Anarchy l.h.

chapter 37 // Diego

"Monarchaini" šeptl Luke.

"Hemmings" řekl slizkým hlasem ten, který vypadl jako nejstarší. Ovšem musím přiznat, že vzhled klame, ale nevím jestli v tomto případě. Přišel k nám blíž a ruce dal podél těla. "Nikdy jsem nečekal, že by jsem tě znovu viděl Lukasi" promluvil znovu a přiblížil se k nám o pár kroků blíž.

"Tak mě vidíš Diego" řekl znechuceně Luke. Z jejich konverzace jsem usoudila, že se zajisté už viděli a nedopadlo to rozhodně dobře. V jejich případě to asi nejspíš ani nezačalo dobře. "Neboj, taky z toho nejsem nějak nadšení"Přiblížil se k němu. Jen jsem tam stála a pozorovala celou situaci bez jediného pohybu. "Taky ti můžu slíbit, že mě vidíš naposledy Diego" usmál se s jistotou Luke.

"Ale co pak malý Hemmings se konečně dozvěděl a smířil se s tím, že ho zabiji?" řekl chladnokrevně Diego.

POHLED TŘETÍ OSOBY

Luke tam stál se svým plánem, který nevěděl nikdo jiný než on zatím co mu sám velký Diego vyhrožoval smrtí.

"Ale co pak malý Hemmings se konečně dozvěděl a smířil se s tím, že ho zabiji" řekl bez výrazu Diego "Koukám, že jsi si kvůli tomu přivezl i divačku" usmál se Diego a odtrhl se od konverzace s Lukem a přešel blíž k Lissandře.  "Kdo pak to je?" usmál se Diego a pohladil Lissandru po vlasech. Luke stiskl ruku v pěst. Krev v něm vřela. Lissandra uhla svou hlavou  na stranu, aby se vyhnula nepříjemnému dotyku Diega. Diego jí prudce chytil za vlasy a přitáhl si jí k sobě. Z Lissandřinýho hradla unikl bolestný výkřik. 

"Nešahej na ní" vykřikl Luke a prudce se rozešel k Diegovi jen pro jediný důvod, aby ho mohl konečně zabít. Diego se otočil jako profesionální zabiják - což byl - a ze zadní kapsy na své těžké bundě vytáhl nůž, který přiložil ke krku Lissandry. Ta se nevzmohla na nic. Zprudka dýchala a v krku měla nepříjemný knedlík. Hrdlo mě sevřené.

"Uups" zasmál se Diego. "Jaké je tvoje jméno dráhá" řekl slizce Diego. Lissandra odmítala mluvit.

"Ty hovado" křikl Luke a chtěl se rozejít ještě blíž k Lissandře.

"Být tebou tak by jsem se vůbec nepřibližoval" křikl Diego "Jinak jí přímo před tebou podříznu hrdlo" Luke se zastavil jak nejrychleji mohl. Byl naprosto bezmocný. Jeho plán mu nevyšel což nebylo zvykem. Lukovi Hemmingsovi vždy všechno vychází. Jak se mohlo stát, že tentokrát ne? "Calume!" křikl Diego a z chumlu zhruba dvaceti Monarchainů vyšel kluk, který jí byl velmi povědomí. Vysoký kluk s jemně nahědlou pletí a s jemnými asiskými rysy. Širší nos a plné, růžové rty. Vysoký chlapec- Calum- šel blíž a blíž. I on sám Lissandru moc dobře poznával. Možná zrovna to byl důvod proč začal s nejistotou zpomalovat. "Tak pohni" sykl hrubě Diego. "A ty Hemmingsi! Pokud se teď hneš je po tvé krásné společnosti" ušklíbl se a Luke jen pevně svíral pěsti. Diego dal pusu Lissandře do vlasů a ona věděla, že tentokrát nemůže uhnout, neboť hned přímo na jejím hrdle byl namáčknutý nůž, který jí nepříjemně tlačil do krku.

"Ano, tati?" snažil se s co nejvíce pevným hlasem prohlásit Calum.

"Přestaň mě tak oslovovat" řekl s nechutí Diego -Calumův otec. Byl od něj sobecké a velmi hnusné jak se k němu choval.

"Promiňte pane" řekl jako voják Calum.

"Mám pro tebe zvláštní úkol Calume" řekl tajemně Diego a nůž dal trochu dál od krku Lissandry.

"Poslouchám pane"

"Proto, aby jsi byl začleněný musíš udělat oběť" oznámil Diego Calumovi a ten znejistěl "Ona bude tvoje první oběť"

"o-omlouvám se, ale nějak nerozumím" řekl nechápavě Calum.

"Prostě jí zabiješ" řekl královsky Diego