Anarchy l.h.

Chapter 29 || KONEC??

"Harry chce vyvraždit lid?" zatajila jsem dech. Luke jemně přikývl.

"A proto z nich chci udělat Anarchainy" šeptl "Dřív než je Harry všechny do jednoho zabije" vydechl jako by to snad byla jeho vina "Myslel jsem, že vy by jste mi mohli pomoct"

"Pomůžeme" zašeptala jsem do jeho šedého trička vonícího po pánské kolínské. Nastalo ticho. Má hlava se nadzvedávala na jeho hrudi s každým jeho nádechem.

"Nejsem si jistý, že mi ostatní věří" řekl zoufale Luke "Myslí si, že jim chci ublížit, ale to není pravda" nadechl se

Luke POV

Svou ruku jsem měl obmotanou okolo jejího malého těla. Držel jsem jí pevně a ona měla položenou hlavu na mé hrudi. Svou pravou rukou pevně svírala mé tričko a monotólně dýchala. Bylo až neuvěřitelné jak mi věřila každé slovo. Dalo se s ní manipulovat ještě lépe než jsem mohl očekávat. A to jsem právě potřeboval.

"Pomůžeme" zašeptala potichu. Vítězně jsem se ušklíbl. Stále měla svůj pohled zabořený do mého trika.

"Nejsem si jistý, že mi ostatní věří" vydechl jsem s podtónem zoufalosti, aby jsem působil důvěryhodně "Myslí si, že jim chci ublížit, ale to není pravda" vyvracel jsem. Lež. Další lež. Vlastně všichni čtyři byli, tím, že mi pomáhali předurčení záhubě, neboť to nešlo bez toho, aby jsem je zabil. Pomalu jsem přivřel oční víčka k sobě.

*Flashback*

"Luku zbláznil jsi se?" vřískl na mě Harry.

"Shhht" špitl jsem, aby jsem ho umlčel. Zavřel jsem všechny okna v mé kanceláři.

"Je to pro dobro nás všech" mykl jsem rameny.

"A hlavně pro dobro lidí co?" řekl sarkasticky Harry.

"Jak pro boha ještě můžeš myslet na tak odpornou rasu jako jsou lidi?" sykl jsem znechuceně na Harryho"

"Jak?" křikl "Jak?" zopakoval "Nech mě přemýšlet" falešně se zamyslel "Třeba pro to, že tam mám rodinu? Že jsem tam vyrůstal?" řekl nechápavě.

"Ty už dávno umřeli Harry" řekl jsem mu tvrdou pravdu, kterou sám už dávno věděl. Protože vám to prostě dojít musí pokud žijete už přes sto let. V Harryho očích se objevila bolest.

"To je jedno" šeptl. Ušklíbl jsem se nad jeho smutkem. Vždy si bral všechno tak moc vážně, ale až teď mi to bylo jedno, i když se Harry mohl zdát snad jako perfektní kamarád, syn a přítel byl stvůra bez citů. Měl rozdvojenou osobnost a bohužel i Gee mu na tu jeho dokonalou masku skočila. "I tak nemůžeš z lidí dělat Anarchainy a vraždit je" namítl.

"Ale můžu" dohadoval jsem se.

"NE TO TEDA NEMŮŽEŠ!!" Vyjekl a bouchl do stolu. "Nesmí o nás vůbec vědět"

"Víš kolik už jsem jich zbytečně zabili jen pro to, aby jsem našli Anarchaniy?" připomenul jsem mu "Hodně" odpověděl jsem si na vlastní otázku.

"To je" řekl, ale chtěl ještě něco namítnout, když v tom jsem ho vyrušil.

"No vidíš" máchl jsem rukama.

*End of Fashback*

"Liss?" šeptl jsem. Žádná odpověď se mi nedostala a to znamenalo jen jediný, že usnula. Zhluboka jsem se nadechl. Pomalu jsem jí položil na zem. Zvedl jsem se a vzal si ji do náručí. Odnesl jsem jí do postele a zavřel jí v místnosti s bandou chrápajících idiotů

***

Hi Penguins!!!

Díl je zase po delší době a je extrémně krátký jen 500 slov :/ Vím že normálně píšu kolem 700 takže to není tak hrozný, ale mám problém s tím že už nevím co mám psát dál, ale zase si nechci dát pauzu a ani nechci s příběhem skončil, ale uvažuju o obojím co vy na to? :/ :)