"J-já nevím co mám dělat" šeptl už trochu zoufale a sesypal se na kolena. Ve dveřích stál už i Ashton a Niall. Jsem si jistý, že by Luke nikdy nepřipustil, aby ho kluci takhle viděli jen pro nic za nic. Byl naprosto zoufalý. Byl na dně a já jsem nevěděla proč. Pomalu jsem si k němu klekla a podívala jsem se mu hluboce do očí, ve kterých jsem neviděla nic jiného než bolest. Jeho oči byli zalité slzami a vztekem. Celý se klepal a já bych v životě neřekla, že by toho mega silného Luka Hemmingse něco mohlo do takového stavu v jakém je teď.
Z nenasytného pláče přešel jen na otupělí výraz. Koukal do neznáma vlastně jakoby snad vůbec nevnímal svět. V hlavě se mu jistě honilo miliony myšlenek, které ubíjeli jedna druhou, ale především ubíjeli jeho samotného. Teď před mnou neseděl on. Neseděl přede mnou Luke Hemmings. Přede mnou totiž sedělo jen jeho bezvládné tělo, jehož duše byla hodně daleko od reality.
"Nechci, aby tu byli" šeptl zničeně.
"Kdo oni?" zeptala jsem se s malý kývnutím na kluky. Jen mrtvolně přikývl. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem vstala.
"Jděte zpět kluci" řekla jsem a hnala jsem je do pokoje jako jejich matka "Nic se neděje" uklidnila jsem je "Opravdu nic" šeptla jsem, jakoby jsem se snažila uklidnit samu sebe. Nikdy se o Luka nijak nestarali, ani vlastně neměli potřebu. Spíš se nenáviděli, ale k tomu jsem měla určité pochopení - Luke se k nim dokázal chovat jako zrůda.
"Ale-" snažil se protestovat Michael.
"Prostě jděte" řekla jsem mírně unaveně. Naznačila jsem jim, že opravdu nechci, aby tu byli, a že mě unavuje přemlouvání. Ashton si naštvaně frkl "Hlavně ty, skoro na tu nohu nemůžeš chodit, ale jak se něco stane tak si na řadě jako nejzvědavější babka v okolí" uchechtla jsem se a Michael se mnou.
"To není pravda" zamračil se Ashton jako malé dítě.
"Prostě dál spěte" oznámila jsem jim a zavřela dveře. Opravdu jsem si teď připadala jak přísna matka, která ukládá své stři nezbedné syny ke spánku.
Upřela jsem svůj pohled na Luka, který se během těch pár minut nepohnul ani o centimetr. Jemně jsem se nad ním usmála a pomalu šla za ním. Ani se na mě nepodíval. Nic neřekl. Vůbec se nepohnul. Jen jeho hruď se občas nadzvedla a to jediné mě ujišťovalo, že ještě opravdu žije. Opatrně jsem si k němu klekla jakoby jsem se bála, aby jsem ho nevyděsila. Chytla jsem ho za jeho ledově studenou ruku, která byla jakoby v ní nebyla snad žádná krev.
"Co se stalo" šeptla jsem.
"Z-zabili je" šeptl chraplavým hlasem informaci, kterou jsem již věděla.
"Koho?" naléhala jsem jemně na odpověď.
"T-tátu" zakoktal "M-ám-" ani to nedořekl a znovu upadl do usilovného pláče. Přitiskla jsem si ho k sobě. Rozbrečel se ještě víc a pomalu položil svou hlavu na mé nohy. Jemně jsem ho hladila po zádech. Chtěla jsem se o tom dozvědět víc. Proč je zabil nebo snad kdo je zabil. "Jsem mizerný syn" šeptl "Ani nedokážu své rodiče pořádně ochránit"
"Kdo to udělal Luku?" Zeptala jsem se. Nechutilo se mi vidět ho v takové bolesti. Nevím jak to bylo možné, ale jeho bolest se tak nějak nesla se mnou.
"Anarchaini" po tváři mu stekla slza "Víš moje rodiče nikdy neměli to 'štěstí', aby se mohli stát Anarchainy. Neměli na to prostě krev a já jsem nikdy neměl štěstí, neboť jsem je musel přestat vídat. Kvůli Anarchainům. Vlastně jsem nikdy neměl na vybranou a už jsem se s tím tak nějak dokonce i smířil, ale prostě teď" jemně vzlykl "je zabili a já nevím co mám dělat" dodal zmateně "jsem tak mizerný syn" řekl jako by snad všechno chtěl vzdát. Pomalu si sedl a já pevně stiskla jeho ruku.
"Nejsi mizerný syn" šeptla jsem "nemohl si za to" zakývala jsem nesouhlasně hlavou.
"Chci své rodiče pomstít" řekl chladně. Můj stisk ruky se upevnil.
"Pomůžu ti" ujistila jsem
•••
Hi Penguinsss!!!
Tak tady máte dnešní díl!!
Jak se vám líbil??
Jste rádi, že Luke stojí s Lissandrou? Změnili by jste něco? A jak se máte?
Jinak děkuji, že mnozí z vás věrných čtenářů dáváte votes a komentáře. Moc si toho vážím :33
A taky děkuji, že někteří z vás čtete i Losers ta povídka pro mě hodně znamená :3 takže děkuji moc!! Pokud jste si jí nepřečetli tak rychle na to!!! :D
Milujuuuu vás ❤️❤️❤️❤️
ČTEŠ
Anarchy l.h.
Fanfiction#3 teen fiction Vždy jsem ho nesnášela. Ano nesnášela, ale jak by jste mohli poznat tak je to v minulém čase, ale teď už stojím při něm. V chladném větru a neustávající bouři se zbraní po jeho boku schopna pro něj zabít celý svět. (C) Na tuto po...
