Zapomeň

Vodní svět

,, Jak se těšíš na další úkol?" Zeptal se mě Draco. Upřímně jsem se k tomu nějak neměla a zapomněla jsem i na to,že se vlastně účastním turnaje.

,, Ani mi o tom nemluv." Sklopila jsem zrak a čekala na zbytek studentů z naší koleje,abychom se vydali k Černému jezeru.
Dnešek byl pro mě katastrofa, nejenže jsem nevěděla, co se bude dít, ale ke všemu mě naprosto opustila dobrá nálada a ten pocit,že to zvládnu. Můj život nějak neměl smysl. Prostě ho postrádal. Bez rodičů, bez domova.

,, Kde je vůbec Pansy, Draco?" Draco se začal rozhlížet kolem sebe a pak se ptal ostatních spolužáků. Nikdo o ní neměl ani tušení,kde by mohla být. Zajímavé.

,,To se Pansy nepodobá, však z toho byla naprosto unešená, určitě by to nevynechala."Oba jsme se na sebe s Dracem podívali a dál to neřešili. Určitě měla nějaký důvod.

***

,,Takže milí studenti a profesoři, vítám vás ve druhém kole turnaje čtyř kouzelníků! Tentokrát se jedná o velice nebezpečný úkol. Na dno jsem každému uložil věc, která je pro vás důležitá. Jak víte,úkolem je tu věc najít a přivést ji sem ke mě. Kdo odhalí a přinese věc dříve, vyhrává. Poprosím potlesk pro naše zúčastněné!" Radostně Brumbál vykřikl.

Všichni začali jásat a křičet. Každý samozřejmě sám pro svoji kolej, ale upřímně. Ani své vlastní myšlenky jsem neslyšela. Svlékla jsem si oblečení a zůstaly na mě jen černé,jednodílné plavky. Ze zvědavosti jsem se nenápadně rozhlédla a mé oči spočinuly na Cedricovi. Nějaké děvčata si šeptaly,že má úžasné tělo a svaly. A opravdu, měl opravdu vymakané svaly. Jenže bohužel svaly mozek nezachrání. Zahnala jsem myšlenky a připravila si do ruky žaberník.

,,Takže jak vidím,všichni připraveni. Takže dámy a pánové , zahajují druhé kolo turnaje čtyř kouzelníků!"

V tu chvíli vystřelili světlici a pro nás to znamenalo jediné. Do vody. Roger se Cedricem okamžitě skočili do vody a já se vydala hned za nima. Před tím,než jsem skočila,  jsem si vložila žaberník do úst. Chuť byla naprosto odporná, to je naposledy,co něco takového zkouším. Po pár sekundách ve vodě a ukrutné bolesti mi narostly žábry a blány mezi všemi prsty. Nohy vypadaly více jako ploutve a hlavně sejsem se mohla nadechnout. Alespoň něco se mi podařilo nezkazit. Proplouvala jsem opatrně temným jezerem až na úplné dno, kde byly zelené řasy. Omylem jsem se o jednu otřela nohou a zjistila,že mě dotyčná řasa popálila. Bolest byla neskutečná. Jenže čas mě tlačil, musela jsem plavat dál. Po chvíli už tolik světla nebylo. Blížila jsem se opravdu na samotné dno  Vyndala jsem hůlku a svítila jsem si na cestu. Všude bylo hrobové ticho. Kromě pár rybek zde nikdo nebyl. Tedy myslela jsem si to.  Plavala jsem dál a narazila na temnou jeskyni. Nejdřív mě napadlo,že by to mohlo být tam, ale to jsem rázem zavrhla,když se po mě začalo sápat chapadlo. Oliheň!
Okamžitě své hnusné chapadlo obmotala kolem mé nohy. Snažila jsem se osvobodit, ale přestala jsem v tu chvíli přemýšlet. Najednou mě oslepilo modré světlo a oliheň mě pustila. Přišlo mi vše až moc jednoduché. Přede mnou byl vodní lid. Všichni mě pozorovali a nikdo nic neřekl. O vodních lidech se říkalo,že nebyli moc přátelští. Naopak si bránili své území a každého,kdo tam vstoupil,toho vyhnali či dokonce zabili. Už jsem se smiřovala se smrtí, když v tom jeden promluvil.

,,Dávej si pozor, na souši už ti nepomůžeme."Melodicky zazpíval jeden muž z vodního lidu a rukou ukázal na směr, kam mám jít.

Nikde po cestě na mě žádné další nebezpečí nečekalo. Proč? Je to strašně moc jednoduché. Najednou se přede mnou objevilo světlo a tam byly uvázané čtyři postavy. Tak o tom Brumbál mluvil! Byla tam přivázaná Hermiona, Pansy a další dva chlapci z jiných kolejí. Okamžitě jsem se vydala k Pansy. Nebyla jsem zde první. Cedric chtěl pomoct i Hermioně, ale v tu chvíli se do něj pustili Ďasovci. Pustil Hermionu a vzal svého spolužáka a plaval pryč. Nečekala jsem na nic a odvázala Pansy a plavala na hladinu. Ještě jsem se stihla otočit. Harry zápasil s Ďasovci. V duchu jsem se ušklíbla. Jakmile jsem se dostala s Pansy na hladinu, přišla jsem o žábry a vše bylo jak mělo. Samozřejmě jsem se musela ujistit. Hagrid mi pomohl z vody a všichni mi začali  gratulovat. Pansy se stále dostávala ze šoku. Nevěřila tomu, že byla součástí úkolu. Nakonec zbývali dva, co nebyli ještě na hladině - Harry a Roger. Rogera bohužel vyřadili a zbýval jen Harry. Ten se po pár dlouhých minutách dostal na hladinu také. Samozřejmě velká sláva a ovace. Ještě aby ne, když je to "nejlepší" spasitel a miláček Brumbála. Musela jsem se pro sebe ironicky zasmát. Snape si toho samozřejmě všimnul. Někdy mi přišlo,že opravdu ví,na co myslím. Rázem se mi v hlavě rozezněl hlas.

Ovládejte své myšlenky.

Jistě že. Čte mé myšlenky. Dál jsem radši nic neříkala a na nic nemyslela, nemuselo by to být dvakrát slušné. Brumbál se s radostí ujal mikrofonu a oznámil pořadí. Cedric byl na prvním místě, já jsem obsadila druhé místo, Rogera vyřadili a jako třetí byl Harry. Jenže Harry samozřejmě zachránil dva lidi,namísto jednoho. Což bylo proti pravidlům. Takže hádejte, co se stalo. Harry se dostal na druhé místo a já byla třetí. Samozřejmě všichni byli proti,že to je nefér. Teda ostatně jenom kolej Zmijozelu a pár lidí z ostatních koleji. Zatímco Brumbál to omluvil tak, že Harry prokázal statečnost a chrabrost.

,,To je opravdu nefér, já Harryho zabiju." Rozčiloval se Draco.

,,Měli jsme být druzí!"

,, Já vím Draco a mrzí mě to." S povzdechem jsem se šla osušit a mezi posledními vyrazila do hradu.

Po cestě plné zklamání jsem narazila na dvě osoby. Snape a Potter. Vím,že bych neměla  poslouchat cizí rozhovory, ale ta Zmijozelská povaha!

,, Pane Pottere, domnívám se, že vás trest nemine! Jak mi můžete vysvětlit chybějící žaberník v mém kabinetu? Krádeže nestrpím!" Mluvil až děsivě klidně Snape.

Harry se jen zasmál a očividně si myslel svoje. Nevím, čím to bylo, ale nepoznávala jsem Harryho vůbec, jako kdyby se změnil. Jako kdyby na povrch se projevilo to zlé v něm.

,,Co já vím,já vám nic nevzal, co vím, Blacková měla žaberník." Vítězoslavně se ušklíbnul.

,, Slečna Blacková žaberník dostala ode mě, protože si ho vysloužila, narozdíl od vás, vy budižkničemu." Znechucený výraz Snapa mluvil za vše. Opravdu neměl Harryho v lásce.

Harry pokrčil rameny a dal Snapovi najevo,že rozhodně o jeho mluvu nestojí a má ho u jistých partií. A začal si to mířit do hradu. To Snapea vyprovokovalo.

,,Pottere! Já jsem neskončil!"

,,Ale já jo." Dořekl a začal utíkat jak malé dítě.

,,Ten zpropadenej malej...." Snape drtil hůlku v ruce a mít po ruce kohokoliv, určitě by ho rád obdaroval Cruciaty. V tu chvíli stočil pohled na mě. Ajéje.

,,Dobrý den, pane profesore." Trošku přiškrceně jsem ze sebe dostala alespoň pozdrav.

,, Dobrý den slečno, víte, že je nevhodné poslouchat cizí rozhovory?"

,, Omlouvám se, pane." Jemně jsem se usmála.

Snape nic nenamítal a díval se mi do očí. Nikdy jsem netušila, o čem zrovna přemýšlí.
,,Smím vás doprovodit?" Nabídl se a já s kývnutím ho následovala. Po cestě jsme mlčeli. Upřímně jsem si na to zvykla. Byla jsem ráda,že mě Snape alespoň na kousek pustí k sobě. Když už jsme byli za branami hradu, Snape se na mě otočil a pronesl:

,,Měla jste být druhá." Lehce zvedl koutek do úsměvu a vydal se pryč. V dálce jsem sledovala jen černý plášť až nakonec zmizel za zdmi hradu.