pořád ochraňuje. To je nevídané!" Rozčiloval se Snape a chodil z místa na místo. Je pravda,že vzpomínku o Harrym jsem nechala stejnou. Chytila jsem Snapa za ruku a donutila ho se posadit.

,, Co bylo už nezměníme,víte to moc dobře. Pro mě se tím ale změnilo vše. Prosím vás,nechte to být pane profesore. Jednak z toho důvodu,že Brumbál stojí na Harryho straně a taky z důvodu,že karma je zdarma. Je to jen otázka času." Snape nevěděl, co má říct a jen se na mě díval naprosto překvapeně a člověk by řekl,že i v šoku.

,,Můžu mít pak prosbu,pane profesore?" Snape jen kývl.

,,Ráda bych si došla do Gringottovy banky a vybrala galeony na novou hůlku, jak jistě víte,žádnou nemám."

,,Galeony za vás vyberu, k Ollivanderovi dojdeme společně. Není teď vhodná doba se toulat sama ulicemi."

,,Děkuji, vašeho doprovodu si vážím." Zívla jsem  si a otočila jsem se a šla spát. Možná se mi to zdálo,ale Snape měl podezření. Naštěstí to nijak neřešil a pochopil,že chci jít spát. Vstal a v tichosti opustil ošetřovnu. Když jsem byla sama a věděla,že mě nikdo nevidí, podívala jsem se na svou ruku a pomocí lehkého krycího kouzla, které zvládnu bez hůlky, si ho opět odkryla. Lebka a had. To tetování mě děsilo. Ale pro spravedlnost se občas musí riskovat. Nemyslíte?

***

Po týdnu mě madam Pomfreyová konečně propustila. Měla jsem spousta času na myšlení a taky jsem si promyslela,jak vše udělám. Díky svému rozhodnutí stát se Smrtijedem jsem se připravila o život. Každý ví,že dobro vždy vyhraje nad zlem. Ale jak se říká,něco špatného je někdy i pro něco dobrého. Alespoň jsem nebyla sama. Celý týden mě navštěvovali spolužáci. Nejvíce Draco a Pansy. Dvakrát se za mnou zastavila i Hermiona s Lenkou. Bylo vidět, že se najde spousta lidí,kterým nejsem lhostejná. Velmi mě to potěšilo. Snape se naštěstí neukázal. Byla jsem za to ráda.

,, Jsem tak ráda ,že jsi v pořádku." Objala mě Pansy na cestě z ošetřovny.

,, Děkuji Pansy, jsem za tebe ráda." A objala jsem kamarádku zpět.

,, Zajdu si do sovince a sejdeme se na obědě?" Zeptala jsem se jí a Pansy přikývla.

,,Tak zatím." Rozloučily jsme se a já se vydala do sovince.

Byla sobota a já nechtěla Snapea nahánět po celém hradu. Říkal,že jakmile budu připravená, ať za ním přijdu. Pohladila jsem svoji sovičku Freyu. Její krásné, černé peří, se na světle lesklo. Začala jsem psát vzkaz.

Jsem připravená. Můžu kdykoli vyrazit.

Blacková

Přivázala jsem sovičce vzkaz na nohu a poslala ji za Snapem.Po pár minutách se sovička vrátila zpět se vzkazem.

Buďte v poledne na nádvoří.

S.S.

Tak tohle bychom měla. Šla jsem tedy do velké síně a dala si s Pansy oběd. V poledne jsem již čekala na nádvoří. Snape byl přesný jako hodinky. Podíval se na mě a kývl na pozdrav a nabídl mi ruku. Jakmile jsem se chytla, ocitli jsme se v Příčné ulici.

,, Sežeňte si hůlku. Potřebuji si něco ještě zařídit. Sejdeme se pak před obchodem." Řekl Snape a odešel. Vešla jsem do krámku a zavřela za sebou dveře.

,, Vítám vás slečno Blacková, hůlka již neslouží?" Zeptal se pán Ollivander s úsměvem na rtech.

,, Dobrý den, bohužel mi byla odcizená."

,,To mě mrzí slečno, takže se na to vrhneme, pokud si dobře pamatuji-" začal hledat v různých šuplících pro mě hůlku.

,, Vinná réva, jádro z jednorožce." A podal mi hůlku. Hůlka bohužel se mnou nespolupracovala a rozbila jsem panu Ollivanderovi vázu.

,,Tak tahle ne.". A začal hledat dál. Bohužel ani pokus dvě ani tři se neosvědčil.

,,Co já s vámi." Zamyslel se a najednou ho něco napadlo.

,, Ebenová hůlka, jádro z dračího srdce,čtrnáct palců dlouhá." Najednou jsem pocítila tu opojnou magii. Tohle byla má hůlka. Usmála jsem se.

,,Jste velmi silná čarodějka, až moc silná." Pronesl trochu děsivě a převzal si ode mě galeony. Poděkovala jsem mu a odešla před krámek. Snape na mě již čekal. Hůlku jsem si schovala a vydala jsem se se Snapem zpět.

K mému překvapení jsme se sice ocitli v Prasinkách. Tázavě jsem se podívala na Snape a ten jen pokrčil rameny a letmo se usmál a šel  ke třem košťatům. Následovala jsem ho. Usadili jsme se ke stolu, který byl zastrčený úplně vzadu. Takže jsme měli soukromí.  Kromě hostinského nás nikdo nemohl vidět. Snape objednal dva máslové ležáky. Můžu říct,že mi máslový ležák opravdu chutná. Chvilku jsme seděli v poklidu  až Snape prolomil ticho.

,,Chtěl bych se vám upřímně omluvit za ten večer,jak jsem vás odmítl. Není to tak,že bych neměl zájem. Jste krásná a inteligentní žena. Bohužel vím, že válku nepřežiji. Tudíž vám nechci slibovat něco,co vím,že nedokážu. Budu to možná pár měsíců,možná týdnů. Nechci vám ublížit."

Díval se na mě a já neměla slov. Snape vyjádřil city? Zčervenala jsem. Buď teď nebo nikdy. Chtěla jsem přece změnit svůj život ne?

,,Ráda těch pár týdnů strávím s vámi. I pro mě válka znamená konec. Důležité je,že jste na straně dobra. Ta vždy vyhraje." Usmála jsem se a spadl mi kámen ze srdce. Když jsem ho pozorovala, přišlo mi,že něco tají. Možná se mi to jen zdálo. Každopádně jsme si neměli oba co vyčítat, že?

Po ležáku jsme si dali ještě dvě skleničky ohnivé whisky. Uvolnilo to příjemně atmosféru. Sice jsme se téměř nebavili, ale i tak mi stačilo být v jeho přítomnosti. Po pár minutách jsme se dali na odchod. Místo přemístění jsme šli do hradu pěšky. Bok po boku a s dobrým pocitem. Když jsme došli v tichosti do hradu, Snape mě doprovodil rovnou na kolej. Nebylo sice pozdě, ale co jiného bych dělala.

,,Děkuji." Pronesl a chystal se odejít. Teď nebo nikdy. Chytla jsem ho za ruku a otočila na sebe. Stoupla jsem si na špičky a rukou jsem ho jemně chytla za tvář a políbila. Spolupracoval. Náš polibek byl vášnivý a přitom se Snape choval,jako bych byla z cukru. V břiše mi lítaly motýlci. Snape polibek prohloubil a pohladil  mě po tváři a pak se odtáhl .Oba jsme sotva popadali dech. Já musela být rudá až na zadku.

,,Hezký den slečno." Řekl rozpačitě Snap
e.
,,I vám pane." A s úsměvem jsem odešla na kolej.