Anarchy l.h.

Chapter 30 || Kill me

Liss POV

Pomalu jsem odtrhla oční víčka od sebe.  Nemotorně jsem se zvrtěla a díky neůprostnému zaskřípání podemnou, jsem zjistila, že ležím na 'své' doufám dočasné posteli. Přemýšlela jsem nad tím jak jsem se tu ocitla a jediný k čemu jsem došla bylo to, že mě sem Luke donesl. Nad tou představou jsem se usmála a zhrozila zároveň, neboť představa o tom jak nese moje podle mé těžké tělo do postele byla dost zahambující.

***
"Všechno na čem se bude budovat váš uspěch je síla, mysl a chytrá strategie" spojil ruce Luke. Nacházeli jsme se v lese pohlceném tmou, neboť jsme se venku nemohli ukázat v jinou denní dobu než ve večerních hodinách. Nikdo nesměl vědět, že jsme stále v Anarchainském království už hlavně kvůli Harrymu, který by si nás mohl naverbovat do své armády jménem 'Pojďme rozpitvat všechny lidi a obsadit lidskou planetu' a o to jsem opravdu neměla sebemenší zájem. "Ať mezi lidmi uděláte cokoliv musíte si to promyslet! Jsou chytřejší než se zdají, ale přes to jsou tak zaslepení, že by vám ani po třech bilionéch hodinách domlouvalní, že jim chcete pomoc neuvěřili ani jedno slovo a vytrhli si z vašeho proslovu jen to co by chtěli a vznikl by z toho pravý opak!" Chodil z místa na místo. Měl pravdu. I já jsem byla tak zaslepená jako každá lidská bytost tam venku. Viděla jsem pravdu, ale při tom jsem jí díky mé slepotě nemohla zahlédnout. Milovala jsem lidi, které mi mou lásku neopětovali. Odmítala jsem lidi, kteří mě milovali. Pamatuji si ja Andrua. Kluk, který mě miloval a psal mi a říkal jak jsem krásná skoro každý den dokud jsem ho neodmítla ze slovy, že ho vlastně ani nezajímám. Sobecká lidská vlastnost, kterou získáte při dlouhém pobytu na planetě zemi. "I přes jejich slepost se jim budeme snažit pomoct!" Řekl trochu hlasitěji. "Ale budete potřebovat tréning. Jiný než jste měli dosud v Anarchii" řekl a zastavil se "Bude tvrdší, bolestivější, užitečnější a jednou vám možnost těchto tréningu zachrání život" říkal to naprosto vážně a já hltala každé jeho slovo. Bylo mi jasné, že budu stát při Lukovi a pujdu proti Harrymu ať mě to stojí co to stojí, neboť Harry byl ten, kterého jsem již od prvního pohledu nesnášela a on nesnášel mě. Snažil se mi pobydt v Anarchii znepříjemnut. Díky Lukovi jsem zjistila, že Harry nemá averzi jen na mě, ale na celý svět. Je v něm tolik nenávisti. "Chce ještě někdo vycouvat?" Zeptá se Luke a nadzvedne obočí. Ashton vystoupí z řady a mě to ani nepřekvapuje, neboť jeho slepost a drzost je tak nekonečná a očividná, že se není čemu divit.

"Nebudu pomáhat takovému hajzlovi jako jsi ty!" Sykl Ashton.

"Opravdu?" Ušklíbl se Luke "nebudeš?" Zeptal se

"Nikdy ne někomu takovému jako jsi!" Křikl Ashton "Sobeckému ulhanému vrahovi co se ne jen jak kretén chová, ale dokonce jím i je" Luke se sklonil ke své nohavici a vyhrnul si ji nahoru. Něco z ní vytáhl. Napřímil se a lesem se ozvala rána a následný křik Ashtona kácejícího se k zemi až v tu chvíli mi došlo, že Luke ma v ruce zbraň a postřelil s ní Ashtona.

"Lukasi" vyjekla jsem a přibéhla k Ashtnovi. Ano, Ashton je drzý debil a nesnáším ho, ale i přes to si nezaslouží, aby ho Luke postřelil. No tak kdo je další.

"Niall?" Namířil na blonďatého chlapce "Mike" přesunul zbraň směrem na Mikeyho "A nebo snad Liss řekl a namířil zbraň na mě. Srdce se mi zastavilo. Nevěřila jsem, že by mi to Luke dokázal udělat. Za sebou jsem uskyšela křupaní větví. Rychle jsem se otočila a pohled se mi naskytl na utíkajícího Mikea a Nialla. Koukla jsem se před sebe. Luke stál na to samém místě se zbraní namířenou na mě. Koukla jsem se na Ashtona, který si bolestně svýral krvácející nohu. Vyhrnula jsem mu nohavici a položila mu ruku na ránu, aby jsem zastavila velmi rychlé krvácení, ale nepomáhalo to krev mi protýkala mezi prsty a když jsem se podívala na Ashtona viděla jsem v jeho očích bolest a zmatenost.

"To je tak hezké, že se ho snažíš zachránit" promluvil Lukas, který udělal krok v před "ale co když ho dodělám a nebo ho nechám vykrvácet?" Zeptal se s drzím úšklebkem. Ovál mě studený vítr, který do mého nosu dostal Lukovu kolínskou. Jemně jsem se otřásla, neboť tričko s krátkým rukávem a černé úzké džíny opravdu mé tělo nedokáží v takové zimě zahřát. V tom mě napadla jediná pro mě nabízející se možnost jak zastavit Ashtonovo krvácení. Rychle jsem ze sebe svlékla své tričko a 'zmuchlala' ho do kuličky a následně přiložila na Ashtnovu nohu. Nevěřícně se na mě koukal. Chytla jsem ho za ruku a dala mu jí na mé tričko, aby si ho tam přidržel sám. Vstala jsem a postavila se naproti Lukovi. Dělil nás jen jeden metr.

"Tak vystřel" křikla jsem na něj hlasitě "No dělej" zasmála jsem se "Počkat vím, že si na to slabý" uchechtla jsem se a udělala jsem krok do předu. On rychle nastavil ruce se zbraní před sebe. Najednou jsem začala kašlat. Můj falešný tuberácký kašel se ozíval lesem. Skácela jsem se na kolena a popadla se na břicho. Začala jsem kašlat ještě víc. Periferně jsem viděla jak se ke mě blíží. Klekl si ke mě. Bolestně jsem zakřičela a začala kašlat ješte víc.

"Co se sakra děje" řekl zmateně a klekl si ke mě. Obě ruce i se zbraní položil na zem. Rychle jsem mu zbraň vzala a svalila ho na zem. Zbraň jsem mu přiložila ke spánku.

"Mám pocit, že jsem místo v Anarchiském království měla teď být ve studium s Leonardem DiCapriem" uchechtla jsem se.

•••

Hi Penguins!!

Ano tohle má být ta dlouhá pauza. Odjela jsem na chautu z dědou kde se po večerech mega nudím, ale kdykoliv jsem tady tak mě napdne miliny nápadu na milióny příběhů tak tady máte další díl. Asi se prostě od psaní nedokážu odloučit 😂😂 Jinak tohle je už 30 díl!!!!! A už jsem přesáhla hranici 23K čtenářu!! No nejste boží??? :D No jasně, že jste!! Děkuji za velkou podporu i v době, když už jsem neměla nápady tak jste to pochopili!! Jste užasní.. Miluji vás!!

Btw. Napište mi jak si užíváte poslední dny prázdnin :D