Anarchy l.h.

Chapter 46 || Program

Koukala jsem se na jeho tvář. Po chvilce co jsem ho hiponitizovala se jemně usmál a podíval se na mě.

"Co?" Zeptal se s jemným úšklebkem.

"Nic" šeptla jsem a odvrátila jsem od něj pohled.

"Pořád se na mě koukáš" konstatoval se spokojeným úsměvem.

"To není pravda" odporovala jsem. Chytl mě za boky a přitáhl si mě blíž k sobě.

"Luku" šeptla jsem "musíme jít. "Kluci na nás čekají" šeptla jsem.

"Kluci počkají" uchechtl se a přiblížil se ke mě. Dal mi pusu do vlasů a já se nad tím musela prostě usmát. Tahle situace byla tak přeslazená až to nebylo hezký, ale svým spůsobem i bylo.

***

"Něco jsem našel" řekl Ashton hned jak jsme za sebou zabouchli dveře.

"Co?" Zeptal se zamračeně Luke a přešel k Ashtonovi, který dělal něco na počítači. Opřel se stůl a zakoukal se do počítače.

"Co to je?" Zeptala jsem a opřela jsem se z druhé strany.

"Naboural jsem se do sítě Edwards Stylese, otce Harryho Stylese" načal Ashton a na Lukově obličeji se objevil překvapený obličej, že něco takového Ashton dokáže, upřímně i mě to překvapilo, a proto jsem zbystřila ještě víc "Podle všeho co jsem vyčetl jsem zjistil, že Anarchaini nejsou určitá rasa, s kterou se narodíte. Jsme jen pokusný krysy, který uspěli" oznámil nám a to mě šokovalo.
"Mezi osmým až desátým věkem se nám dal jed, který působí několik let. Pokud to vyjde tak to znamená, že najdou lék na nesmrtelnost. A my jsme nesmrtelní" oznámil Ashton.

"Takže to vyšlo" šeptl Luke a Ashton jen přikývl.

"Ale je tu šance pět ku stovce, že ten lék člověk s lékem pro nesmrtelnost přežije" řekl Ashton "takže lidi nejsme jen nejrychlejší spermie, ale velmi úspěšné pokusné krysy" řekl Ashton dávající si ruce za hlavu.

"Takže jsme prostě pokusné krysy pod vedením Edwarda Stylese?" Zeptal se Luke. Byla to spíše řečnická otázka takže na ní věděl odpověď.

"Lék na nesmrtelnost se snaží rozšiřovat, takže ho začínají použivát i na lidi našeho i středního věku" oznámil Ashton.

"A lidi o tom vědí?" Zeptala jsem se nechápavě.

"No nejhorší je, že tohle všechno lidi začali pod 'krásnou' představou nad nikdy nekončícím životě" Však jaké jiné živé stvoření by bylo tak malicherné a prahlo po nikdy nekončícím životě než člověk. Za cenu čeho koliv? Lidé jsou prostě jen nenasytné hovada, které nemají nikdy ničeho dost. Pokud toho mají hodně tak musí milt ještě víc.

"Lidská malichernost" pokroutila jsem nechápavě hlavou a Ashton jen přikývl.

"Ashtone?" Pípla jsem.

"Hmm?" Koukl se na měl, aby jsem řekla svou otázku.

"To znamená, že do tohodle programu nás dostali naši rodiče?" Zeptala jsem se. I pod podmínkou, že by jsem to nemusela přežít?

"Ještě hůř" sklopí hlavu Ashton. Co by mohlo být ještě horší než tohle? "Do toho programu nás prodali" šeptl a otočil se. Pomalu od nás odešel jakoby potřeboval být na chvíli sám. 
Se slzami v očích jsem se podívala na Luka.

"Takže mě rodiče prodali i za podmínku mojí smrti?" Polkla jsem, aby jsem se nerozbrečela. Víte, první co si vybavíte pod slovy důvěra, bezpečí, domov jsou vaši rodiče, ale ti moji mě prodali. Prodali mě za několik papírků a za mojí možnou smrt. Nemusela jsem to přežít, ale oni to i přes to udělali. Hluboce jsem se nadechla. Pořád se mi tomu nechtělo věřit. Luke mě upevnil v jeho pevném objětí.

"To vypadá, že už jsme si zbyli" šeptl mi do ucha.

"Jo" šeptla jsem na zpět.

•••

Hi Penguinss!!!!!

Tak co říkáte na dnešní díl? Překvapilo vás to? Líbil se vám dnešní díl?
A kdo chce věnovat další díl? :O
Děkuji za všechny komentáře a hlasy a za vás čtenáře. Miluju vás a doufám, že jsem vás dnešním dílem nezklamala ❤️❤️❤️