Zapomeň

Nečekaný zvrat

,,Anno,mě se tam nechce." Skuhrala Pansy a loudala se po chodbě za mnou.

,,Myslíš,že mě jo? Kdyby si byla zticha,mohly jsme se už válet v posteli." Uraženě jsem popichovala svoji kamarádku.Když jsme došly před kabinet Snapa, zaťukala jsem a hned nám otevřel. Přesný jako hodinky. Ostatně jako vždy.

,, Parkinsová? Vy budete čistit kotlíky a vy, slečno  Blacková, vy budete vařit lektvary. Vše máte na stole."  Zaúpěla jsem. Vaření lektvarů mě fakt nebavilo. Bylo to snad to nejnudnější na celém světě. Povzdechla jsem si a dala se do práce. Pansy taky nebyla nadšená. Čistit po prvním ročníku kotlíky a ještě bez pomoci kouzel je nesnesitelně dlouhé a náročné. Na druhou stranu, z dnešního dne jsem zrovna já vyhrála jackpot. Tak co tu mám? Bezesný spánek a dokrvovací lektvar. To je lehké. Dala jsem se do práce. Samozřejmě vše muselo být v tichosti, Snape si na to potrpěl.

,, Slečno Parkinsová, můžete již jít." Řekl po neskutečně dlouhé hodině Snape a Pansy odešla s vítězným úsměvem na tváři. Já jsem čekala,že mě třeba propustí také, ale nic se nedělo. Tak jsem dále pokračovala v práci.Když jsem měla lektvary hotové, nalila jsem je do nádob a ty vyrovnala na stole a čekala na pokyny, co bude dál. Snape mě tam nechal ještě pár minut stát. Když už mě začaly bolet nohy tak konečně vstal a šel zkontrolovat lektvary, co jsem uvařila. Divně krčil nos a mračil se. Naštěstí ale neměl žádné připomínky, takže pravděpodobnost neúspěchu se mi vyhla. Jsem prostě dobrá.

,, Slečno, o čem to mluvila slečna Parkinsová?"

,, O ničem,pane profesore."

,, Nepřišlo mi, že by se o nic nejednalo." Věděl,že ze mě nic nedostane.

,,Pane, při vší úctě,na tom již -"

,,Legilimens!" Vyřkl Snape. Nestihla jsem se bránit a tak mi bez svolení vlezl do hlavy. Zabránit tomu mi moc nešlo. Byl silnější. Viděl vše, co potřeboval.

,,Dost!" Přerušila jsem Snapa, když jsem se konečně dostala k sobě a vyhnala ho z hlavy. Dívala se na něj sakra rozzuřeně.

,, Proč jste to udělal?!" Křikla jsem na něj.

,,Lhát se nemá! To vás neučili? Když se na něco ptám, máte odpovědět.Chováte se jak malé dítě! Seberte se Blacková!" Řval po mě.

Vůbec jsem mu nerozuměla. Chvíli byl v pořádku a pak začal dělat scény. Začala jsem brečet, to neměl vidět. Neměl právo mi lézt do hlavy a dívat se na věci, které jsou soukromé. Setřela jsem si slzy a podívala se na něj.

,, V jednom jste neměl pravdu, vždy máte na výběr a i přes to nedokážete respektovat něčí přání. Je to moje mysl, moje myšlenky. Ne vaše! Místo ustavičného litování se, byste se měl zamyslet nad sebou! Jste sobec! Nikdy vám nešlo o blaho všech. Co chcete, to si vezmete. je vidět,že jste byl Smrtijedem.! Už víte vše,tak  doufám,že vám to za to stálo." Naposledy jsem si setřela slzy a práskla se dveřmi. Doufám jen,že to bylo dostatečně silné.

Severus Snape

Chvíli mi trvalo,než jsem se dostal ze šoku.Co jsem jí to proboha udělal? Sedl jsem si na židli a obličej schoval do dlaní. Věděl jsem moc dobře,že Parkinsová se líbala s profesorem a jediný, vhodný, by mohl být Lupin.Mohlo mi dojít,že na ni ten prašivec něco zkusí. Ovládl mě pravděpodobně pocit žárlivosti. Nevěděl jsem přesně,zda to ten pocit byl,ale bolelo to. Tak šíleně mě bolelo,že měla pletky s někým jiným. Potřeboval jsem vědět pravdu. Opravdu ho líbala? Muselo se jí to líbit, to by to přece své kamarádce neříkala. Takhle jsem se naposledy cítil, když mě Lilly nechala. Nikdy jsme vztah sice neměli, ale bolelo mě vidět,když ji Potter líbal. Každopádně v tu chvíli jsem nevěděl, co dělám. Zaslepilo mě to tak moc,že jsem si nemohl pomoct. Neměl jsem použít legilimens. Vím to sakra moc dobře, ale stalo se.  V jejich myšlenkách jsem viděl spousta věcí.Cítil jsem, jak moc jí chybí její rodina. Hlavně matka. Cítil jsem strach z toho, že je na světě naprosto sama. Viděl jsem, jak ustavičně pláče nad ztrátou otce. Cítil jsem její emoce. A pak jsem to viděl, to kvůli čemu jsem možná zničil to málo mezi námi. Moc dobře jsem viděl,že ona ten polibek nechtěla, cítila se kvůli tomu strašně špatně, vyčítala si to,že to vůbec do takové fáze nemělo zajít, cítil jsem i to, že o něj nemá zájem. V duchu jsem si oddechl, že se jí to nelíbilo. Ale to, co mě zarazilo nejvíce bylo, co cítila ke mě. Upřímně mě to totálně odrovnalo, mladá dívka a touží po mě? Nemohl jsem tomu uvěřit. Ona se zamilovala do mě. I když věděla moc dobře, že naše šance jsou mizivé. I přesto snila. Bylo mi ze sebe tak špatně. Jestli jsem někdy něco podělal ,tak přesně tohle je ten případ. Měl jsem chuť na sebe použít nějaké kouzlo,co by mě zabilo, ale věděl jsem,že zemřít ještě nemůžu a že osud mě potrestá sám. Tak mě nenapadlo nic jiného,než se vydat do komnat a vypít celou láhev whisky. A jestli mi bude zle? Tak ať. Nic jiného jsem si v tu chvíli nezasloužil. Nezasloužil jsem si umřít šťastný a hlavně - milovaný.

Anna Blacková

,,Kde si byla? Čekal jsem na tebe." Řekl uraženě Draco a podíval se na mě,když jsem doběhla od Snapa celá ubrečená.

,,Nech to být Draco. Jestli i ty chceš na mě být hnusný, tak si posluž." Draca to velmi zarazilo. Použil kouzlo,aby nás nikdo nerušil a spustil.

,,Chápu, někdo ti ublížil. Ale to já znám."

,,Draco nech toho."

,,Ty toho nech a poslouchej, řeknu ti něco,co neví jen tak někdo.''

,,Draco nech si to pro sebe, nemusíš se mi svěřovat."

,,Buď zticha a poslouchej." Nezbylo mi nic jiného, než neodbytného Draca poslechnout. Tak jsem se jen usadila a setřela své slzy.

,, Víš, důvod proč jsem nechodil na vyučování, nebo tu vůbec nebyl je ten, že jsem musel splnit důležitý úkol. Jak víš,můj otec je Smrtijed, jeden z nejvěrnějších. Ode mě, jako od jeho syna se očekává,že půjdu v otcových stopách. Nebylo to pro mě lehké a strašně jsem se bál. Nakonec mě ovšem pán Zla přijal a obdaroval mě znamením zla." Draco si vyhrnul ruku a na něm bylo to obávané znamení zla. Musela jsem se ošít. Draco je Smrtijed. Proto mizel.

,,Jde o to,že jsem neměl na výběr. Buď by mě zabil, nebo jsem se musel přidat na jeho stranu." Dracovi se zlomil hlas. Bylo to pro něj těžké. Je moc mladý, aby se rozhodoval o své cestě životem. Měl si užívat život a místo toho se upsal ďáblu. Nenapadlo mě nic lepšího,než ho obejmout. A tak jsme spolu seděli a objímali se. Draco byl dokonce tak unavený, že mi nakonec usnul v posteli. Jen jsem ho přikryla peřinou a lehla si vedle něj. Byl statečný a odvážný. Ani o tom nevěděl. Pro změnu bylo příjemné nebýt sama na vše. Otočila jsem se na bok a pokojně usnula.