Anarchy l.h.

Chapter 34|| Dech

Porozhlédla jsem se po okolí. Nikdo kromě mě a Luka tam nebyl.

"Na lov?" řekla jsem nejistě "Jako já?" ukázala jsem na sebe a Luke protočil oči.

"Ne" řekl ironicky "Slovem MY myslím jenom JÁ" protočil oči a v jeho hlase zněla taková ironie, že jí snad nikdo ještě nikdy neslyšel.

"Jako jenom my?" ptala jsem se zaskončeně dál. Luke jenom přikývl "Na lov?" zeptala jsem se znovu a Luke se hlasitě nadechl ano jen my dva na lov.

***

Našlapovala jsem do praskajících suchých klacíků.

"Proč jdeme jen mi dva?" Zamračila jsem se, ale i přes to jsem šla dát.

"Protože ti tři idioty jsou naprosto k ničemu" uchechtl se a šel dál. Šla jsem před tím. Takže jsem vedla cestu, což bylo docela ironické, neboť jsem netušila kam máme namířeno. Jen jsem šla dál a dál do temnoty lesa.

"To máš pravdu" šeptla jsem s úšklebkem. Najednou jediné kroky, které jsem slyšela byli ty moje. Obočí jsem k sobě smrskla a zastavila se. Pomalu jsem se otočila a zahlédla Luka, který ode mě stál asi pět metrů. "Jdu špatně?" Křikla jsem. Luke jen zavrtěl hlavou na nesouhlas.
"Tak co zas?" Protočila jsem oči a ruce svěsila podél těla. Pomalu se bez jakého koliv slova přiblížil. Pistol nechal padnout mezi spadané listí a udělal krok ke mě. Pomalu mě chytil za ruku, ve které jsem měla kuš a nechal ji spadnout přesně tak jako jeho pistol. Podíval se mi hluboko do očí. Tahle situace mi přišla mírně děsivá. Ruku mi pevně stiskla a nervózně vydechl.

"Potřebuji, aby jsi stála při mě" šeptl potichu, skoro vystrašeně "ať se bude dít cokoliv" pohled sklonil dolu.

"Když mě nezradíš" šeptla jsem na zpět a on se na mě znovu podíval. Naše výšková rozdílnost musela vypadat velmi komicky.

"Nikdy" usmál se jemně. Roztomile. "Nikdy tě nezradím" vydechl jistě

"Budu stát při tobě" odpověděla jsem na jeho první otázku. Pravou rukou mě chytil okolo pasu a přitáhl si mě k sobě. Sklonil se a své rty spojil se svými. V mém těle vybuchl divný pocit. Byl to tak nepříjemný pocit až byl příjemný. Mé tělo ovládlo horko. Zavřela jsem oči a užívala jsem si tenhle moment, který by jsem si vlastně ani užívat neměla. Tohle všechno se stalo tak neskutečně rychle, že jsem nevěděla ani jestli to je sen nebo ne. Svými rty pomalu pohybovat. Celá tahle situace byla na můj vkus až moc romantická. Normálně jsem takové situace považovala za nechutné a jen ve filmech možné, ale teď to bylo jiné. Celou tuhle chvíli jsem si užívala. Luke se pomalu odtáhl a podíval se na mě. Pohled jsem sklonil dolu jemně jsem se usmála a cítila růž obklopující mé celé tváře. Luke zvedl svým palcem mou hlavu, sand aby si na mě mohl podívat.

"Je roztomilé jak se červenáš" šeptl s radostným úšklebkem. Vysmekla jsem se.

"Nečervenám se" našpulila jsem rty a Svraštila obočí.

"Ale ano" kýval hlavou Luke. Jemně jsem se usmála a otočila se zády k Lukovi. Co to sakra dělám. Tohle nesmím. Ucítila jsem na své ruce dotik.

"Udělal jsem něco špatně, Liss?" Ticho prolomil ustaraný hlas Luka. Jen jsem zvrtěla hlavou.

"Ne" šeptla jsem a smutně se usmála. Lukovi velké ruce si mě ze zadu objali a pevně přitáhli k jeho tělu. Svou hlavu si opřel o mé rameno.

"Nechci, aby jsem udělal chybu" šeptl mi ho ucha a teplý vzduch vydechl na můj krk, na kterém mi hned naskočila husí kůže.

Hi Penguins!!!

Tak některým jsem konečně splnila jejich přání a některé jsem možná sklamala, ale i přes to doufám, že se calm dnešní díl líbil! :) ❤️❤️❤️