Anarchy l.h.

Chapter 15 || Run, Run, Run

Eudfrantin- Je mnou smyšlená látka, která uspí na určitou dobu (podle dávky) Anarchainy. Člověka či jinou žijící bytost zabije!

Stála jsem tam jak blázen.

"No super" prohodil se silným ironyckým podtónem Ashton. Jako by jsem snad já byla nadšená z toho že s ním a Mikem budu na jedné chatce. Mimochodem musím dodat že právě 'bydlím' v čistě chlapské chatce. Smrad, který se linul po celém pokoji mi mířil rovnou do nosu i přes to že jsem se snažila nečichat. Mike na něj hodil přísný pohled, ale toho si Ashton ani nevšiml, neboť mě znovu probodával pohledem.

"Budeš spát támhle" ukázal Mike na palandu po pravé straně "Nahoře" dodal. Byla jsem ráda, neboť, alespoň trochu uvonil napětí, které se linulo rychleji než smrad z ponožek.

"Dobře" přikývla jsem jemně. Podivila jsem se všemu oblečení poházenému po zemi a vlastně všude kde šlo hodit, ale to nebylo to co mě překvapovala. Spíše mě překvapuje že nějaké oblečení vůbec mají. Já jsem neměla možnost si zbalit. Proto jsem na sobě měla už přes tři týdny stejné oblečení. Páchla jsem sama sobě, ale na druhou stranu jsem sem zapadla, neboť se tu ten smrad naprosto ztratil. Tři týdny. Už tři týdny jsem tady na to zvráceném místě zavřená a zkoušená a to nejsem ani v půlce tohoto pekla. Mám nepříjemný pocit že se od tud nikdy nedostanu. Co asi dělá moje rodina? Myšlenky mi přeskakovali z jedné na druhou. Žiji vůbec? Protože se tak rozhodně necítím. Mé myšlenky jsou pochmurné stejně jak neustále bouřící se počasí. Z mého přemýšlení mě vytrhl hlasitý zvuk trhající uši. Hlasitý zvuk syrény.

"Co to kurva je?!" Sykla jsem zamračeně.

"To víš, když je někdo skoro tři týdny zavřený v cele tak ho to poznamená" ušklíbl se Ashton, který si zavazoval tkaničku a následně vybíhal ze dveří. Byla jsem zmatená a nevěděla co dělat.

*Flashback*

"Jsem tu třetí den a mám pocit že to dál nevydržím" svěřovala jsem se Lukasovi sedícího na gauči svého úkrytu"

"No vlastně jsi tu už skoro tři týdny" zachraptil a věnoval mi pohled.

"Tři týdny?" Zeptala jsem se nechápavě.

"Museli jsme ti píchnout Eudfrantin, aby jsi se nepokusila hned utéct a Harry ti ho píchl trochu víc než by měl" usmál se lehce. Stála jsem tam. Bezhybně. Prospala jsem téměř tři týdny svého života.

*End of flash back*

"Prostě se drž ostatních" řekl Mike a při tom mi věnoval detailní usměv. Hned na to následoval Ashtona.

"Dobře" povzdechla jsem si potichu a nejistě vyběhla ze dveří. Byla jsem ohromená tím jak všichni poslušně běželi v úhledné lajně.

"Jak jinak" zaslechla jsem chraplavý hlas, který měl jen jednoho majitele - Harry. "Zase Woodchucková" uchtl se. Zatavila jsem a tím jsem se ocitla skoro u hruďi Harryho Stylese. Hlasitě jsem polkla, aby mi zmizel obrovský knedlík, který jsem měla v krku. Ale nepomohlo to. V jeho blízkosti jsem se vždy cítila takhle, ale nebyl to takový ten pocit, když mluvíte s někým kdo se vám líbil, ale spíš když se vám chce zvracet a ohromně se bojíte najednou. Asi tak nějak se cítím v přítomnosti Harryho.

"Nevím co má-" dořekla by jsem to, ale tím že mě utnul jsem zjistila že asi ví co jsem chtěla říct.

"Máš dělat" dokončil. Povolil si jednu nohy a svou váhu přenesl na tu druhou a ruce si dal křížem. "A proto si to dnes zkusíš" nechutně se usmál.

***

"Tak běžte!!" křikl černovlasý kluk na, kterého volal Harry 'Zayne'. Byl nepříjemný a jeho oči byli tak uhrančivé, zlé, nevěřila by jsem mu ani slovo. Víte je zde těžké najít někoho milého, nebo pro pokec přijatelného. Už jsme obýhali dvacátépáté kolečko a já sotva popadala dech. Celé mé tělo je vysíleno. Padla jsem na kolena, která mě zabolela. Dopadla jsem totiž na ostré kameny. Před očima se mi lehce černalo. Víčka jsem silou stiskla k sobě a popadala jsem dech. V krku jsem měla sucho a věděla jsem že více pohybu už rozhodně nezvládnu.

"V pohodě?" Slyšela jsem jemný hlas a ruce na svých ramenech. Mike. Než jsem stihla cokoliv říct Ashton na něj zavolal ať běží a Mike ho ,jak jinak, poslušně poslech. Nemohu odporovat že mi to nebylo líto.

"Woodchuck vstávej!!" Zaslechla jsem křik Zayna, ale ani mě nenapadlo vstát a běžet dál, a to už jen z toho důvodu že jsem na to nemǎla sílu. V uších mi bubnoval dusot bot klapajících monotólně o kamenou zem.

"Všichni do chatek!" Křikl Zayn

"Rozkaz!" Křikli všichni stejnořečně. Pomalu jsem se snažila vysápat na vysláblé nohy.

"Ty ne Woodchuck!" Křikl Zayn blížící se ke mě. Podívala jsem se do jeho očích. Jediné co jsem v nich mohla vidět byla zloba, nenávist, zlost. A kde je Lukas teď??

***

Hi Penguins!!!

Tak tohle je takzvaný cestovní díl a ano píšu hi z cesty a odesílám už z Chorvatska!!! :D No nemohla jsem vals přece zklamat a nechat vás bez dílu že ano? :D Konečně mi skončila škola takže mám pocit že už to lepší být nemůže xD :D Jaké byli/budou známky na vysvědečení a popravdě!!! :D "-"