Zapomeň

Bez vysvětlení

Severus Snape

Po tom všem jsem měl smíšené pocity. Nehledě na to,že jsem nemohl spát a natož pořádně učit. Dnes měli pustit Blackovou z ošetřovny. Celou dobu jsem na ni dohlížel,jak mě prosil, spíše nutil Brumbál.

Po chodbě se linulo spousta studentů, byl čas večeře. Upřímně se mi tam nechtělo, ale můj žaludek si myslel něco jiného. Tentokrát to ve velké síni žilo. Blížil se čas turnaje tří kouzelníků a všichni si o tom samozřejmě museli štěbetat. Jak já tyhle akce nesnášel! Jediné pozitivum na tom bylo,že jsem nemusel učit. Po večeři jsem si šel vychutnat pár hříšníků. První mě dostal líbající se pár v zakázaném podlaží.

,, Ach pan Weasley a slečna Brownová." Můj hlas se linul dlouhou chodbou až se dotyční dva lekli a odtáhli se od sebe. Jak směšné.

,,Strhávám Nebelvíru dvacet bodů za vaše chování, zmizte!" Ani jsem to nedořekl a oba s hrůzou zmizeli bůh ví kde. No to bychom měli, samozřejmě že mě to zvedlo náladu.

Po cestě jsem potkal ještě pár studentů, ale ty jsem nechal odejít s varováním. A pak jsem ji viděl. Byla bledá a šla z ošetřovny a zrovna proti mě. Přišel jsem si jako špeh. Ale já vlastně jsem špeh. Pro Merlina nad čím to přemýšlím. Nahodil jsem svůj arogantní výraz a prošel kolem ní. Když jsem zašel za roh, dost jsem si ulevil. Nedalo mi to a podíval jsem se. Stála tam s Brumbálem. Co by jí asi tak mohl chtít? Neměl jsem tušení, ale cítil jsem, že to má co dočinění s tou nehodou v Zapovězeném lese. Cítil jsem se zodpovědný za svoji chybu. Co čert nechtěl, v tu samou chvíli mě začalo pálit znamení zla. Pán Zla si mě vyžádal. Okamžitě jsem se vydal na cestu.

Přemístil jsem se na Malfoy Manor. Vždycky jsem to tady neměl rád. Štěrk mi křupal pod nohama a vítr si pohrával s mým pláštěm. Byla tu nesmírně temná atmosféra. Jak já tyhle schůze nenáviděl. Vešel jsem dovnitř a nadechl se. Věděl jsem už předem, že to nedopadne dobře. Neměl jsem dostatek informací. Někdy skloubit školu a povinnosti nejde.Vzal jsem za kliku a vešel do místnosti. Všechny oči padly na mě.

,, Ach Severusi, rád tě vidím." Zasmál se Pán Zla.

,,Máš pro mě dobré zprávy, Severusi?"

,, Pane, při vší úctě, Brumbál hodlá pořádat turnaj tří kouzelníků. Můžu zařídit, aby se tam Harry dostal."

,,Víc nemáš, Severusi?"

,,Brumbálova armáda je bohužel stále nezvěstná, nevedou žádné stopy k jejich skrýši." Jen jsem to dořekl, Pán Zla vstal a mířil ke mě. V ruce držel hůlku.

,,Nepotěšil si mě Severusi, Crucio!" Tělem mi projela obrovská bolest. Z úst a nosu mi začala téct krev. Nápor bolesti jsem ještě chvíli zvládal. Když už se dosti pobavil, nechal mě být. Po těle jsem měl rány a některé dost krvácely.

,,Můžeš jít Severusi, příště očekávám výsledky a turnaj nějak zařiď.."

Vstal jsem a klopýtal zpět za hranice Malfoy Manor. Tentokrát mě Pán Zla šetřil. Sebral jsem poslední síly a přemístil se do své komnaty. Vzal jsem si potřebné lektvary a vydal se za Brumbálem.

Nemohl jsem samozřejmě přeslechnout,že tam není sám. Blacková. Měl jsem tušení a vydal se okamžitě bez klepání dovnitř.

,,Pane řediteli, mám neodkladnou informaci." Štekl jsem a podíval se na Blackovou. Poděkovala mi? Nebo se mi to zdálo? Brumbál ji propustil a já začal vyprávět a dohadovat se s tím senilním dědkem. Po půl hodině zbytečné konverzace jsem se vydal do svých komnat. Byl jsem tak unavený, že jsem došel do učebny a jediné, na co jsem se zmohl, bylo zívnutí a propadl jsem se do říše snů.

Anna Blacková

Bylo ještě brzy, když jsem se probudila. Přemýšlela jsem o všem,co se stalo. Musela jsem vidět Snapea a zeptat se na spousta věcí, možná on by mi dokázal pomoct.  Nebo spíš jsem si to myslela. Sebrala jsem kabát a vydala se do sklepení. Někteří studenti byli vzhůru,jiní ne. Kdo by taky vstával tak brzy o víkendu? Cesta mi netrvala dlouho, díky Hermioně jsem měla lepší přehled. Ještě že jsem jí potkala. Když jsem došla před učebnu, doufajíc, že ho zde najdu, dveře byly otevřené. Bez zaklepání  jsem vešla nejistě dovnitř a uviděla Snapa v polosedě na židli. Ruce měl založené na hrudi. V jednu chvíli jsem myslela, že zaregistroval mojí přítomnost, ale jen se zavrtěl do židle a spal dál. Takhle vůbec nevypadal špatně. Jeho obličej byl uvolněný a dokonce se mi zdálo,že se i smál. Snape a smát se? Ano,opravdu mě to rozesmálo.

,,Přijde Vám něco vtipného na tom,mě pozorovat v sobotu ráno,v mé učebně, kde nemáte co dělat?" Řekl prostě a promnul si oči.

,,Omlouvám se, ale potřebuji s Vámi mluvit."

,, Zajisté, bohužel já s Vámi mluvit nechci,slečno." Povzdechl si a zvedl se.

,, Prosím, nemám nikoho jiného,komu bych to řekla." Zkusila jsem psí oči a sedla si na lavici. Ale Snape byl tvrdý.

,, Jak jsem řekl, nemám zájem." Zvýšil hlas.

Koukala jsem na něj v tichosti a doufala,že si to rozmyslí a zkusí mě vyslechnout.

,,Neříkal jsem, že máte zmizet?" Řekl už trošku razantněji.

,,Dejte mi deset minut a pak už Vás nebudu obtěžovat, prosím." Snažila jsem se trošku hrát na city.

,, U Merlina! Vy jste tak otravná,tak fajn. Co máte na srdci?" Řekl to s takovým odporem. Že já si vybrala zrovna jeho. Možná jsem to měla napsat na kus papíru a spálit. Vyšlo by to nastejno.

,,Viděl jste to modré světlo že, co to bylo? Jaktože jsem někoho zbavila kletby a hlavně, proč po mě Brumbál jde, proč mě musíte hlídat?" Chrlila jsem jednu otázku za druhou. Snape si promnul kořen nosu a založil si ruce na prsou.

,,Kdybych to věděl, rád bych Vám to řekl a zbavil se Vás. To mi věřte."

,,Musíte něco vědět přeci!"

,,Nevím, ale zkuste si to najít v knížce Prastaré magie. Víc Vám neporadím a teď už jděte!"

,,Děkuji, ale to nevysvětluje proč mě hlídáte."

,,Slečno Blacková,některé věci nevím stejně, jako Vy. Nejsem bohužel vševědoucí." S touto odpovědí otevřel dveře učebny a naznačil mi,abych odešla. Vstala jsem a šla. Ještě jsem se chtěla na něco zeptat, ale zabouchl mi dveře před nosem. Jaké vychování!

Po cestě jsem potkala Pansy. Povídaly jsme si a říkala něco o turnaji. Že se může přihlásit kdokoli. Ale že tentokrát by Brumbál chtěl, aby se přihlásil každý za svou kolej. Znělo to zajímavě. Rozhodně bych se ale účasnit nechtěla, jelikož si nepřijdu jako silná konkurence. Více se prý dozvíme příští týden. Nemohla jsem se dočkat, tohle jsme v Krásnohůlkách neměli.

Zbytek víkendu probíhal jako vždy. Tréninky famfrpálu a ustavičné vymílání mozku od Pansy. Sem tam jsme se spolu prošly k jezeru nebo do Prasinek a stále řešila, co si má brát na sebe, aby se zalíbila Dracovi. Když už mě konečně opustila, šla jsem si odpočinout k jezeru. Vše bylo v pohodě až do té doby, než jsem našla Draca u jezera. Zkrvaveného Draca.