Zapomeň

Dva životy

,,Draco, Bože, co se ti stalo?" Křičela jsem a tlačila na jeho rány. Krvácely moc silně.

,,Eh.. Anno."

,,Nic neříkej, hned dojdu pro pomoc, dojdu pro ředitele, pomůže ti." Chrlila jsem ze sebe. Jenže by to byl nebyl Draco, kdyby neměl věčně s něčím problém. Podíval se mi do očí.

,,Pro.. prosím, jen Severuse...nikdo ... jiný..." Dořekl to slabým hlasem plným beznaděje.

Sakra, musím najít Snapea, jenže Draco nemá dost sil. Bože. Začala jsem panikařit. Co mám ksakru dělat? Mysli! V tu chvíli mě to napadlo. Zkusím to. Musím to zkusit. Možná je to Dracova jediná šance, protože v Bradavicích se nesmí přemisťovat.

Posadila jsem se a stále tlačila na Dracovy rány. Nádech. Výdech. Zklidnila jsem tep a vybavila si jezero. Krásné černé jezero, vybavila jsem si přesně, kde jsem, kde se nachází Draco. Můj kamarád. Jediný člověk, který se mnou nemusí mluvit a chápe mě. Znovu jsem se nadechla a zkusila najít spojení. Jemně mě začaly brnět prsty, ano. Cítila jsem spojení. Musím to zkusit. Pomoc, Severusi, Draco je raněný. Pořád jsem to opakovala a soustředila se na spojení. Trvalo to možná minutu a prásk.

Z ničeho nic se objevila černá šmouha a z ní vylezl Snape a hnal se k nám. Kleknul si vedle Draca a zkoumal míru poškození. Mě nezbylo nic jiného, než ho pozorovat. Jeho černé vlasy mu padaly do obličeje a byl celý nesvůj. Vzal svou hůlku do ruky a namířil na Dracovu hruď. Šeptal nějaká slova a rány se začaly pomalu zacelovat. Bohužel při vší smůle se rány nezatáhly celé. Snape si povzdechl a podíval se mi do očí. Jeho černé oči se vpíjely do těch mých.

,,Zranění je moc hluboké, nedokážu zacelit všechny rány." Se slzami v očích jsem se podívala na Draca. Jeho dech byl čím dál hrubší a začal sýpat. Tep mu začal slábnout.

,,Musíte mu pomoct přece! Jste profesor, máte zkušenosti!" Křičela jsem na něj. On se jen na mě podíval a s hořkostí v hlase mě poslal pryč. Abych zmizela. Dracovi nebylo pomoci.

,, Vy to dokážete, věřím ve Vás!"

,,Je mi líto, moje schopnosti nejsou na takové úrovni, abych ho zachránil." Povzdechl si a konečně jsem viděla i jinou emoci než vztek a opovržení. Byl to strach, nepřekonatelný strach. A bolest. Nevěděla jsem, co pro něj Draco znamenal.

Zachraň ho..... jsi světlo

Zase mi zněl v hlavě cizí hlas. Jak ho mám proboha zachránit já,když to nedokáže nejlepší profesor na škole? Jsem světlo. Co to znamená? Pak jsem se zamyslela. Ano! Modré světlo. Přišla jsem k Dracovi a sotva dýchal. Snape u něj pouze seděl a hleděl na něj. Musela jsem mu pomoct. Chytla jsem Draca za ruku. Soustředila jsem se pouze na svůj tep. Když jsem se zklidnila, snažila jsem se najít Draca. Chvíli to trvalo. Byl strašně moc slabý. Byl slabý a já ještě slabší. Moc jsem se snažila mu pomoct, ale jako by mi něco chybělo. Pořád jsem se snažila. Našla jsem jeho poškození a soustředila se na zacelení. Oči jsem měla stále zavřené a cítila jsem, že to funguje. Bohužel ne tak moc. Tak moc jsem se snažila. Rány byly zacelené více, ale stále byl v ohrožení života.

,, Pokračujte, zvládnete to." Vybízel mě Snape. Opět jsem vyhledala zranění a ucítila mnohem více energie. Snape mě položil ruku na rameno. Jeho dotek rozproudil mnoho energie. Tolik energie, abych zachránil člověka. Slyšela jsem tep, Dracův tep. Byl silnější, srdce mu bilo hlasitěji až se nadechl. Já to zvládla. My to zvládli. Draco žije. Otevřela jsem oči a Snape přistoupil k Dracovi.

,, Jak se cítíš, jsi v pořádku?" Mluvil na něj Snape.

,, Zvládneš jít?" Draco jen na něj přikývl a Snape mu pomohl ze země. Draco mě objal a šeptem mi poděkoval.

Snape ho chytil a chystal se s ním přemístit. Před tím,než se přemístili, na mě Snape pokynul hlavou. Pochopila jsem to jako díky. A byli pryč. Zůstala jsem tam naprosto sama. Sama se svýma myšlenkama.

Severus Snape

Seděl jsem ve svém černém křesle. V ruce držel sklenici s ohnivou whisky. Zlatavá tekutina se rozlévala ze strany na stranu. Neměl bych pít. Jenže alkohol je jediná věc, která dělá tenhle prohnilý svět na chvíli trošku přijatelným. Se svým osudem jsem se smířil. Věděl jsem dopředu, že tuhle válku nevyhraji. Zůstanu poražený. Zůstanu sám. Jenže já smysl života ztratil už mnohem dřív. Věřil jsem a byl jsem podveden. A s tím pocitem už usínám moc dlouho. Na druhou stranu, možná nepřežiji tuhle válku, ale dočkám se konce. Konce, kdy se shledám s Lilly. Sladkého konce.

Z myšlenek mě vytrhla bolest hlavy. Co to ksakru? Viděl jsem černé jezero a nějaký kámen, viděl jsem Draca a nějaký hlas mi říkal, že je raněný. To není možné. Položil jsem ohnivou whisky na stůl a zarazil se. Co když to je léčka? Jak se mi mohl někdo dostat do hlavy? To umí jen silný kouzelník. Situace se mi nezdála. Musím to prověřit. Hůlku jsem si připravil na případný útok a přemístil se. Jediný, kdo tu byl, byla Blacková. Brečela a skláněla se nad Dracem. Bože. Draco umírá. Okamžitě jsem poznal o co se jedná. Zakázané kouzlo a hlavně, mé kouzlo,co jsem vymyslel já! Sectumsempra.

Okamžitě jsem k Dracovi přistoupil a šeptal Vulnera Sanentur. Mělo by to zacelovat jeho rány. Proč to nefunguje? Blacková se mě snažila povzbudit,bohužel bezúspěšně. Koukal jsem na Draca, jak umíral. Byl jsem naprosto na dně. Měl jsem za úkol Draca chránit. Slíbil jsem to Narcise. Zemře Draco a zemřu já. Čekal jsem trošku více epický konec mého žití zde na zemi.

Chvíli jsem se užíral myšlenkami,co mám dělat. Blacková si sedla a z ruky ji vyšlo to modré světlo. Pozoroval jsem jí. Soustředila se a opravdu se to dařilo, Dracovy rány se zacelovaly,ale pomalu. Neměla dost síly. Když otevřela oči, byla zklamaná. Nechtěl jsem ji viděl tak zklamanou,nemohla za to a vyčítala si to. Vyčítala si moji chybu, zase.

,, Pokračujte, zvládnete to." Snažil jsem se jí podpořit. Opět se dala do práce a z rukou jí vyšlo modré světlo. Něco mě říkalo,že bych ji měl pomoct. Šel jsem k ní a váhavě se na ni podíval. Tak moc se snažila. Sáhl jsem ji na rameno a snažil se ji předat trochu síly. Cítil jsem,jak kolem nás proudí moc magie a pak se to stalo. Draco začal dýchat a rány se zacelily. Okamžitě jsem k němu šel , byl v pořádku. Sice slabý, ale ona to dokázala. Zachránila ho. Zachránila mě. Pomohl jsem Dracovi vstát, jen Blackovou objal a já se zhostil přemístění, než jsem se přemístil, kývnul jsem na ni s nekonečným vděkem a přemístil jsem nás.

Předal jsem Draca madam Pomfreyové s tím, že mu vybuchl kotlík. Věděl jsem, že bude v pořádku. Vrátil jsem se do sklepení a vrhnul do sebe půl flašky whisky. Sotva jsem doklopýtal do postele. Musím si s ní promluvit. S tou myšlenkou jsem usnul.