Anarchy l.h.

Chapter 2 || Thiopentalem

Thiopentalem: Přidává se do euthanazie. Je to smrtící injekce a umíra se při ní bolestivě. Jinak známí jako Thiopental sodný.

Pootevřela jsem oči a pomalu jsem si je promnula. Bolel mě celý člověk. Možná to bylo díky tomu že jsem si ustlala na zemi. No vlastně jsem neměla na výběr. Promasírovala jsem si krk, který mě bolel. Neskutečná bolest.

"To přestane" zaslechla jsem klučičí hlas a rychle se otočila. Bylo tu několik kluků a pár holek. Někteří ještě spali. Někteří stáli a někteří nervózně přecházeli ze strany na stranu.

"Co?" řekla jsem nechápavě. Znovu jsem si prohlédla chlapce. Měl červená vlasy a pircing v obočí. Na tváři měl neutrální výraz. Po chvíli protočil oči.

"Ta bolest u krku" ukázal na můj krk.

"Od čeho to je?" zeptala jsem se zmateně.

"Když nás sem dostávali tak nám píchali do krku Thiopentalem v podobě Euthanazie" odpověděl jako by se mu to stávalo každý den.

"Ale to j-" načala jsem, ale nedokončila neboť jí chlapec dokončil za mě.

"Smrtící" přikývl

"Umřeme?" zeptala jsem se zmateně.

"Jen někdo" rozlétly se dveře a v nich se objevil vysoký kudrnatý chlapec, kterého jsem již viděla a za ním hned Lukas.

"Jak jen někdo?" zeptala jsem se nechápavě.

"Jen ty kteří nejsou vyvolený"

"Vyvolený?" Nechápala jsem vůbec nic

"Vím jaké slovo jsem řekl poslední" ušklíbl se "Umíš hodiny?" zeptal se protivně. Jen jsem přikývla. Poraženecké. "Tak počítej do pěti minut" zasmál se

"Proč?" své obočí jsem přiblížila k sobě.

"Uvidíš" ušklíbl se. Vyděšeným pohledem jsem se podívala na Lukase, který jen nepřítomně koukal kamsi. Po chvíli mi pohled opětoval. Tvářil se tak neutrálně. Tak chladně. Najednou se oba dva otočili. Skoro stejně. Jen Lukas trochu později, ale jen trochu jeho reflexi mu nedovolili moc velké zpoždění. Nebo to byl onen kudrnatý chlapec kdo mu to nedovolil? Má otázka zůstane asi navždy zavřená hluboko ve mě. Dveře se hlasitě zabouchli a v tiché místnosti bylo slyšet jen zamykání zámku. Proč nás tady zamykají? Aby jsme neutekli? Třeba? Pomalu jsem vstala ze sedu a rozhlédla jsem se. Chtěla jsem se jen podívat na to kolik lidí je vzhůru. Místnost byla celkem veliká, ale co mě překvapilo ještě víc byl počet lidí v místnosti. Přísahám že jich tu mohlo být tak pět set. Ne-li víc.

Uběhlo pár minut a po tiché místnosti se začal ozývat kašel jedné z holek ležící na zemi. Podívala jsem se na onoho červenovlasého kluka a ten koukal kamsi do neznáma. Nevnímal hlasitý kašel dívky. Věnovala jsem jí pohled. Z jejích úst vycházela krev. Začala kašlat víc a víc. Krve okolo ní bylo víc a víc. Rychle jsem k ní přiběhla.

"Co se děje?" šeptala jsem na ní pořád do kola.

"Nepomůžeš jí" křikl provokativně červenovlasý klučina.

"Jak ty to víš?" sykla jsem na něj.

"Je to jednoduché" vstal a přišel ke mě. Pomalu si k ní klekl. Kašel utichl. Pomalu jí šáhl na krk. Je mrtvá. Vstal a přešel k dalším ležícím. Jednoho z nich obrátil na záda. Bylo pod ním spousta krve.

"Co se to sakra děje?" křikla jsem. Najednou se po místnosti začal znova ozívat ten kašel. ten samý kašel, ale tentokrát od více lidí. Bylo jich spousta.Spousta hlasu prosíc o pomoc. Rozhlížela jsem se okolo sebe. Kašlali. Vykašlávali krev. Onen chlapec chodil a otáčel spící. Všichni byli namočení v kaluži krve.

"Hej ty!" křikla jsem na červenovlasého chlapce.

"Mike" oznámil mi své jméno. Protočila jsem lehce oči.

"Co se děje" šeptla jsem, když všechen kašel ustal. Mike přetočil poslední holku, která byla obklopena krví jako ostatní.

"Nejsou vyvolený" šeptl Mike a ruce složil podél těla.

♥♥♥

Hi Penguins!!! :D

Tak tady máte další díl. Doufám že se líbil :D A to je asi tak vše co by jsem vám mohla dnes říct :D