Pobrukovala jsem si sklabu, kterou jsem naposledy slyšela v rádiu. Když jsem žila normální život, normálního adolescenta. Nebylo to nic co by jsem mohla dělat. Kromě spánku. Měla jsem hlad a chtěla jsem na záchod. Co tohle všechno má znamenat.
"Lukasi" křikla jsem. Nic. "Harry!!" Nic. Sakra asi se počůrám. Dala jsem si nohy křížem, aby jsem proces 'počůrání' zpomalila.
"No tak" vzdychla jsem beznadějně. Přece musí někdy přijít nebo ne?
***
Zaslechla jsem ránu. Rychle jsem vystřelila z matrace a rozešla jsem se ke dveřím. A bylo to tu zase. Klapání bot o schody. Na tváři se mi oběvil jemný úsměv. Třeba tady nezůstanu na vždy. Pomyslela jsem si. To by bylo faj kdyby jsem tu nemusela zůstat po zbytek svého života. Po chvíli se mi naskytl pohled na Lukase. Nikdy by jsem neřekla že ho uvidím tak ráda jako teď.
"Ahoj" usmál se na mě jako na starou kamarádku.
"Emm... Ahoj?" Řekla jsem nejistě a čekala jsem na to kdy mě začne poučovat o tom že mu mám vykat. Stupidní. Ale k mému překvapení žádná stupidní poznámka z Lukasovi strany nepadla.
Stupidní- bylo tohle vše. Stupidní bylo to že jsem se právě teď bála zeptat o to jestli mohu na záchod. Bylo mi trapné se zeptat, ale je to přeci normální nebo ne?
"Mohla by jsem jít na záchod" šeptala jsem rychle. On se na mě pomalu podíval.
"Ovšem" zdvyhl koutky rtů a pomalu začal odemykat mříže. Tak tohle jsem opravdu nečekala. Stoupl si vedle mříží a rukou mi ukázal že mám vyjít ven. Nejistě jsem vyšla.
"Tudy" usmál se. Znovu. Zahli jsme doprava a potom jsme šli jen rovně. Bylo tu několik desítek cel z každého strany. Nikdo v nich nebyl. Byli uplně totožné s tou mojí jen ten stolek nikdo neměl. No asi mám jakési bonusy. Super. Bonusy v KFC a ve Starbucks jsem mívala radši než... stůl. Na konci dlouhé chodby plné cel. Na konci byli dřevěné rozdrbané dveře s nasprejovaným nápisem 'WC'. Těsně před nima se zastavil a já společně s ním.
"Tak můžeš" řekl tak trochu nervózně.
"Jo" řekla jsem rychle a otevřela dveře. "Děkuju" řekla jsem ještě rychleji a zabouchla dveře. Vypadalo to tu staře. Zrcadla byli rozbyté a jej střepy se válely po zemi. Po stěnách a kabinkách byli grafity. No vypadalo to tady jako v Africké škole. Smrdělo to tu snad ještě nechutněji než v cele.
***
Pomalu jsem vyšla ze záchodů. Lukas byl opřený o mříže a koukal do blba.
"Ehmm" pokašlala jsem si aby zjistil že jsem tady. Mohla jsem s eznivu pokusit o útěk, ale proč by jsem to dělala když by se mi to stejně nepovedlo. On s sebou rychle škubl.
"Tak pojď" šeptl a rozešel se. Nechci zpět do té cely. Nechci tady být. Není tu jídlo ani pití. Postel plná špíny a mutantovaných roztočů, jsem tu sama a aby to nebylo vše smrdí to tu jako by tady chcípl pes. No možná smečka. A ta věčná tma pokud opominu tu jednu sotva svítíci lucernu pověšenou u 'mé' cely. Vešla jsem do cely a sedla jsem si do rohu k stolku. Zakoukala jsem se na něj a zjistila jsem že má spodní šuplík
Třeba v něm něco bude. No při mém štěstí na mě vyskočí pavouk a nebo ještě lépe jeho kostra. Jak asi vypadá kostra pavouka?
"Brzy tě pustí" Můj pohled se odtrhl od stolku. Koukla jsem se na Lukase, který stál v cele.
"Co tu vůbec dělám?" zeptala jsem se zmateně.
"Snažila jsi se utéct" konstatoval.
"Ne to nemyslím" pokroutila jsem hlavou "Proč tady jsem? Proč já jsem musela vidět smrt tolika lidí? A proč jsem zrovna já neumřela?" zeptala jsem se zmateně. On si jen povzdechl a pomalu se otočil. Přešel ke "dveřím" a zavřel je. Nevím proč stejně nás kdokoliv uslyší neboť jsou to mříže, ale přeci tu nikdo nebyl. Možná to zavřel jen pro takový ten pocit spokojenosti.
Sedl si vedle mě a začal se koukat na mříže.
"Mamka říkala že nastala válka" odmlčela jsem se "Je tohle válka?" zeptala jsem se jako malé dítě.
♥♥♥
Hi Penguins!!
Tak doufám že se vám dnešní díl líbil :D Jinak děkuju za krásné 23 místo v příčce Teen Fiction!! Je to super!! :) Opravdu vím moc děkuji tučňáci!!
Taky vás tak děsně štve tohle období? Dohánění známek? A i při největší snaze si je stejnak ještě zhoršíte? Vítejte v mém světě!! :D A co víc si přát po tom co se semnou přestala bavit jedna "Good girl" ze školy, kterou všechny učitelky milují tak mě nějak přestali mít rádi... Ajajajaj :D Už aby jsem odtud byla pryč... btw. Taky vám nejde matika tak jako mě? :D
ČTEŠ
Anarchy l.h.
Fanfic#3 teen fiction Vždy jsem ho nesnášela. Ano nesnášela, ale jak by jste mohli poznat tak je to v minulém čase, ale teď už stojím při něm. V chladném větru a neustávající bouři se zbraní po jeho boku schopna pro něj zabít celý svět. (C) Na tuto po...
