Anarchy l.h.

Chapter 27 || Ztracní

Luke Pov

"Harry" křičel jsem na Harryho, který si to naštvaně kráčel po chodbě "Stylesi!" zakřičel jsem víc, aby se otočil a nepředstíral, že mě ignoruje. Otráveně se otočil.

"Co je?" sykl jeho chraplavým hlasem.

"Onisemikurvaadjskjkaslstra" Harry se na mě vyděšeně podíval.

"Dobře nádech" váhu přenesl na pravou nohu "Výdech" naznačil "a teď pomaleji"

"Ztratili se" řekl jsem už více srozumitelněji.

"Kdo?" zeptal se Harry nechápavě

"No kdo asi" rozmáchl jsem rukami okolo sebe "Irwin, Horan, Clifford a Woodchuck" řekl jsem naštvaně, kdo by se mi asi tak mohl jiný ztratit?

"Děláš si legraci, že jo" uchechtl se Harry.

"Ne poslal jsem je do lesa" přiznal jsem

"Do toho lesa?" vyslýchal Harry.

"No do toho do kterého se nesmí" snažil jsem se vyhýbat jeho očnímu kontaktu

"Oni se tam do prdele ztratili?" vykřikl Harry "Doufám, že si ze mě děláš prdel Lukasi" Jeho hlas se zvyšoval a já se cítil jako malé, ponížené dítě, ale tentokrát jsem si to musel nechat líbit, aby na něco ten čmuchal nepřišel. "Co asi tak řekneme ostatním?" výšiloval Harry.

"A já za to asi můžu" rozmáchl jsem se rukama.

"Jo Hemmingsi" ukázal na mě " TY! Za to můžeš!" Krev se ve mě vařila a já měl tak velikou chuť ho tady rozmláti na místě. Ne, že by jsem snad byl agresivní. Jen ten jeho pronikavý hlas, který mým uším ubližoval natolik, že se chtěli odtrhnout a odejít jinam, mě naprosto iritoval. To jaké grimasy u toho dělal, zase dokázalo vyburcovat můj mozek, aby jsem ho zmlátil, ale neudělal jsem to. Jen jsem se zhluboka nadechl a zjistil jsem, že v tomhle stupidním proslovu bude pokračovat "Víš, že se nám teď můžou pohybovat v tom nechutném lidském světě, že jo?" řekl už trochu klidněji, jakoby mu došlo jak je tato situace vážná. Teda, aby jsem to ujistil jak je pro něj vážná a já se mu v duchu jen směji. Už vím proč Profesor Daniels dal na vyšší místo mě a ne jeho. Věděl, že by to byla naprostá zkáza.

"Doufejme, že ne" nadechl jsem se a znovu jsem unikl očnímu kontaktu, aby to vypadalo tak, že jsem opravdu nervózní. Na Harryho jsem musel vždy jinak, protože jsem bývali nejlepší přátelé, takž věděl každé mé tajemství a moje triky na ostatní lidi. Potom mi pomohl dostat Gee a nakonec? Mě s ní několikrát podváděl. Víte lidé - všeobecně- si myslí, že ty nejhorší jsou chlapy, ale není tomu tak. Jen všechny pocity dáváme míň najevo. Musíme se naučit věřit. Za to naopak ženy, mají svou strategii-

"Počkej až se to dozví profesor Daniels srazí tě dolů" vyprskl na mě uprostřed mého přemýšlení. Rychle se otočil a pokračoval v chůzi ve, které jsem ho přerušil mou gigantickou lží.

Lissandra POV

Seděla jsem u bílého stolu a do rytmu jsem si poklepávala prsty. Aston seděl opřený o celu a vražedně se na mě díval, zatím co Mike spal na zemi a blonďatý chlapec seděl u samého stolu jako já až na to že byl na druhém konci s rukama opřenýma o spánku a skenoval stůl - nejspíše jeho dokonalou bělost.

"Co je?" vydechla jsem nepříjemně na Ashtona, neboť mě jeho pohled opravdu ubíjel. Neměla jsem dobrý pocit z toho jak do mě zapíjel své dvě veliké oči a jejich pro mě neznámou barvou.

"Nemůžu už snad ani koukat nebo co?" sykl nepříjemně.

"Ne na mě" sykla jsem

"Můžu se koukat kam chci!" vykřikl.

"Měl by si hlídat svou agresi Ashtone" jeho jméno jsem doslova vyprskla, ale i při tom jsem zněla klidě. Taky by jsem se o svůj levý palec na noze vsadila, že jsem zněla jak profesorka psychologie v chabém německém filmu o depresi.

"Ani nevíš co se stalo tak se do mě neser" vyštěkl. Také jsem zahlédla jak silně zatnul pěsti.

"A co se tedy stalo?" zeptala jsem s trochu zvýšeným hlasem. Jediné co mi teď chybělo byl Ashton Irwin, který si vymýšlí falešný příběh o tom jak není vůbec agresivní. A to mu budě věřit kdo?

"Stejně by jsi mi to nevěřila" vyprskl "A proč se vůbec nezeptáš tvého Luka? Třeba by ti to nějaké ruční práce řekl" mrkl na mě. Nadechla jsem se na to, že něco řeknu, ale v tom mě přerušilo pípnutí výtahu a výstup naštvaného Luka z výtahu.

"Vše je vyřešené" oznámil Harry a rozešel se ke skřínkám, které byli za dlouhým bílým stolem o který jsem se právě opírala. Zaslechla jsem jak ji otevírá a tak jsem se otočila. Ze skříňky vyndal jakési čtyři pásky a přešel ke stolu.

"Co to je?" zamračila jsem se.

"Tohle jsou náramky" zamáchal s nimi "Který vám umožní se dostat do světa lidí.

"Jsou to jen černé pásky" řekl Michael, o kterém jsem si myslela, že celou dobu spí. Luke protočil oči.

"Ale ne obyčejní černý pásek, nastav ruku" řekl. Pomalu jsem jí nadzvedla a on okolo ní obmotal pásek a následně ho zapnul. Zmáčkl nepatrný čudlík, který vytvořil na mém zápěstí holografickou obrazovku. Rozhlédla jsem se po místnosti a všichni do jednoho němli slov jen tupě zírali na mou ruku jako já před chvílí. "Funguje to jako mobil budete to zvládat" ujistil nás Luke.

♥♥♥

Hi Penguins!!!!

Tak tady je další dííííl. U posledního dílu jsem děkovala za 14K čtenáču a dneska musím děkovat za překročení hranice 16K čtenářů a 2K votes. Je to prostě úžasné, ale ne tak jako vy, protože vás miluji a jste moji tučňáci!!! A ty komentáře? Nemám slov, že si vůbec dáte čas cokoliv napsat. Miluji vás a jsem za to strašně ráda a opravdu si vážím každého hlasu a komentáře, protože mi to vždy zvedne o stupeň náladu..

Byyyyeee :3