Anarchy l.h.

Chapter 31 || Postarej se

Vím, že by jsem nejspíš nedokázala vystřelit. Už tohle co jsem teď udělala bylo na mě moc- jak to říci odvážně? Ale musím vám říct, že pokud vám jde o život uděláte všechno jen pro to, aby jste o něj nepřišli. Pokud nejste sebevrah.

"Tak střel" šeptl. "Do toho" Můj srdeční tep se zrychlil. Zbraň jsem mu přimáčkla víc k spánku a zavřela jsem oči.

"Sakra" zaklela jsem. Otevřela jsem oči a zbraň odtáhla od jeho spánku

"Co se děje?" zeptal se provokativně "Ty snad nezabiješ své nepřítele?" nadzvedne jedno občí zvědavě. Pokroutila jsem hlavu v nesouhlasu.

"Ne" šeptla jsem

"Co kdyby jsem tě teď ze sebe převalil a zabil tě?" zeptal se, ale pořád zůstaval uvězněn pod mnou.

"A čím?" uchechtla jsem se.

"Tou zbraní" řekl jako by jsem snad byla blbá.

"Krásná první zkouška Luku" pochválila jsem a vstala z něj "Doufám, že jsem uspěla" postavil se na nohy.

"A jak víš, že je to zkouška?" řekl tajemně. Působil dost nebezpečně a i přes to, že mi tahle situace nebyla ani trochu příjemná. Nastavila jsem zbraň na proti Lukovi, který se ani nehnul. Svůj ukazováček jsem přiložila na studenou spoušť. Zhluboka jsem se nadechla v tom zavál silný vánek. Mé vlasy vlály ve větru takže tahle celá scéna měla lehký podtón amerického akčního filmu. Znovu jsem se ujistila, že se můj prst nachází na spoušti. Prstem jsem do ní zatlačila.

"Je to pistole jen na jeden náboj" šeptla jsem, když nenastal žádný výstřel "Poznám to podle toho vzhledu" pořádně jsem si jí prohlédla. Jiná zbraň nevypadá jako tahle. Můj děda byl policista. Všechny společné chvíle s ním se mi vybavili. Usmála jsem se sama pro sebe.

"Jak to víš?" zeptal se jako kdyby mě podezdříval z něčeho špatného. Jen jsem se usmála. Nechtěla jsem mu na tuhle otázku odpovídat, neboť vím jak by tahle celá situace dopadla. Dopadla by pláčem. Bez odpovědi jsem se otočila na Ashtona a přišla k němu. Klekla jsem a v tu chvíli se ozvala zakřupání mých kloubů jak vždy, když si snažím kleknout. Mé tričko měl silně přitisknuté k noze. Vypadalo, že je tam naprosto zbytečné, neboť bylo celé nasáklé krví.

"Musíme to zastavit" snažila jsem se říct s klidem, i když jsem ve vnitru panikařila. Chytla jsem to tričko a silně ho přitiskla na jeho nohu. Ashton jemně sykl.

"Nechci tvou pomoc" odsekl nevděčně.

"Lháři" pokroutila jsem hlavou a nebrala jsem na to, že se snažil si zanechat svou mužnost v potaz. "Až budeš chtít dělat další posranou zkoušku zkus při tom někoho nezranit" křikla jsem na Luka.

"Kdyby jsem ho nepostřelil nebyla by to zkouška, protože by jste si dělali jen srandu z toho jak nevystřelím" mykl rameny a podle sluchu jsem dokázala poznat,, že se přiblížil ke mě " A navíc" načal a trochu se uchechtl "Je hezký se na tebe dívat bez trička" znovu se uchechtl. Následovalo protočení mích očí.

"Debile" sykla jsem "Jdi najít ty dva idioty" přikázala jsem mu, protože nevím jestli je nejlepší tu nechat pobíhat dva ustrašené puberťáky bez kapky mužnosti, nebotˇby je tu mohl najít čmuchal Harry a nebo kdokoliv jiný kdo by je za ním odvedl.

"Tak se postarej o Irwina" řekl naštvaně což byla asi reakce na můj příkaz, nebotˇnebyl zvyklí na to, aby mu někdo přikazoval. Rozešel se do temnoty lesa.