Anarchy l.h.

Chapter 17 || Blood

"Měl by jsem tě vzít k doktorovy" koukl se ustaraně na mé bílé tričko, kterým prosakovala krev.

"To je dobrý" pokroutila jsem hlavou.

"Nechci tě takhle nechat, začalo by to hnisat a bolelo by to" pozoroval mé bíle tričko a tepláky, které jsem nosívala na spaní, ale teď se stali součastí mého deního nošení. No musím pravdivě přiznat že jsem musela po všech těch dnech neupravovalní sama sebe, vypadat hrozně. Ani by jsem sama sebe neobjala. Chytl mě za ruku a táhl mě k velké budově naproti chatkám. Vešli jsme do ní. Došli jsme k kovovým dveřím. Luke vytáhl kartičku a přiložil jí k okínku.

"Dobrý den pane Hemmingsi" ozval se robotický hlas. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Všechno tu bylo tak luxusní.

"Kam si přejete jet?" Zeptal se. Musím přiznat zme všechna tahle moderní technika mě děsila a připadala jsem se spíš jak v Iron Manovi.

"Osmé patro" řekl. Vypadal legeačně stál vzpřímeně.

"Vidím že máte doprovod jde s vámi?" Promluvil znovu robotický hlas znějíci jak ženy z Google.

"Zajisté" řekl rychle.

"Dobře" odpovědělo to a najednou se začali kovové dveře otevírat. Z toho jsem viděla jsem uznala že je to výtah. Lukas nastoupil a já hned za ním. Koukala jsem se okolo sebe. Velké zrdcadlo připevněné na zdi mi ukázalo jak hrozně doopravdy vypadám. Jediný co mě zachraňovali, byli vlasy v culíku. Kdyby jsem neměla ve zvyku si dávat na levé zápěstí gumičku asi by moje vlasy vypadal jako by jsem si tam Herkulesem přilepila slámu. Najednou se výtah cukl a já trochu zabalancovala.

"Přeji krásný zbytek dne" ozval se hlas a následně se otevřeli dveře. S Lukem jsme společně vyšli a rozešli jsme se. Jediný rozdíl mezi mnou a Lukem momentálně byl že já nevím kam mám jít. Místo toho jsem se rozhlíže po luxusní hale, která byla obklopena bílími dveři, které byli úhledně vyleštěně, vlastně jak všechno tady.

Zaklepal na odsmé dveře z leva. Z dveří vykoukl postrší pán.

"Ahoj" šeptl a rychle nás nahrnul do místnosti.

"To je-" načal strší pán a Luke jen nesouhlasně pokroutil

"To je?" Řekl a Luke jen souhlasně přikývl. Nevěděla jsem o čem mluví a to mě znervózňovalo jako by mluvili v křížovkách a já je nemohla vyřešit jako by mluvili jiným jazykem, ale asi bylo naprosto zbytečné se ptát o čem se baví.

"Ošetřil by si jí?" Koukl se Lukas zoufala na staršího muže.

"Luku" zaklonil hlavu do zádu a povdechl si.

"Prosím" naléhal Luke "Zhniś jí to a potom-"

"Dobře" ustoupil starší muž v polovině Lukovi věty.

"Děkuju" usmál se i když by jsem mu spíš měla děkovat já.

"Tak pojďte" polynul. Přišel k bílé zdi a přiližil na ni ruku. Svraštila jsem obočí. Co to dělá? Najednou se část zdi začala otevírat. Všichni jsme vešli a v tu chvíli se za námi zeď znovu zavřela. Vypadalo to tu jak na doktorském sále. A zase všechno v bílé.

"Posaď se" ukázal na doktorské křeslo podobné zubařskému. Poslušně jsem si sedla a jemně jsem zaupěla bolestí.

"Ehm sundej si to tričko prosím" řekl, když hledal něco v šupilíku. Sundat tričko?? To mi nepřišlo jako nejlepší nápad, dokonce jako příšerný nápad.

"Neboj se nevykoukám tě" ušklíbl se Lukas a udělal stejný podtoj jak Harry. Váhu přenesl jen na jednu nohu a ruce si dal křižem a aby to nebylo všechno tak si mu na tváři pohrával drzý úšklebek.

"Tím si nejsem tak jistý" sykla jsem.

"Neboj" protočil oči a jemně se usmál.

"Bez toho ti to neošetřím" řekl postarší pán, který stále něco hrabal v šuplíku, ale tentokrát v jiném. Povzdechla jsem si a koukla jsem se na Lukase, ten jen zvedl ruce ve stylu obrany a pomalu se otočil a následně dal ruce v bok. Pomalu jsem si snažila sundat tričko. Zaůpěla jsem, když jsem zjistila že se mi tričko přilepilo na rány.

"Sakra" zaklela jsem potichu.

"Vše v pohodě?" Ujišťoval se Lukas.

"Naprosto" pronesla jsem ironicky "Až na to že se mi ty rány přilepily na tričko" řekla jsem beznadějně. Lukas se otočil a šel pomalu ke mě. Stoupl si za mé záda a chytl lemy trička. Pomalu ho začal vytahovat na horu.

"Co to děláš" jekla jsem.

"Klid jen ti pomáhám" řekl klidně.

•••

Hi Penguins!!!

Tak tenhle díl byl nemco vždy to píšu po etapách takže třeb na 5x, vždy kdy je čas. Včera bylo vysvědčení tak jak bylo doma křik, radost, nějaké rozlučky, nebo sami doma s pizzou? :D