Vešla jsem do dveří, ale pohled se mi naskytl na něco co jsem naprosto neočekávala. Podle Lukovích slov to měla být jakási kancelář, ale tohle se kanceláři nepodobalo ani trochu. Místnost byla naprosto prázdná. Jen čtyři bílé stěny.
"Luku nic tu není" šeptla jsem do vysílačky
"Jdi pryč" řekl naléhavě
"Musím najít tu smlouvu" řekla jsem
"Vypadni!" řekl hlasitěji. Ač nerada, tak jsem ho poslechla rychle jsem se otočila a vyběhla jsem z místnosti. Seběhla jsem rychle po schodech a přiběhla k hlavnímu vchodu.
"Ale kampak? Kampak?" U hlavního vchodu stát Harry. Jako by mě k zemi přibili. Krev v žilách mi ztuhla a já jsem věděla, že tentokrát se jen tak nedostanu pryč. Na to jsem už žádný plán neměla. Došli mi. Nerada to říkám, ale teď mě nenapadalo opravdu ani jedna možnost, která by mě dokázala proklouznout rychle a nepozorovaně ven.
"Jakou smlouvu jsi hledala?" Zeptal se s malým úšklebkem na tváři "Tu jak vás rodiče prodali jak malý bezcenný nicky?" řekl to jako řezník, který porcuje kus toho nejlepšího masa.
"Do toho ti není nic" zamračila jsem se a tu chvíli se po místnosti rozlil Harryho hlasitý chraplavý smích. "Co je na tom vtipného?" sykla jsem podrážděně a on udělal o jeden krok blíž ke mě.
"Tak malá, nevinná" šeptal a přitom jemně nadzvedával obočí "krásná, drzá, nebojácná" pokračoval dál a přitom se přibližoval, řekla bych, že teď narušoval mojí intimní zónu. Byl opravdu až moc blízko a mě to nebylo ani trochu příjemné. Koukal se mi hluboko do očí. Sklopila jsem pohled, protože oční kontakt s ním mě doháněl k šílenství. Bohužel nebo spíš bohudík k tomu nejhrozlivějšímu šílenství ve špatném smyslu slova na světě. Ovšem on mi nedovolil pohled sklopit, a tak levým ukazováčkem nadzvedl mou bradou a palcem jemně přejel po mích rtech a já s sebou cukla "Nic netušící" zašeptal až skoro děsivě.
"Nesahej na mě" Odporovala jsem mu jemně se odtáhl, ale pořád byl na můj vkus až moc blízko.
"Víš, Liss, vždy jsi mi přišla jiná, nebojácná, jiná" odmlčel se a já jsem jen čekala co z něj vypadne "Ale jsi strašně moc naivní" uchechtl se "Myslíš, že nějaké smlouvy existují?" Položil otázku, která byla, ale spíše směřovaná na to, aby si na ní odpověděl on sám "Ne" řekl s ůsměvem.
"Proč by jsem ti měla věřit?" Dala jsem si ruce v kříž a odlehčila si pravou nohu.
"Řekni mi jaký debil by si dělal smlouvu na ilegální obchody s dětmi?" uchetl se a udělal okolo mě malé pomalé kolečko, přičemž nechápavě kroutil hlavou. "Ten kdo tě poslal do této budovy tě v podstatě vyslal na smrt!" zvýšil najednou hlas "A proč? Protože je opravdu velmi lehké využít někoho tak naivního jako jsi ty!."
"Drsňačka na oko a jinak panenka s kterou se dá dokonale manipulovat" dodal. Koukala jsem se trochu vyděšeně "Ale teď se nemusíš bát, jen tak se nám zase neztratíš zlato" slizce se usmál
"O to se postarám" řekl skoro neslyšně, když se mi znovu upřeně koukal do očí.
..........
HIIIII Penguins
Ahoj Anarchaini
Prostě Ahoj!!!
Nevím jestli to moc lidí čte, ale tohle je ted taková rozjezdová kapitola a snad se mi podaří příběh zase nějak rozjet, teď se má fantazie trochu zase rozšiřuje a já mám nějakou chut do psaní, protože mě mrzí, že jsem se na to tak trochu docela vysrala, ale já vás nedám! :D MIlujuu vás! Jste pořád užasný!
Od příštího dílu zase začnu dělat věnování ♥♥
The Most Boring Writer
ČTEŠ
Anarchy l.h.
Fanfic#3 teen fiction Vždy jsem ho nesnášela. Ano nesnášela, ale jak by jste mohli poznat tak je to v minulém čase, ale teď už stojím při něm. V chladném větru a neustávající bouři se zbraní po jeho boku schopna pro něj zabít celý svět. (C) Na tuto po...
