Zaslechla jsem tlumený zvuk. Jakoby se otevírala cela. I přes to jsem měla dál zavřene oči a snažila se ponořit do říše snů. Mohl tu někdo být, ale moje ospalecká zblblost mi to nedovolila zaregistrovt.
"No tak vstávej!!!" zaslechla jsem chraplavý hlas, který jsem nedokázala rozpoznat. Nemotorně jsem se zavrtěla a tím jsem způsobila praskání všech těch papírů na kterých jsem si ustlala. Znovu jsem zavřela oči, které jsem vlastně skoro oni neotevřela. Jen tak trochu a to jsem viděla rozmazanou peřinu jako slepé štěně. Najednou jsem cítila obrovskou bolest na paži. Doslova to bylo jako by jsem vylétla z postele - matrace. Prudce jsem narazila o zeď. Když jsem se stihla rozkoukat viděla jsem před sebou Harryho.
"Říkal jsem že máš vstávat" přecedil přes zuby chraptivě. A chytl mě za krk. Pomalu mě nadzvedl a já začla pociťovt velký úbytek kyslíku. Začala jsem s sebou máchat. Zvedla jsem ruce a položila je na ty jeho snažíc se ho ode mě odtáhnout. Neuspěšně. Nevěděla jsem co mám dělat. Moje mysl pomalu tmavla.
"Harolde!" Zaslechla jsem křik a v tu chvíli jsem padla k zemi. Vše ve mě se najednou vzpamatovalo.
" Co to děláš?" Sykl naštvaný Lukas na nekontrolovatelného Harryho.
"Ona to četla!!" Křikl "Půjde z cely už dnes" řekl zuřivě. Jen jsem nevině přhlížela a vzpamatovávala se z nemilého probuzení.
"Ale Harry-" snažil se protestovat Luke, ale Harryho zrazil.
"Půjde už dnes!" Štěkl po Lukovi
"Ale dnes je pětiboj" protestovat Lukas zoufale jako by mu n mě smrtelně záležilo. Nechápala jsem jeho chování.
"Já vím" ušklíbl se Harry. Přešel k matraci a vzal si všechny listy s dopisy. Odešel jako pán. Napřímený a velmi naštvaný. Teď už jsem v cele stála jen já a Lukas.
"Kurva" zaklel Lukas
"Kurva se neříká, ale platí" snažila jsem se zavtipkovat i z posledních sil.
"Máš smysl pro humor nonstop co?" Uchechtl se a přešel blíž ke mě. "Jsi v pořádku?" Trochu zvážněl. Promnula jsem si krk, který mě bolel. Na paži jsem cítila palčivou bolest od Harryho bolestivého probuzení.
"Jojo" usmál jsem se a on jen nejistě přkývl.
"Dobře" řekl tak trochu nedůvěřivě. "Nesnědla jsi to jídlo" oznámil mi jako by jsem to nevěděla.
"Vážně?!?" Řekla jsem ironicky a pokusila se vstát. Na první pokus se mi to nepodařilo, ale na druhý už jsem vstala.
"Nechápu že jsi pořád tak protivná" sykl. Ale ale Soudružník balonek je zase tady.
"Jsem zamčená v pošahaný smradlaví cele. Jasně že jsem protivná" zaprotestovala jsem.
"No dnes už jdeš ven" řekl naštvaně "ale rozhodně to nebude to co jsi si představovala." Aha. Super. "Takže se schop, protože tě čeká pětiboj" svraštil obočí.
"Pětiboj?" zakoktala jsem se
"Ty a ostatní budou plnit pět úkolu" řekl klidně "Ale teď pojď jinak mě Harry opravdu zabije" otočil se a vyšel z cely.
"Jdeš?" vyjekl
"Jistě balone" protočila jsem oči a rozešla se za ním. Nevím jestli mám být ráda že jdu konečně ven z tohodle smradlvého pekla a nebo se bát toho pětiboje, který mi může teprve ukázat co to peklo znamená. Jen si pokašlal, ale nic neřekl.
"Jakých bude těch pět ukolů?" Doběhávala jsem ho aby jsem stíhala jeho žirafí kroky.
"Nevím" sykl. Vážně o co mu jde?
"Jistě" pronesla jsem ironicky.
"Kurva" Otočil se bouchl do zdi "Jak. Ti. Kurva.Mám. Říct. Že. Nevím." křičel. Hodně. Hlasitě, ale při tom silně artikuloval každé slovo. Skloňila jsem hlavu a už jsem si nedovolila říct jediné křivé slovo nebo další rýpavou otázku, protože mám pocit že ho naštve úplně vše. Stála jsem tam a on na proti mě. Najednou s sebou cukl a rozešel se k schodům. Poslušně jsem šla za ním. Musím říct že se mi zdálo že těch schodů je tu mnohem méně než, když mě sem Lukas nesl.
***
Vešli jsme do veliké místnosti. Bylo tu tak sto adolescentů jako jsem já. Takže lidé od patnáctého až do osmnáctého roku. Všichni se na mě podívali. Ticho. Najednou se celá místnost rozšeptala.
"Držte hubu!!" Po místnosti se ozíval známý chraplavý křik. Ticho.
"Podle posledních dvou dní příprav jste jistě zjistili že se blíží pětiboj" oznamil vesele Harry. Zvedla jsem ruku jako ve škole.
"Co je?!?" Sykl protivně tím pádem ušklebek z jeho obličeje zmizel.
"Já jsem na žádných přípravách nebyla" špitla jsem nevině. Slyšela jsem jak si Lukas stojící vedle mě pokašlal.
"To není můj problém" křikl. Chtěla jsem protestovat. Už jsem se nadechla na to že mu něco řeknu, ale Luke mě jemně kopnul do nohy a tím mi naznačil že mám držet hubu.
"První úkol" Harry ukázal palec na znamení jedničky. "Večerní bojovka" ušklíbl se radostně. Rozhlížela jsem se po místnosti a hlavně po lidech co byli v ní. V pozadním rohu jsem zahlédla Mika povídat si s blonďákem. Měl podobné vlasy jako Harry. "Sejdeme se večer u lesa" křikl Harry aby jsme ho všichni slyšeli a nemohli se potom vymlouvt kam jít. Otočil se a odešel z místnosti. A to byla ta chvíle kdy se celá místnost rozbzučela jako úl a nejčastější téma všech byla teorie o tom co se dnes večer bude dít. Najednou mě někdo chytil za paži. Znovu.
"Mohla by jsi pro jednou přestat mít blbé kecy?!" Sykl Lukas tak aby jsem ho slyšela jenom já. "Jestli je odpověď 'ANO' tak bravo!! Protože si na bojovce pěkně užiješ" sykl "Co to je?" Jeho tón v hlasu se změnil a ukázal na můj krk.
"Co?" Řekla jsem nechápavě.
"Po celém krku máš modřinu" oznámil vyděšeně.
"Jo tohle" pokašlala jsem si "To je od Harryho" usmála jsem se. Nevěřícně pokroutil hlavou a zmizel s doprovodem bouchnutí dveří. Tak to bylo opravdu divný i na Lukase. Aneb by jsem to nazvala nějak takhle "Balon a jeho opakované prasknutí
•••
Hi Penguins!!!
Tak vás zdravím :D jak se vám líbil dnešní díl? :D neměla jsem celý víkend psát, ale #15 v Teen fic mi to nedovolili :33 Love yaa Bitches :333
ČTEŠ
Anarchy l.h.
Fanfiction#3 teen fiction Vždy jsem ho nesnášela. Ano nesnášela, ale jak by jste mohli poznat tak je to v minulém čase, ale teď už stojím při něm. V chladném větru a neustávající bouři se zbraní po jeho boku schopna pro něj zabít celý svět. (C) Na tuto po...
