Anarchy l.h.

Chapter 47 || Jasný?

"Musíme jim to oplatit" šeptla jsem jemně.

"Anarchainům?"

"Lidem, který to vymysleli" pokroutila jsem hlavou nechápavě "jsou tak sobecký až je mi z toho špatně. Jsou malicherný a ne koukají na ostatní. Je mi špatně z toho, že mizí lidská láska kvůli majetku" řekla jsem svou myšlenku na hlas.

"A co chceš dělat?" Zeptal se mě Luke a já jen pokrčila rameny.

"Já nevím" řekla jsem zoufale "Sama svět nezachráním" řekla jsem jako zhrzený superhrdina, který přišel o své schopnosti.

"Můžu zjistit cokoliv budete chtít" nabídl se Ashton.

"To je, ale dobrý nápad" zapřemýšlel se Luke. Já i Ashton jsme na něj hodili nechápavý pohled.

"Dobrý nápad?" Zeptala jsem se tázavě.

"No Ashton by nám mohl hodně pomoct" načal Luke.

"Jo udělám vše co bude chtít co se týče techniky"

"Takže by jsi našel smlouvu?" Zeptal se Luke a opřel se o stůl.

"Smlouvu" nadzvedla jsem zvědavě obočí a Luke jen přikývl.

"No pokud nás prodali tak se museli nějak upsat ne?" Zkonstatoval Luke a já i Ashton jsme jemně přikývli. "Takže potřebovali nějakou smlouvu a ta by nám mohla být dost užitečná.

"Pokusím se jí najít" oznámil Ashton "akorát to bude chtít trochu času, protože žádný systém není tak zabezpečen tak jako ten Anarchainský"

"Jak si se to vůbec naučil" zeptala jsem se a kývla jsem na laptop, který měl v ruce.
Ashton jemně sklonil hlavu jakoby se styděl.

"No to je dlouhá historie" řekl trochu nervózně

"Za nic takového se nikdy nestyď Irwine" řekl Luke a vyhoupl se na poměrně vysoký stůl.

***

Ruce se mi rozklepali a já jsem svou pozornost věnovala jen chladnému počasí. Jemně jsem se oklepala a přešla jsem k červenovlasému chlapci jehož barva se už vymívala a už by jsem jí nenazvívala červenou, nýbrž světle růžovou. Vyhoupla jsem se na betonovou zeď a posadila jsem se vedle něj.

"Všude jsme tě hledali" oznámila jsem mu.

"Opravdu?" Udivil se a já jen souhlasně přikývla.

"Opravdu" šeptla jsem.

"Nechápu to" zašeptal a hlavu zabořil do dlaní, ovsěm za chvíli ji zase vytáhl ven a nechal svůj obličej ovát ledovým vítrem.  

"Nechápu to jak mě mohli prodat" pokroutil hlavou a mě došlo proč jsme ho vlastně celý den neviděli. Michael byl totiž ten nejvíce citvý tvor, kterého jsem kdy poznala a tohle ho dostalo na kolena.

"Všechny nás prodali Mikey" pomalu jsem ho chytla za koleno "a všichni jsme zklamaný" pokračovala jsem "ale to je ten pravý důvod proč musíme jít dál a pomstít se za to, že nás prodali jako hračky na trhu!" Řekla jsem rázně "jasný?" Jemně jsem se usmála, když se na Michealově tváři objevil nepatrný úsměv.

"Jasný"

***

Hi Penguins!!!
Tak to co jak se máte? A co nový rok?
Líbil se vám dnešní díl?

-The MostBoringWriter