Zapomeň

Naivka

,, Pokud si myslíte,že ta oslava je tajná a nikdo o tom neví,tak vás můžu uklidnit. Vím to pouze já. O těchto akcích vím. Již jsem měl v plánu to osobně narušit a poslat všechny na své koleje." Pronesl a celou si mě prohlédl.

Mohlo mi to dojít, jak by obávaný profesor Snape nemohl něco nevědět? Chtěla jsem mu naznačit,že se mi spát ještě nechce, že bych se ráda usadila ve výklenku a byla na chvíli sama, jenže mě předběhl.

,, Je to sice proti školnímu řádu,ale nabízím vám na dnešní večer společnost,pokud nemáte v plánu něco jiného." Nejdříve jsem chtěla odmítnout, ale nakonec to nezní také vůbec špatně.

,,Uvítala bych společnost."  Pousmála jsem se a Snape, jako gentleman mi nabídl rámě. Velice mě to překvapilo.A tak jsme šli pomalou chůzí do sklepení. Někomu by to možná přišlo divné,ale já jsem byla ráda,že mohu nahlédnout trošku do jeho života a soukromí. Byt měl vcelku hezky zařízený. Měl ohromný, zděný krb. Naproti krbu byla černá, kožená pohovka. Před pohovkou byl dřevěný stolek a na něm spousta knížek. Všimla jsem si i románu Pýcha a předsudek. To bych do Snapa neřekla. U krbu bylo křeslo s malým stolkem a lampičkou. Za pohovkou byla přes celou zeď knihovna. Bylo to tu naprosto útulné. Asi tak nějak bych si to představovala já.
,, Posaďte se." Nabídl mi Snape. Posadila jsem se na pohovku a dále se rozhlížela a přitom pozorovala Snapa, co dělá. Z jeho tajné skrýše vyndal láhev se zlatavou tekutinou. Musela jsem se potichu zasmát. Přišlo mi,jako kdyby se bál, že mu to někdo vypije. Vzal dvě sklenky a naplnil je tou tekutinou. Jednu podal mě a druhou si nechal pro sebe a usadil se na pohovku vedle mě.
,, Důvodem, proč alkohol schovávám,je Brumbál. Nerad vidí, když někdo pije. Když já piju."
,,Přijde mi, že Brumbál se všemi jen manipuluje. Vám to nepřijde?" Povzdechla jsem si a napila se alkoholu. Ohnivá whiskey mi tančila po jazyku a jemně mě pálila v krku. Snape se napil také a stále mě sledoval.
,, Máte pravdu." Chvíli jsme v tichosti seděli až mě to nedalo.
,, Proč se takhle ke mě mile chováte? Ze začátku roku jsem pro vás byla přítěž." Pravděpodobně jsem Snapea dosti svou otázkou vykolejila. Položil sklenku na stůl a podíval se na mě. Jeho výraz nebyl ani plný zlosti, ani smutku. Byl uvolněný.

,, Víte,neudělal jsem v životě moc dobrých rozhodnutí. Okolnosti mě přinutily dělat věci,které jsem nechtěl a ze srdce se za to nenávidím. Zajisté. Mohl jsem odmítnout, ale jak jistě víte, Brumbál má moc. A já, jakožto bývalý Smrtijed, jsem neměl na výběr a musel jsem se smířit s tím, co mi život nabídl. Tudíž být vězněm Brumbála." Hlas se mu zlomil. Bylo vidět, kolik bolesti si prožil. Proto mi maminka do hlavy vždy tloukla pořekadlo ,, Nesuď nikoho, dokud si neobuješ jeho boty."

,, Nemusíte být přece tam,kde nechcete. Jste volný člověk. Můžete být kýmkoli a dělat co se vám zlíbí." Snape se jen zoufale zasmál a promnul si kořen nosu.

,, Slečno, napáchal jsem tolik zla, že mě již nikde nikdo nepřijme. Jsem zlý člověk a každý ve mě vidí jen smrtijeda. Nic než smrtijeda."
,,Zlý rozhodně nejste. Jste jen zlomený. Ne každý si o vás myslí jen to špatné." Snažila jsem se ho povzbudit, ale bohužel vše bylo v něm moc hluboko zakořeněné. Trpěl a tak moc. Jak ráda bych mu pomohla být jiným.

,, Slečno,kdyby vám ublížil nejlepší přítel, který by neměl na výběr, dokázala byste mu odpustit?"
,, Samozřejmě,od toho je přátelství. O podpoře a vzájemné ochraně. Hlavně každý si v životě zaslouží druhou šanci." Snapea má slova dojala. Teda myslela jsem si to, bohužel nikdy emoce nedával najevo a bylo těžké to odhadovat. Seděli jsme dál v tichosti a nikdo neměl nic konkrétního na srdci. Upíjeli jsme již druhou skleničku a za praskání krbu jsem pomalu usínala. Whisky na mě dost působila. Snape to pravděpodobně poznal. Vstal a nabídl mi svou ruku.
,, Zatancujeme si, nejste-li proti."
,,Bohužel neumím tancovat." Zastyděla jsem se. Své možnosti znám a vím,že já a tanec nejde dohromady. I koza tančí lépe. Snape se jen zasmál. Určitě zase četl mé myšlenky. Vzal mě za ruku a druhou mi dal na bok.

Nechte se vést

A tak jsem se nechala. Byl to výborný tanečník a výborný učitel. Ladně jsme tancovali do rytmu hudby. V tu chvíli jsme byli jenom my dva. Nevnímala jsem svět okolo a nechala se unášet melodií a Snapem. Po chvíli mě to tak uchvátilo, že jsem jemně položila hlavu na jeho rameno. Voněl tak úžasně po bylinkách. Nic nenamítal a stále jsme ladně tančili. V břichu mi létali motýlci a mé srdce poskočilo.. Krev mě vřela touhou. Tento pocit jsem neznala. Bylo to tak procítěné. Zvedla jsem hlavu a naše obličeje dělilo pár centimetrů. Snape se na mě díval a já na něj. Cítila jsem něco,co jsem nikdy necítila. Tak tohle je ta láska? Nebo je to spíš pocit,že vás ten druhý přitahuje? Bude to můj první polibek? Ale jak se říká, nic krásného netrvá věčně. Snape zpanikařil a pustil mé ruce a s omluvou se vzdálil a šel si dolít whiskey. Zklamalo mě to. Jak by jeho rty chutnaly? Jaké to je někoho políbit? Stále jsem tam stála v tranzu.
,, Slečno,je dost pozdě. Doprovodím vás na kolej." Pronesl Snape a odpověď ne by pravděpodobně nevzal. Šli jsme mlčky až jsme došli před obraz Salazara Zmijozela. Avšak když jsem se otočila,že mu poděkuji a rozloučím se, již za mnou nestál. Bylo to pro mě obrovské zklamání. A upřímně to zabolelo. Ale co jsem si mohla myslet. Že by mě měl rád? Potřeboval se vypovídat a já mu to dopřála. Už vím, proč jsem nikdy neprahla po vztahu. Co jsem si to myslela? Mezi námi je velký rozdíl. Jsem tak blbá. Studentka a profesor? Bylo mi zle si myslet,že by něco takového mohlo vzniknout. Jenže problém byl,že já bych to chtěla. Chtěla bych ho mít. Nikdy jsem neměla takový pocit, jako s ním. A nikdy mít nebudu.

Nežiješ v pohádce ty blbko!

Pomyslela jsem si a vydala se totálně unavená na kolej, kde naštěstí ještě nikdo nebyl.